Tento text je součástí archivu BDSM.CZ.
Původní datum vydání: 18. června 2001, Autor: Mayaray
Pokud se budete anglickou BDSM scénou chvíli zaobírat, tak dříve či později narazíte na fenomén jménem Aristasia. Když jej začnete zkoumat podrobněji, tak nejasností neubývá, ba spíše naopak. Celý váš zmatek je dovršen v momentě, když si přečtete, že Aristasia se vůči sadomasochismu poměrně ostře vyděluje.
Tento článek by tedy rád čtenáři toto téma a Aristasii přiblížil. Ačkoli je Aristasia nejvíce spojována s ženskou dominance a submisí a tradiční disciplínou, tak následující řádky pojednávají i o jiných tématech, protože Aristasia je záležitostí dosti komplexní.
Počátky
Vše začalo zcela nenápadně na anglické univerzitní půdě v Oxfordu, v druhé polovině 60. let, na seminářích o postavení ženy v tehdejší radikálně se měnící společnosti. Skupina konzervativně orientovaných studentek si pro vlastní zábavu začala vytvářet ideální čistě ženskou společnost Vysněný, ve své podstatě pohádkový svět. S typicky anglickou důsledností a citem pro sebemenší detail vzniklo magické a mýtické dívčí impérium - Aristasia. Ideální svět, kde se naplno rozvinul ženský princip. Svět stojící pevně na konzervativních základech.
Aristasia tak vlastně vznikla jako konzervativní reakce na tehdejší mohutnou vlnu feminismu. Na rozdíl od něj, však vnímala za typicky ženské ty kvality, které feminismus označil za ženě vnucené (křehkost, krása, nevinnost), tj. kvality, které byly vnímány jakožto slabost a tudíž v procesu definitivního vyrovnání se mužům za nevhodné. Ženský princip po staletí tak mylně považován za slabší, tak dostal definitivní úder, a to od žen samotných.
Stejně tak negativně se tyto dívky postavily k dalšímu „vítězství“ 60. let, k tzv. sexuální revoluci. Tu odmítly s tím, že jestliže dříve byla naše sexualita tabuizována, tak během 60. let nastala přesně opačná tendence, kdy je totiž banalizována a postupně oprošťována od intimity. Cudnost a nevinnost tak přestaly být hodnotami. V pojetí Aristasie se neklade důraz na fyzickou manifestaci citů (sex je zde považován za pravý opak erotična) a díky tomu, je zde pro ně ponechán mnohem větší prostor. Celé toto pojetí erotiky lze lapidárně vyjádřit oním známým „méně znamená více“. Nepatrně nadzvedlá sukně odhalující kousek podvazku vydá za víc, než všeodhalující nahota.
Také jejich další názory byly zcela proti duchu tehdejší doby. Silně se orientovaly na téma disciplíny, významu autority a zodpovědnosti. V duchovní oblasti se vyhnuly tehdy tolik populárním východním filosofiím a novopohanství, a ačkoli vytvořily poměrně velmi svébytnou ženskou teologii, tak v ní nenajdeme prvek negativního vymezování se vůči tradičním náboženským systémům (křesťanství, judaismus, islám).
Jak je tedy patrné, tak se dosti zásadně názorově rozešly s dobou, ve které žily. To vše vedlo část těchto dívek k tomu, že po ukončení studií se dobrovolně rozhodly, že různou měrou uvedou svoje ideály do praxe.
V průběhu 70. let tak ve Velké Británii a Irsku vzniklo několik aristasijských komunit a v průběhu let následujících ještě další dvě ve Francii a po jedné v Jihoafrické republice, Austrálii a na Novém Zélandu. Vytvořily tak svět, který i svým zevnějškem se liší od toho našeho. V Aristasii se tím pádem nesetkáte s ničím, co má nějaký vztah k současnosti. Nosí se šaty ve stylu první poloviny století, sledují se filmy, čtou se knihy a časopisy z doby před 60. léty a poslouchá se hudba z těchto časů. Dodržují se konvence a zvyky, které byly označeny za „přežité“ a „zbytečné“.
