Autorka tohoto příběhu vystupuje pod jménem Bridget a nepřála si zveřejnit své kontaktní údaje.
Šíleně prší. Zatraceně co mě to jen napadlo? Schválně čekat venku v takové zimě jenom proto, abych ho co nejvíc naštvala. Je podzim, poměrně zima, prší a déšť nesnáším. Já idiot sedím na zastávce kousek od domu a ke všemu v miniaturní sukni. Nejteplejší část mého oblečení je lehký kabátek. Proč jsem to udělala? Proč jsem schválně šla domů a natruc se oblékla jako školačka? Jasně, vím proč. Moje aktuální chování tomu odpovídá. Pohádali jsme se a jediná rozumná věc co mě napadla, byl útěk. Udělala jsem to schválně a natruc. Telefon jsem také doma nechala schválně, aby mi nemohl vyvolávat, kde jsem. A to oblečení? Vím, že ho to dostane, líbí se mu to a nikdy mě takhle ještě oblečenou neviděl. Ach… já jsem mrcha. *Při té myšlence se škodolibě usměju.
Jsem pryč už přes dvě hodiny a je mi vážně zima. Ten skřet v mé hlavě mi radí, abych se už raději vrátila. Zdravý rozum většinou vítězí a tak se pomalu zvedám a loudavě jdu k domovu. Byl to vážně dobrý nápad? Hodně jsme se pohádali a jako malá holka uteču na dvě hodiny. Obleču se jako školačka a co čekám? No jasně, vím co čekám a chci, ale taky to může být úplná blbost. A co mobil? Musí vědět, že jsem si ho schválně nevzala. Na druhou stranu, když nepřijdu vůbec, byl by schopný po mně vyhlásit celostátní pátrání.
- Musím vypadat jako blázen. Nic neříkám, jen se nad tím vším šklebím.
Přede dveřmi domu se zastavím. No, teď už nejsem taková hrdinka jako před hodinou. Kdybych měla aspoň normální oblečení. *Vytáhnu klíče a při pokusu trefit se do klíčové dírky zjišťuju, jak hrozně se třesu. Ale takhle jsem to chtěla! Buď silná. *Ani vnitřní povzbuzování nefunguje. Odemknu. Než otevřu, čekám, že bude stát na chodbě a hypnotizovat dveře. Nasadím vítězný výraz a… nikde nikdo. Chodba je prázdná. Zavřu za sebou, jak nejtišeji to jde. Podívám se na svoje po kolena vysoké černé kozačky s řetízkem. Mám je zout? Ušklíbnu se a zavrtím hlavou. Svleču ze sebe pouze kabátek. Nadechnu se a po špičkách našlapuju přes kamenem dlážděnou chodbu. Zatraceně proč jsem si ty boty vlastně nechala??? *Mají úzkou špičku a poměrně vysoký podpatek. Sem tam to klapne, takže moje snaha jít tiše jako myš je ztracena.
Nenápadně nakouknu do haly. Tuším, že tam čeká ale i přesto, se leknu když ho uvidím. Píchne mě u srdce, nepříjemný pocit, který za chvíli mizí a přichází absolutní strach. Příjemný strach. Pohled na něj, jak stojí otočený k velkému oknu a hledí ven, je úžasný. Přemýšlí? Je naštvaný? Stojím mezi klenbou a pozoruji ho. Ach… *Tiše si povzdechnu jako puberťačka. Dokázala bych ho pozorovat celé hodiny a byla bych pořád stejně fascinovaná. Je dokonalý. Je nenahraditelný. V obleku vypadá tak šíleně… neodolatelně. Určitě je naštvaný, pomalu začínám litovat toho, co jsem udělala. Tohle jsi přece chtěla nebo ne? A teď ho lituješ… No ty jsi hrdinka. *Popíchne mě svědomí. Natáhnu nohu k dlouhému tichému kroku. A sakra. *Během toho se zakymácím a místo tichého krůčku podpatek hlasitě klapne na mramor. Zašklebím se a zatnu zuby. „Myslíš, že o tobě nevím?” Řekne ledově. Nevím co říct, tak jen stojím jako socha. Ani se na mě neotočí. „Že jsi odešla hned po tom, co jsme se pohádali, bych ti možná i odpustil ale, že jsi nechala mobil doma, to už ne. Nechala jsi ho tu schválně, mám pravdu?”
