Seděl přede mnou na sedačce. Mnohokrát jsme tuhle variantu probírali a přesto ani jeden z nás neměl jistotu, jak dnešní večer dopadne. Že se mi líbí být dominantní, jsem o sobě věděl už dlouho. Netoužil jsem po přílišné bolesti, nepotřeboval jsem nikoho svazovat složitými uzly ani ho mít ve své moci 24 hodin denně. Chtěl jsem jen poddajnou duši. Takovou, se kterou si můžu užít večer plný zajímavých hrátek stejně jako zajít na pivo a podívat si. On byl do jisté míry tím pravým. Cítil to v mnoha ohledech velmi podobně – chtěl se podřídit, chtěl být poslušný, ale přesto měl své hranice a rozhodování o sobě samém nechtěl složit do rukou kohokoliv, kdo se zrovna namanul.
Znali jsme se osobně, takže náš vztah byl malinko deformovaný. Nebyl můj otrok a ani jsem tak o něm nikdy nepřemýšlel. Byl to „známý“. Párkrát jsme se někde potkali, jednou jsme spolu byli na pivu. Ale to jen proto, že bydlel blízko. Nikdy jsme nenašli přílišné zaujetí jeden v druhém. Až do té doby, když jsme náhodou zjistili, že máme podobné představy – jen každý z té druhé strany. Byl jsem zcela jistě ten zkušenější. Věděl jsem, co chci, věděl jsem jak toho dosáhnout a v podobných hrátkách, pokud by k nim došlo, by nebyl mým prvním. Kdyby se ale podvolil, tak já jeho prvním budu. Prvním člověkem, kterému se podvolí.
Po tom jednom pivu a mnoha rozhovorech po internetu se to dneska blížilo. Znal jsem jeho představy lépe, než kterýkoliv z jeho kamarádů. Věděl jsem, co je pro něj vzrušující v jeho nejtajnějších snech, věděl jsem, po čem touží. Zároveň jsem věděl, že jeho sny můžu a umím naplnit. Užít si sex na jednu noc mi nedělalo problém, ale tady to mělo být jiné. Pokud se mi dneska večer odevzdá, dělá to dobrovolně a sám vytváří jakýsi závazek. Pokud dnes necouvne, bude nějakou dobu mým.
Seděl přede mnou na sedačce a mezi námi na stole ležel černý kožený obojek. Znak oddanosti svému Pánovi. Co obojek znamená, jsem mu už vysvětlil dávno. Měl své představy, věděl, co se mu v sexu líbí, ale chyběl mu odznak. Když jsem mu popsal, co znamená nasazení obojku, pochopil, že to je právě ten detail, který v jeho představách chyběl – ono dobrovolné odevzdání se. Nasazení obojku, je svobodným rozhodnutím suba předat rozhodování do rukou Pána. Neznamená to – i když někteří omezenci to tak chápou – plnou poddanost Pánovi ve všem, co si usmyslí. Je to spíše znakem a důkazem důvěry, kterou sub do svého Pána vkládá. Podobně, jakoby říkal: „Věřím, že ty jsi tou osobou, která mi neublíží. Vím, že potřebuji vedení a že chci, aby o mně někdo rozhodoval. Tebe jsem si dobrovolně vybral, tobě věřím a doufám, že mě nezklameš. Společně s obojkem odevzdávám do tvých rukou svoji důvěru. Starej se o mě, prosím, dobře. Chci, abych ti v těch společných okamžicích mohl plně důvěřovat, abys rozhodoval o tom, jak se mnou bude nakládáno s největším rozumem a abys akceptoval všechny hranice, které jsem kdy – byť nevědomky – stanovil.“
Odevzdání obojku prostě bylo závazkem pro mne i pro něho. Pokud by se rozhodl, že mi obojek skutečně předá, dával mi nad sebou moc, kterou sám akceptoval. Pokud bych já jeho obojek převzal, vzal bych tím na sebe závazek se o něj pečovat dle svého nejlepšího svědomí. Jednoduché předání moci a přitom tak komplikované. I kvůli tomu, co všechno jsem od svého suba očekával já.