Dvě Aristasie?
Je nutné předejít možnému nedorozumění. Na jedné straně je Aristasia vymyšlený pohádkový svět, na straně druhé je to společenství žen (či spíše několik společenství), které se rozhodly žít podle zásad, které si vytvořily. Která z těchto dvou Aristasií je ta pravá? Obě, protože společně vytvářejí jednotu. Ta první je sice neskutečná, ale představuje mýtický ideál, věčnou inspiraci pro tu druhou Aristasii, ve které tyto ženy žijí své všední životy. V poslední době toto spojení ještě více zvýraznil Internet, díky kterému došlo k opravdovému propojení těchto dvou Aristasií. Umožnil totiž oživit i onu mýtickou Aristasii, kterou lze asi nejlépe připodobnit k jakési virtuální realitě.
Mýtická Aristasia
Jak je tedy patrné, Aristasia je světem velmi konzervativním a světem čistě ženským. Ano, je opravdu světem bez mužů. Veškeré její obyvatelky jsou dívky. Nicméně i přesto, v ní existují dvě pohlaví, které představují dva póly ženskosti: blondýnky a brunetky (a pouze v mýtické Aristasii se toto rozdělení shoduje i s barvou vlasů jednotlivých dívek). Aristasijské brunetky jsou tak ženské, jako každá žena 20. století - či spíše lépe vyjádřeno, dvojnásobně tak ženské. Aristasijské blondýnky jsou naproti tomu „ultra-ženské“. Brunetky jsou silnější, vyrovnanější, rozhodnější a více praktické. Blondýnky jsou naproti tomu jemnější a mnohem častěji podléhají svým citům. Jsou považovány za více „důležité“, ale méně „užitečné“ pohlaví. Řada z nich jsou kněžkami vládkyněmi a filozofkami. Dokonalá blondýnka je obrazem původní archetypální ženskosti, spojením přírody a umění.
Dalším podstatným znakem, kterým se Aristasia liší od našeho světa je fakt, že v ní nedošlo k ničemu podobnému, co v našem světě proběhlo během 60. let. A díky tomu, nemůže mít ani nic společného s tím, co po tomto období následovalo tj. nemá žádný vztah k naší současnosti. K minulosti našeho světe vztah má a kupodivu i k jeho budoucnosti. Pouze přítomnost chybí.
A konečně třetím podstatným rozdílem je specifický vztah prostoru a času. V Aristasii se čas přímo manifestoval do její fyzické podoby. Díky tomu, její nejvýchodnější část odpovídá svými kulturními reáliemi samému úsvitu našich dějin. a čím více bychom cestovali Aristasií na západ, tím více bychom se přibližovali naší současnosti, které bychom ovšem nikdy nedosáhli. Nejzápadnější její část, ostrov InfraQurinelle, tak svými kulturními reáliemi odpovídá počátku 60. let.
Ačkoli se Aristasia v průběhu staletí mění, zůstává stále věrná svým tradicím. Vše nové je harmonicky včleněno do již existujícího, a to v každé z provincií poněkud odlišně...
Mýtické Aristasii vládne císařovna a v čele celkem sedmi provincií stojí královny. Tyto vládkyně jsou z pohledu našeho světa fiktivní, nicméně co mají obě Aristasie shodné, je přísně hierarchické uspořádání. Každá z provincií odpovídá svými kulturními reáliemi tj. módou, hudbou, zvyklostmi (ne historií!) určitému historickému období našeho světa, nicméně toto uspořádání nemá nic společného s opravdovým stářím jednotlivých provincií.
Reálná Aristasia
Dobrá, to je tedy mýtická Aristasia a principy na kterých vznikla, ale co ona reálná Aristasia? Jak již bylo napsáno, jde o čistě ženské společenství držící se velmi konzervativních tradic, které se zcela záměrně snaží žít co nejvíce nedotčeny okolním světem, který považují za zcela nepřitažlivý. Až do počátku 90. let o existenci této Aristasie prakticky nikdo nevěděl.