Mluvíš se mnou, nebo s tím oknem? *Svoji jedovatou poznámku si nechám raději pro sebe. „No jasně zase mi chceš dělat přednášky?” Dupne špičkou boty a nahlas vydechne. Otočí se na mě. Je vidět že ho moje oblečení velice zarazilo. „Děláš si legraci? Měl jsem o tebe strach, sakra!” No dobře. Jsi naštvaný a to jsem chtěla. *Začíná mě to bavit. „Nedělám si legraci. Máš pravdu, nechala jsem ho doma schválně, chtěla jsem, aby sis to užil.?” Zkříží ruce na prsou a jde pomalu ke mně. „Tak schválně? Baví tě to hodně? Chtěl jsem zavolat policii. Kde jsi byla, že jsi oblečená takhle? Hm?” „Jsem oblečená úplně normálně.” Ne nejsem. Nikdy se tak neoblékám. *Když ho pozoruju, jak jde pomalu ke mně, moje odvaha velice rychle utíká pryč. A pohled, kterým mě sleduje, mi také moc odvahy nepřidává.
Zastaví se přímo u mě. Je o dost vyšší než já, takže abych mu viděla do očí, musím se dívat poměrně dost nahoru. Moc dobře si je toho vědom a stojí tak schválně. Hlavu má rovně, jen oči sklopí dolů ke mně, takže působí nadřazeně. „Normálně říkáš? Normálně možná jen pro tuto chvíli, kdy se skutečně chováš jako ta školačka co zlobí.” Upřeně se mi dívá do očí. Ale néé, jeho pohled mě totálně rozpaluje. *Jediný pohled od něj a roztřesou se mi kolena. Ve strachu že by něco poznal, otočím hlavu stranou. On svoji lehce skloní dolů a nakloní ji směrem, kterým mám hlavu otočenou já. „To říkáš ty,” řekla jsem arogantním tónem. „Ale stejně, vždyť tobě to může být jedno. Jsem pro tebe nedůležitá. Nebo je to jen můj pocit?” Dodala jsem. Najednou mi odvaha nechyběla, když mu nehledím do očí.
Vrazil si ruce do kapes. „Laskavě tou nohou přestaň dupat a zopakuj mi tu větu.” Řekl klidně. Až teď, když to řekl, jsem si uvědomila, že špičkou boty nervózně klepu do země. „No tak, čekám!” Z ničeho nic vykřikl. Lekla jsem se a hlavou ucukla lehce dozadu. „Je ti jedno, jak vypadám, nejsem pro tebe důležitá.” Tohle už neznělo tak rázně. Spíš jako dítě zahnané do kouta. Vztekle zaťal zuby. Prsty jedné ruky mě chytil za tváře a stiskl mi je k sobě. Měla jsem jistě komický výraz, jako ryba. Chtělo se mi smát, ale jemu to směšné nepřipadalo, když se mračil. „Jak to můžeš kurva říct?! Nezáleží mi na tobě?! Zrovna teď se chováš jako malá holka!” Pohledem mě doslova zabíjel. Zatraceně, co jsem to provedla? *Začínala se mě zmocňovat zoufalost. „To bolí.” Špitla jsem. Tváře mi už hořely bolestí. Rychle svoji ruku stáhl. Trochu odstoupil a celou si mě prohlédl. Mám ráda jeho pohledy, jsou tajemné a tolik vzrušující.