Seděl jsem před ním na sedačce a občas jsem se snad i nevědomky dotkl onoho proužku kůže, který ležel mezi námi. Věděl jsem, že se dneska večer musím rozhodnout. Dobrá, nemusím, ale chci. Všechny naše poslední rozhovory směřovaly k tomu samému a já byl rozhodnout, učinit tomu přítrž. Sám jsem nevěděl, jak to dopadne. Na jednu stranu jsem chtěl mít svého Pána a chtěl jsem, aby se jím stal právě on. Zároveň ale ve mně stále existovala jakási zábrana, která mi bránila se bezhlavě svěřit do moci někoho jiného.
Najednou mezi námi zavládlo dlouhé ticho. Jako by všechno, co ten večer mělo být řečeno už vyřčeno bylo. Čekal jsem. Podvědomě jsem vytušil, že teď nastává poslední okamžik jeho rozhodnutí. Pokud se mi neodevzdá teď, pravděpodobně už to nikdy neudělá. Zpětně nedokážu ani rozeznat, zda to ticho trvalo vteřiny nebo hodiny. Oba jsme mysleli na závazek, který mezi námi vznikne pokud oba přijme svoji roli. Najednou jakoby se v něm něco změnilo, rozhodnutí uzrálo a on už věděl, co bude následovat. Zvedl se pomalu ze svého místa a vzal do ruky obojek. Udělal ten jeden krok, který nás od sebe dělil, klekl si a zvedl ke mně ruku s obojkem. Podával mi znak mé budoucí nadřazenosti a upřeně se přitom díval do země. Hlavou mi proběhla spousta emocí. Chtíč, který ve mně rostl od doby kdy jsme podobné věci začali řešit, jemný odstín lásky, který v budoucnosti bude řídit moji péči o něho i strach z toho, že bych měl rozhodovat nejen o sobě, ale i o někom dalším.
Převzal obojek z mých dlaní. Na nic nečekal, lehce se naklonil a zapnul mi ho kolem krku.Stále jsem doufal, že to bude jen jako, taková drobnost kterou vlastně dělám kvůli němu. Nebylo to tak. Při zapnutí přesky mi tělem projela lehká křeč. Všechny obavy a pochybnosti, které jsem do tohoto okamžiku cítil, se rozplynuly. Měl jsem nádherně čistou hlavu. Teď už jsem věděl, že jsem se rozhodl správně. Svěřil jsem se do rukou někoho jiného a bylo to jako vysvobození. Nepřemýšlel jsem nad tím, co se bude dít, ale jen nad tím, co skutečně je. Doufal, jsem, že můj nový Pán postupně splní všechna má přání a zároveň jsem z celého srdce doufal, že já dokážu splnit jeho.
První noc byla něžná i vášnivá. Věděl jsem, že pocit oddanosti, který v něm v okamžiku zapnutí obojku vzrostl, pro něj udělá tyto společné okamžiky naprosto nezapomenutelnými. I tak jsem ale chtěl přispět k tomu svým dílem. Znal jsem přece jenom jeho nejtajnější představy. Nechal jsem ho kleknout si vedle mého křesla a položil jsem na něj nohy. Byl sice oblečený, což nebylo plně podle mých představ, ale pro něj to znamenalo mnoho. Přestal jsem si ho všímat a měl jsem alespoň pár okamžiků na to, dodělat svojí práci, kterou jsem celý den – s myšlenkami upřenými k dnešnímu večeru – trochu odkládal. Klečel u mých nohou a já si byl jistý, že se cítí příjemně. Cítil dotyk svého Pána na zádech a přitom sloužil jeho pohodlí. Věděl jsem, že jeho kolena začnou na plovoucí podlaze po pár minutách protestovat, ale to k tomu patřilo. Pro mě byl v tom okamžiku příjemnou podložkou, pro něj bylo úžasné, že může sloužit. Netrápil jsem ho ale dlouho. Tahle noc byla víc o něm, než o mně. On byl ten, který se plně odevzdal a to byla věc, která si více než ostatní zasloužila odměnu.