Změna nastala až v momentě, kdy se londýnská komunita soustředěná kolem Miss Martindale otevřela okolnímu světu a stala se oficiálním velvyslanectvím Aristasie. To vydalo nejprve několik knih o Aristasii, které vzbudily ve Velké Británii (a později nejen v ní) značný rozruch. Dočkaly se, i přes delikátnost jejich témat (ženská dominance, submisivita a disciplína), příznivých recenzí v prestižních britských denících. Miss Martindale se stala mluvčí aristasijského velvyslanectví, začala být pravidelně zvána do řady pořadů v rozhlase i televizi. Známá televizní stanice Channel 4 odvysílala hodinový dokument o Aristasii objevily se dokonce zprávy o tom, že jistý známý režisér projevil zájem o natočení celovečerního filmu o tomto tématu. Začalo se o ní psát v řadě seriózních časopisů.
Stalo se to, co by ještě před pár lety nikoho ani nenapadlo. Aristasia vzbudila zájem u řady žen, a to bez rozdílu věku či společenského postavení. Aristasijské velvyslanectví začalo pořádat pravidelné semináře a setkání pro ty, které se chtěly dozvědět o Aristasii více. Objevily se první večírky a pikniky. Vznikla dokonce i nedělní škola, přesně v duchu aristasijských tradic. Vyšly další knihy, začaly se distribuovat tradiční výchovné nástroje (rákosky, skotské a anglické řemeny či důtky) a dobové oblečení. Aristasia přestala být uzavřeným světem několika žen, ale místem, které může navštívit každá, kterou nějakým způsobem oslovila. Na jedno odpoledne, nebo na celý týden. A které si vlastně může vytvořit každá z nás. Možností je mnoho. Stát se opravdovou služebnou či školačkou nebo kýmkoliv jiným. Stejně tak je možné se pouze jejími principy inspirovat ve svém vlastním životě. Čím tento nevídaný úspěch vysvětlit?
Přitažlivost Aristasie
Důvodů, pro které je Aristasia pro dnešní ženy a dívky přitažlivá je řada a je dosti těžké je všechny detailně popsat. Zaměřím se na ty, které považuji za nejčastější a nejdůležitější.
- *Romantika *a nostalgie. Reálie Aristasie tj. převážně první polovina 20. Století mají v sobě cosi velmi magického. Vždyť kterou z nás by nelákaly. Možná se jedná o pouhou iluzi, nicméně iluzi velmi silnou.
- *Čistě *ženský svět. Ten samotný předurčuje Aristasii k tomu, aby byla velmi přitažlivá pro lesbičky. Zde se však uplatňuje moment, který v českém prostředí není tak patrný. V západní Evropě, kde šlo od 60. let lesbické hnutí ruku v ruce s radikálním feminismem, došlo k tomu, že tzv. tradiční ženská role, se pro lesbičky stala čímsi téměř zapovězeným. Aristasia umožnila návrat zpět.
- *Převaha **intimity *nad sexualitou. Možnost intimního vztahu mezi dvěmi ženami bez přítomnosti sexu. Toto opět 60. léta se svým přílišným akcentem na naši sexualitu zkomplikovaly.
- *Rehabilitace *tradiční ženskosti. Aristasia se svým „feminismem naruby“ oslovuje ty ženy, které považují současný feminismus za odženšťující.
- Konzervatizmus*.* Únava z neustálé vzpoury proti normálnosti, která je základním příkazem dnešní doby. Neustále se bouřit, být jiná, neobyčejná a prosazovat se za každou cenu. Jestliže se však tímto způsobem začala chovat celá společnost, tak původní vzpoura pozbývá smyslu, poněvadž to co bylo původně normou zmizelo, a naopak novou normou se stává právě ona nekonformnost. Aristasii lze tedy chápat i jako jistou „vzpouru naruby“.
- *Silný **akcent *na disciplínu. Důvod, který udává největší procento žen, které Aristasia zaujala. Disciplína jako taková prakticky ze současného světa vymizela a paradoxně se sní lze setkat jen v sadomasochismu a to ještě v takové mnohdy dosti prapodivné podobě. Aristasia tedy představuje alternativu proti současnému sadomasochismu resp. poněkud jinou interpretaci týchž pocitů.