„Jsi zlobivá holka. Řekni, tohle sis oblekla taky schválně?” Kývnu na souhlas. „Mluv!” „Ano oblékla.” Nejraději bych se teď studem propadla. Stojí přede mnou a nadřazeným pohledem si mě prohlíží. „Hmm… Tak to se ti povedlo. Co ode mě čekáš, když sis tohle oblékla?” „Děláš si srandu? Budeš mě jako vyslýchat kvůli oblečení?!” Vyštěkla jsem po něm takovým způsobem, že mě to překvapilo, jeho zřejmě také. Překvapeně vykulil oči. Vztekle jsem si ho prohlédla. Bože, je tak sexy. *Zase se mi roztřepaly nohy. Pevně stiskl rty k sobě. To není dobrý, holka tohle jsi přehnala. *
Silou mě chytne za loket a vleče mě za sebou přes celou halu. Odhodí mě na koženou sedačku. „Citlivější náhodou být nemůžeš?” Stěžuju si. „Ne. Nezasloužíš si to. Utekla jsi mi, jsi drzá a oblečená takhle, jako děvka.” Zase si vrazil ruce do kapes a pozoruje mě, jak sedím na pohovce. Nic víc? *Ani jeden z nás nic neříká. On pozoruje mě a já pro změnu zaryju pohled do země.
„Už vím, jak to vyřešíme. Takovou věc jsi mi ještě nikdy neudělala, moc mě to rozzlobilo. Pojď ke mně.” Nejistě se zvednu a přistoupím těsně k němu. Chytne mě za bradu a lehce políbí na rty. Usměje se. Palcem mi jemně přejede přes spodní ret. Trochu ke mně skloní hlavu a já v očekávání zavřu oči. Čekám další polibek ale místo toho cítím jeho ruku, jak mi silněji tiskne krk. Rychle otevírám oči. Chceš mě uškrtit za to, co jsem provedla? *„Co jsi čekala hm? Že po tom všem k tobě budu něžný? Nezasloužíš si to! Běž a přehni se přes bok sedačky.”
Pustí mi krk a čeká. Nějak nejsem schopná pobrat tak náhlou změnu chování a tak nevěřícně stojím. „Buď laskavě tak hodná a udělej to ještě dnes!” Zvýšil hlas. Poslechnu. Nejistě se přes bok sedačky přehnu a čekám… Oh ano, doufám, že teď přijde to, po čem tolik toužím. *Moje mysl doslova umírá po jeho dlani. A tělo? Moje tělo to cítí stejně. Příjemná husí kůže a lechtání v podbřišku jen dokazují, jak moc to chci, ale nic se neděje.
Zvednu hlavu a vidím jen, že mě pořád pozoruje. Nad čím sakra pořád přemýšlíš, vím, že to uděláš. *Zapálí si cigaretu. No paráda, děláš všechno, jen ne to co chci. Vždyť už se napřáhni a dej mi na zadek! *Křičí to ve mně. „Zůstaň tak.” Řekne a odejde. Ideální večer, být přehnutá přes opěradlo a čekat než se milostpán uráčí přijít.
Nevím, jak dlouho byl pryč. Pět minut nebo deset? Každopádně mě to začínalo nudit a začala jsem nohama ve vzduchu mávat. Jůů super, on si zmizí a já tu mávám nohama v luftě. *
„Vidím, že se nudíš.” Uslyším za sebou. Kdy přišel? „Neboj, už nikam nejdu. Budu se ti… věnovat.” No konečně mám tvoji pozornost. *„Natáhni ruce nahoru a nech je tak rozumíš mi? Nepohneš s nimi.” Kývnu. „No tak, chci odpověď slyšet.” „Ano nechám je natažené.” „Dobře. Za to, co udělám, mě budeš možná nenávidět, ale stejně to udělám. Slibuješ mi, že ty ruce necháš natažené?” Zatraceně co chceš jako dělat? *V tu chvíli jsem cítila naprostý strach. „Co chceš dělat??” „Na to jsem se tě neptal.” Řekne a dlaní mě začne hladit po zadku. „Ano slibuju.” „Hodná holka. Řekni, kdepak jsi byla? Pravdu chci slyšet.”
Skousla jsem si ret. Bude to znít hodně divně. „No… jak jsem odešla, šla jsem domů, tam jsem se takhle oblékla…” „Dobře a dál? Byla jsi pryč dvě hodiny zlato.” Lehce mě plácne nejdřív po levé a pak po pravé půlce. „Pak jsem šla na zastávku, co je kousek odsud.” „Co jsi tam dělala?” „Čekala.” „Hmm na co?” Sakra jak ho napadají takové otázky? *Mlčím… „Na autobus jsi hodinu a půl v dešti určitě nečekala.” „Ne to je pravda.” „Tak proč jsi tam čekala hm?” Začne mi hladit zadeček a mačkat ho. Slyším, jak začal funět. „Já… no totiž…” „Copak?” „Čekala jsem tam protože… Protože jsem tě chtěla naštvat. Udělala jsem to schválně.”
„No, to se ti moc povedlo. Bavilo tě to čekání?” „Byla mi zima… Chtěla jsem tě jen potrápit.” Byla chyba to říct. Přestal s hlazením. Chvíli se nic nedělo. „Víš, když nad tím teď přemý….” Moji řeč přerušilo švihnutí a šílená bolest na mé zadnici. Taková bolest že jsem si ruce okamžitě dala na zadek. Rychle jsem se k němu otočila. Naštvaně se mi díval do očí. To snad nemyslíš vážně?! *V ruce drží opasek. „Co jsi mi slíbila?!” „Zbláznil ses??? Co to děláš?” „Na nic jsem se tě neptal!” Napřáhl se a švihl mě i přes ruku, kterou jsem si zadek držela. Sykla jsem bolestí. „To bolí!”
„Už podruhé ti říkám, že jsem se na nic neptal! Dej tu ruku pryč nebo tě svážu.” Když jsem ji dala pryč, dostala jsem další ránu. Silně jsem se kousla do rtu. Necítila jsem nic jiného jen bolest na svém zadku. Žádné myšlenky… prostě nic. Další rána. Opět jsem ruce položila na zadek. Něco sebral ze stolu a klekl si ke mně. V ruce držel provaz. „Dej sem ruce.” „Nedám.” Postavil se a švihl mě varovně přes zadek. Poslušně jsem k němu natáhla ruce. „Tak je to správně.” „To není nutné, už je tam nedám.” „Dvakrát jsi je tam dala, svážu ti je.” „Ne, prosím.” „Mlč.” Vhrnuly se mi slzy do očí. „Bolí to… moc.” „Musí to bolet.”
Když mi ruce svázal, stoupl si zpět za mě. Pohladil mě po stehnu a švihl mě přes něj. Hned na to přes zadek. „Aauu!!” Zakřičela jsem. Další švihnutí, další a další. Vůbec na nic nečekal. Žádné přestávky na vydechnutí. Neměl se mnou žádné slitování. Neudržela jsem brek a začala jsem vzlykat. Přestal.
„Bolí to hodně?” Nemohla jsem přes bolest a slzy mluvit. Švihl mě. „Bolí to?!” „Ano pane, bolí!!” Zakřičela jsem. Doufala jsem, že přestane, ale pokračoval ve svém švihání. Švihl mě možná ještě desetkrát, než opasek zahodil na zem. Brečela jsem, moc. Nikdy jsem takovou bolest nezažila. Pálilo to, štípalo, hořelo. Položil mi svoje dlaně na bolavý zadeček. Zamručela jsem bolestí. Všimla jsem si, jak hlasitě dýchá. „Musel jsem. Zvedni se, hned!” okamžitě jsem se zvedla, ale sklopila jsem hlavu, aby neviděl, jak moc brečím.