Problém disciplíny a submisivity
Proč je právě disciplína tím nejčastějším současným důvodem pro fascinaci Aristasií? Vysvětlení bych viděla v zásadě dvě.
V řadě žen, někde velmi hluboko je touha být hodnou a poslušnou. Je to jakási pudová potřeba submisivity, která zřejmě koresponduje s dítětem v nás. Bohužel v dnešní době si s touto touhou řada žen neví rady a velmi často se za ni stydí. Bojí se (a často velmi oprávněně), že tato touha může být někým zneužita. Je to příliš vážná, intimní věc a navíc interpretovat tuto touhu skrze současný sadomasochismus někomu může přijít vulgární. A Aristasia, kde je disciplína velmi mateřská a kde je pouhou součástí něčeho komplexnějšího, může být tím místem, kde je tato touha v bezpečí. Že zkrátka nezávisle na sexuální orientaci můžou některé ženy chápat mužský prvek v této oblasti za poněkud cizorodý a může pro ně znamenat pocit ohrožení.
Tím druhým důvodem, proč pro řadu žen je tak přitažlivé téma disciplíny v čistě ženském prostředí může být fakt, že ještě relativně nedávno bylo běžné, aby dívka na prahu mezi dětstvím a dospělostí byla doprovázena nejen svou matkou, ale ještě i jinou ženskou autoritou.. Ať to už byla guvernantka, poručnice či pouze příbuzná, nebo snad paní, ke které bylo děvče posláno tzv. na posluhu. Tento typ vztahu byl velmi silný, právě tím, že byl nerovný a mnohdy dokonce přetrval až do dospělosti. V současné době nic takového neexistuje. Současná au-pair služba, má s tím jen vnější podobnost, protože se příliš dbá na to, aby vztah byl co nejvíce rovnoprávný a navíc jde o čistě účelovou službu. A právě neexistence tohoto typu vztahu muže být tím, co přitahuje některé současné dívky k tomu, aby vstoupily do nějakého dominantně-submisivního vztahu s jinou ženou. A Aristasia opět umožňuje elegantně se vyhnout tenatům současného sadomasochismu.
Sadomasochismus?
Pro řadu „normálních“ lidí bude téma disciplíny a trestů něčím nepochopitelným. V dnešní době to asi nemůže být ani jinak. Je však dobré si uvědomit, že disciplína zde není cílem, ale pouhým prostředkem, a že se nejedná o žádné bizarnosti, ale o principy, které dříve fungovaly v běžném životě. Neustále narážím na sadomasochismus...
Trest v kontextu vztahu dvou lidí, kteří se mají rádi resp. jeden druhého si velmi váží, může být hlubokým a vřelým prožitkem. Nicméně v době, kdy na jedné straně je téměř každý posedlý sexem, a na straně druhé je jakákoliv míra disciplíny něčím zcela cizím, se tato zkušenost dá velmi snadno interpretovat jako sexuální perverze. Ale vždyť přece touha může nabývat různých podob, a touha někomu se podřídit je bezesporu hlubší než touha sexuální, úplně stejně jako je láska hlubší než sex, protože ten patří k naší zvířecí přirozenosti, kdežto láska a submise k přirozenosti duchovní.
Jestliže tedy cítíme k nějaké osobě touhu lásky i sexu, tak lehce vidíme, která z nich je hlubší. Někdy se cítíme sexuálně vzrušené, jindy ne, ale stále danou osobu milujeme. Někdy v nás její krása roznítí sexuální touhu, jindy ne, ale stále si ji pro její krásu ceníme. Sex je kolísavý, dočasný a tělesný. Láska je naproti tomu cit pevný, stálý a duchovní.
Totéž lze říci o submise, která je jen jinou formou lásky. Jestliže je opravdu ryzí, je pevná, stálá a duchovní. Někdy v nás může roznítit touhu, jindy ne, ale stále se pojí k jedné osobě a to i přes to, že mohou nastat situace kdy se jí podřídit nechceme. Stačí si vzpomenout na dětství a náš vztah k rodičům.
Bohužel však existují lidé, a dle mého názoru jsou to častěji muži, pro které submise není ničím jiným než stimulantem rozkoše, nebo pro které je trest něčím, co leží mimo ryzí a opravdový vztah. Tito lidé se dají srovnat s těmi, kteří dávají volný průchod rozkoši bez lásky. A opět, alespoň podle mě, jsou k tomuto přístupu více náchylní muži...
Pro řadu lidí pohybujících se v SM oblasti, kteří měli možnost se s Aristasií nějak seznámit, je bezesporu zajímavé jak dokonale má zpracován systém trestů a disciplíny, ale zároveň je nepochopitelně jemná, slušná a komplikovaná. Není zde přítomen žádný princip nedůstojnosti, vulgarity, perverze nebo jakékoliv sexuální činnosti. Striktně se dbá na dodržení dekora a předepsaných postupů. Snad nejlépe se to vidí na tématu tělesných trestů. S těmi se díky tomu, že Aristasia jednoznačně vychází z anglických reálií, můžeme setkat téměř na každém kroku. Vždy ale v míře, která bývala běžná v dřívějších dobách v běžném životě. Obvykle se tak pohybují v oblastech, které leží na dolní hranicí, která bývá běžná u současného sadomasochismu. Trest je zde primárně trestem, ne sexuálním stimulantem.
Zákon a trest v Aristasii
Základním principem, díky kterému Aristasia je takovou jakou je, je poslušnost. Stejně jako aristasijské vnímání erotiky, tak i chápání disciplíny je něčím zcela čistým. Zákon je v Aristasii vždy velmi osobní, není to nic vzdáleného a neosobního. Neexistuje v ní žádná rozepře o tom, co je dobré a správné a jak by se mělo chovat. Každý moment života je předurčen přirozeným řádem a univerzální moudrostí. Tato moc autority (nejvýše reprezentovaná Císařovnou), je absolutní, ale musí být chápáno, že není totožná s principem absolutistické vládkyně, protože Císařovna samotná - a ve své podstatě mnohem více, než kterákoliv jiná z Aristasijek - je služebnicí principů Harmonie.
Aristasijky se nepovažují za dospělé v běžném slova smyslu. Aristasia je neanonymní společností, či spíše než společností, Aristasia je jednou velkou rodinou, rozšiřující se do větších a větších kruhů. Královny, nad nimi Císařovna a nad ní Bohyně, jsou milujícími matkami které mohou trestat, ale vždy pouze s laskavostí, a tak Vás znovu přijmout do své lásky. Tato „dětskost“ je něčím, co umožňuje být „blíže nebesům“ a vnímat svět mnohem citlivěji a v plné jeho kráse.
V Aristasii neexistuje zločinnost, tak jak v současném světě. Pro provinění proti zákonům se mnohem lépe hodí slovo „nezbednost“. Vyjadřuje pouhou dočasnost odchýlení se od obecných principů Dobra, které po aplikaci vhodného postupu a odpovídajícího trestu umožňuje návrat zpět. Je zde opět analogie s dítětem, kdy koloběh provinění, trestu a odpuštění je pro něj základem pocitu bezpečí, jistotou že nebude nikdy odtrženo od lásky a ochrany své matky a rodiny.
Běžným vyřešením zločinu v Aristasii je přiznání se. Nebo vlastně ne, úplně nejběžnějším je „anonymní vrácení“. Věc, která se Vám „ztratila“, se po několika dnech opět objeví tam, odkud „zmizela“. Je však třeba říci, že ta která tuto věc zcizila, by se měla přiznat a čestně přijmout odpovídající trest. „Anonymní vrácení“ není považován za definitivní vyřešení celé události (nicméně v západních provinciích jde o jev poměrně častý).