Stejně mi zvedl hlavu a donutil mě dívat se mu do očí. „Klekni a omluv se.” Řekl zadýchaně. Když jsem si klekla, všimla jsem si, že je vzrušený. S otevřenou pusou jsem se na něj podívala. „Vidíš, co to se mnou udělalo?” „Omlouvám se, pane.” „Hodná holka. Byl jsem na tebe zlý, ale zasloužila sis to.” Mlčenlivě jsem přikývla. Posadil se na pohovku a rukou mi pokynul, abych šla k němu. Bylo mi jasné, co po mě chce. Po čtyřech jsem šla k němu. Trochu jsem na něj vylezla a začala mu rozepínat pásek od kalhot. Těšila jsem se, byl tak moc vzrušený. Chtěla jsem si s ním omluvně pohrát.
Nedočkavě jsem ho vytáhla z kalhot. Usmála jsem se a celé jeho péro jsem olízla. Slastně zaklonil hlavu dozadu. Jazykem jsem po něm pomalu začala přejíždět nahoru a dolů. Jemně jsem ho stiskla v ruce a začala pomalu honit. Otevřela jsem pusu a špičkou jazyku olízla žalud. Jazykem jsem po něm kroužila, dokola. Pomalu jsem si začala jeho penis vsouvat do úst, jak nejvíc to šlo. U kořene jsem ho celého sevřela v puse a pomalým tempem jsem začala hlavou hýbat nahoru a dolů. Kouřila jsem ho pomalu, chtěla jsem ho potrápit. U špičky jsem vždycky lehce stiskla rty a nasála ho do sebe.
„Proč mi to děláš?” Vydechne. Chytil mě za hlavu a přirazil mi ji na svůj penis. Pěkně až do krku. Zadusím se a stisknu mu ruku. Chvíli ji přidrží až u kořene a pak mi ji zvedne. Vezme si všechny moje vlasy do ruky a začne si určovat rychlost kouření. Vráží mi svoje péro až do krku, vždycky mi hlavu u konce přidrží a lehce mě s ním přidusí. „Ošukám tě do té tvojí drzé pusy.” Za vlasy mě zatáhne dozadu a stoupne si. „Pořádně ji otevři.” Rukou mi vrazí nadržené péro do pusy a začne mě šukat do pusy. Rychle, bez milosti mě dusí a šuká. Tečou mi z toho slzy, ale vůbec ho to netrápí. Po pár přírazech mi dá chvíli a vydechnutí a pak pokračuje. Nadrženě dýchá a užívá si ten pohled na mě, jak před tím klečím a dusí mě svým čurákem.
„To stačí,” řekne a pustí mi vlasy. „Vylez na sedačku a zůstaň na čtyřech… Dej nohy pěkně od sebe a vystrč na mě tu tvoji nadrženou kundu.” Bez námitek poslechnu. Pohladí mě po bolavém zadečku a jemně mi ho zmáčkne. Jeknu bolestí. „Chceš to? Chceš, abych tě vymrdal jako děvku?” „Ano prosím, to chci, pane.” Prstem mi projede moji nadrženou kundičku. „Jsi mokrá jako děvka.” Ještě jednou mi ji projede a jedním prstem si začne hrát s poštěváčkem. Lehce na něj zatlačí a krouží na něm. Slastí se prohnu v zádech. „Ach… prosím.” Vzdychnu. „Co prosíš, řekni, děvko?” „Prosím… chci ošukat prsty. Cítit je v sobě.”
Plácne mě po stehnu a vrazí mi dva prsty do kundičky. Palcem přitom stále masíruje můj poštěváček. Prsty uvnitř mě začne tvrdě mrdat. Mlaská to… jsem neuvěřitelně nadržená. Cítím, jak mi moje vlhkost stéká po stehnu. Nevydržím to. Cítím, že se udělám, ale přestane. „Kdepak, na orgasmus máš ještě čas, děvko.” „Proč?” Vydechnu toužebně. „Nezasloužíš si ho ještě.” „Ale…”
Než stihnu cokoliv namítat, cítím jeho žalud na kraji mé kundičky, jak mi na ní krouží. Přejíždí mi mezi s ním mezi pysky. „Chceš ho do sebe? Abych tě vymrdal pořádně jako děvku?” „Ano pane, chci.” Neváhá a zarazí svůj penis až po koule do mě. Vzdychnu, nádhera. Chvíli je v klidu, užívá si to. Začne se pomalu hýbat. Pomalu ho téměř celého vytáhne a zpět ho rychle vrazí do mě. Chytne mě za vlasy a začne svoje tempo zrychlovat. Druhou rukou si mě chytne za bok a začíná drsně mrdat. Tvrdě přirážet. Jsem tak nadržená, že moje vlhkost mi stéká po stehnu ke kolenu a na pohovku. Pod jeho zběsilým mrdáním křičím slastí. Pustí mi vlasy a chytne oběma rukama za boky. Přiráží ještě víc. Zase pocit blížícího se orgasmu. „No tak, udělej se, děvko, můžeš.”
Nemusí říkat dvakrát. Ještě jeho pár přírazů a cítím, jak se mi kundička stahuje. Příjemná křeč v břichu a neuvěřitelně příjemný pocit. Křičím a svíjím se v orgasmu. Přestane a čeká, až se uklidním. Vytáhne ze mě penis a sedne si vedle mě.
„Slízej si to po sobě,” pokyne zadýchaně. Neváhám a beru si jeho péro do pusy. Jazykem pečlivě slížu svoji šťávu do poslední kapky. „Hodná, teď budeš mrdat ty mě.” Přehodím nohu a sednu si na něj. Začnu se pomalu hýbat nahoru a dolů. Ruce mu dám kolem krku a políbím ho. Můj polibek mi opětuje. Líbáme se. Něžně. Umí to, když chce. Snažím se, kroužím boky, jak nejlépe umím. Hlasitě dýchá, líbí se mu, jak na něm skáču. Je na něj úžasný pohled, vidět jak se mu líbí moje mrdání. „Že jsi jen moje děvka?” Zeptá se. „Jsem jen vaše děvka, vaše subinka, pane.”
Zastaví moje šukání a podívá se mi do očí. „Jsi mi věrná, čubičko moje?” „Jsem, pane, jsem vám věrná a budu věrná jen vám, pane.” Usměje se. Obejme mě a lehá si se mnou na zem. Přitom ho v sobě stále cítím. Položí mě na záda a opět mě začíná mrdat on. Krásně dlouhé pohyby a tvrdé přírazy. Při každém jeho drsném přírazu vydechnu hlasitěji. Chytne si mě za ramena a začíná mrdat po jeho. Jeho nemilosrdná rychlost, kterou tolik miluju. Dívá se mi do očí a jeho pohled mě rozpaluje do maximální míry. Zase ten úžasný pocit před orgasmem. Vím, že teď se udělá i on. Zaryju mu nehty do zad a prohnu se v zádech. „To je ono…”
Zafuní. Stačí mi ještě pár přírazů a svíjím se pod ním ve velkém orgasmu. Párkrát ještě přirazí a vrcholí i on. Do mě. Cítím to uvnitř sebe. Ten tlak. Úžasný pocit. Vyčerpáním se na mě svalí a chvíli odpočívá, než přijdeme zpět ke smyslům. Políbí mě na rty a pomalu ho ze mě vytáhne. Sedne si na zem. „Pojď ke mně.” Řekne. Rozbolavěle se zvednu a schoulím se mu mezi nohy. „Bolí tě zadek hodně?” „Moc, hoří mi.” Věnuje mi polibek do vlasů. „Je mi jasné že to bolelo, ale nic jiného sis nezasloužila, dlaň by byla málo. Takhle si budeš pamatovat, že to dělat nemáš.”