V Aristasii nejsou vězení a jen pár soudů. Tresty jsou mnohem více osobní a „mateřské“. Hranice mezi veřejným a privátním je zde nezřetelná, protože díky principu rodiny, je na vládkyně (a na autority obecně) pohlíženo jako na „matky“ a jejich podřízené mají status „starších sester“.
Zákony se dotýkají i oblastí, které kdekoliv jinde postrádají právní dimenzi.. Proviněním je tedy i nedbalé oblečení, nezdvořilost či nevhodná mluva. Policistky existují jen ve velkých městech. Na venkově a na malých městech jejich funkci zastávají tzv. obecní vychovatelky. Ty dohlíží na výchovu dětí, které jsou vyučovány hlavně doma (obzvláště typické na venkově). Dohlížejí také na vychovatelky zaměstnané v domácnostech, zda si dostávají svých povinností. V přísnějších provinciích mají také právo kontrolovat jednotlivé domácnosti, zda jsou ve vzorném pořádku. Další jejich úkolem je provádění oficiálních trestů, a to jak ze svého rozhodnutí, tak i z rozhodnutí jiné autority. Ve velkých městech zajišťují také vykonání přísnějších trestů, než jaké mohou vykonat policistky.
Jak již titul „vychovatelka“ naznačuje, tak opět zde vystupuje do popředí princip „dětskosti“. Zadržená se tak cítí mnohem více jako školačka, čekající na trest před kabinetem paní ředitelky, než jako dospělá chycená v neviditelné mašinérii státní moci. Nikdy zde nechybí pocit porozumění na obou stranách, že trest je vykonán s láskou a pro dobro proviněné, aby se mohla navrátit zpět do samého srdce „rodiny“.
Tresty užívané v Aristasii jsou velmi podobné těm, se kterými se může setkat zlobivé dítě. Často jsou zcela totožné, ale tam kde je provinění vážnější, tam je i trest přísnější. Městská či obecní vychovatelka může uložit trest sestávající se z opisování stanovené věty (trest důvěrně známý ze školních let) nebo jiný úkol. Taktéž může použít rákosku či jiný výchovný nástroj. Tam, kde trest určí jiná autorita, ona jej vykoná. V případě úkolů je tou, které musí být odevzdány. Ohodnotí je a rozhodne, zda jsou dostatečné, či je nutný další trest.
V případě závažných porušení zákona, kdy nařízený počet řádků může dosáhnout až několika tisíců, trvá několik měsíců nebo dokonce let, než je úkol splněn. Proviněná je obvykle ponechána na svobodě a každý týden musí odevzdat stanovený počet řádků. Záleží na vychovatelce, jak rozsáhlé toto množství musí být. Často je u tohoto trestu přítomen i trest tělesný, který bývá obvyklé opakovaně vykonán při odevzdávání již hotové části úkolu. Někdy musí zůstat proviněná u vychovatelky tak, že každé ráno v přesně stanovenou hodinu se musí hlásit na jejím úřadě a psát svůj úkol zde. Jen velmi výjimečně je nařízeno strávit tam celou dobu, po kterou je úkol vyhotovován, tzn. že noc dívka stráví v ložnici na úřadě a domů se může vrátit až po dokončení trestu. Tohoto se užívá, kdy nepanuje jistota zda dívka je schopna se sama vypořádat s nařízeným úkolem.
V delších termínech je tento typ trestu nahrazen „připoutáním“ do služby k některé z lokálních autorit, aby na dívku dohlédla. V tomto případě nastoupí u ní jako služebná, a během stanovené doby zde jako služebná pracuje a svůj trest vyhotovuje ve svém volném čase, tj. obvykle odpoledne a po večerech. V případě, kdy si není schopna své problémy řešit sama, může být na neurčitou dobu „připoutána“ k vybrané Paní. Tyto případy však vyžadují dokonalé posouzení celého případu a prošetření nezávislou autoritou.
Tyto situace však nejsou v Aristasii příliš časté. Běžné situace zahrnují provinění se proti slušnosti, vkusu a poslušnosti, případně jde o drobné krádeže a nepřístojnosti. V těchto případech je trestem několik stovek řádků nebo odpovídající trest tělesný.