Koňský pohled na víkendový sraz v Jizerkách

V den devadesátého čtvrtého výročí protržení přehrady v Desné zaplavila Jizerské hory jiná přírodní katastrofa. V malebném horském hotýlku se konal sraz úchyláctva, jmenovitě místnosti BDSM z chatu na Lidé.cz. Vzhledem k tomu, že se v rámci akce konaly i koňské závody, kterých jsem se účastnil, mohu nabídnout koňský pohled na celou záležitost.

Moje původní idea, že budu o víkendu hodný submisivní koníček, se rozplynula krátce poté, co jsem nasedl do vlaku Českých drah. V Pendolinech a EC-čkách, jichž obvykle užívám, jsou na elektronickou jízdenku na displeji notebooku zvyklí. V obyčejném rychlíku Praha-Tanvald nicméně způsobila nemalé pozdvižení. Průvodčí si nejdřív myslel, že si jízdenku musím vyzvedout na pokladně. Pak si myslel, že ji musím mít aspoň vytištěnou. Když jsem mu řekl, aby to radši nedělal, když vidí, jak blbě to pak dopadá, když myslí, tak se urazil a prohlásil, že na mne jako na černého pasažéra zavolá policii. Popřál jsem mu hodně štěstí a víc jsem neviděl ani průvodčího, ani pomahače a ochránce.

Malebný hotýlek v místech, kde lišky dávají dobrou noc, hostil zhruba šedesátku úchylů všech třech pohlaví a několika živočišných druhů. V organizaci jsem se spoléhal na RubberManna, který po mnohých peripetiích a zpoždění skutečně dorazil i se sulkou a párkem antropomorfních koní, hřebečkem Ronym a frískou kobylkou Wannabee. Spolu s několika dalšími zájemci jsme domluvili na další odpoledne vozatajské závody, uložili opilého kočího na improvizované lůžko a šli spát. Výše zmíněné lišky jsem neslyšel, neb mi bylo dopřáno pokoj sdílet se třemi jedinci, tvořícími zvukově kompletní dechovou sekci symfonického orchestru. Přes chrápání v různých frekvencích a jím způsovené drnčení oken bych neslyšel ani dupajícího slona.

V sobotu odpoledne došlo na mnou toužebně očekávané závody. Konala se jediná sportovní disciplína, vozatajská, a Rubberovi se konečně podařilo uspořádat soutěž o nejhezčího koně a kobylku srazu. Sulka si před použitím vyžádala značné improvizované úpravy, neb její původní konstrukce byla určena pro jedince spíše trpasličího vzrůstu. Normálního pasažéra pojala jenom obtížně a takové jako TvaRakoska už vůbec ne. Kus prkna, větší množství lepící pásky a metr řetězu nicméně věci napomohlo. Sulku bylo sice i nadále mnohem pohodlnější táhnout, než v ní cestovat, ale všichni jezdci přežili závod bez úhony.

Do závodu nastoupilo celkem šest dvojic. RubberMan závodil celkem se dvěma koňmi (Reny a Wannabee), aby netvořil polovinu účastníků sám, ujala se níže podepsaného něžná (ehm…) ručka madam Šárky. Konečné výsledky vozatajského závodu byly následující:

Obzvláště obdivuhodný byl výkon droboučké Titi. Vzrůstem spíše ponička sice skončila na posledním místě, ale už za to, že dokázala se svým výrazně větším pasažérem závod dokončit, si zaslouží úctu. Obecenstvo to cítilo stejně, protože Titi vyhrála s velkým náskokem diváckou soutěž o nejkrásnějšího koně a kobylku srazu. Hřebčí kategorii téže soutěže jsem vyhrál já – což dokazuje pravdivost mého tvrzení, že čím méně je ze mne vidět, tím lépe.

Bohužel ani toto vítězství, ani moje výmluvy, že rozdíl jedné sekundy je spíš chyba časomíry, neobměkčil mou přísnou jezdkyni, která se s druhým místem spokojit nehodlala. Z výprasku jsem se sice vykecal, ale trestu jsem přesto neunikl: musel jsem se svléknout jenom do postroje a vyjet s madam Šárkou na vyjížďku po okolí.

Vyjížďka se ukázala být velmi zábavnou. Jakmile jsme se sulkou vyjeli z areálu hotelu, dosud mrtvé a opuštěné okolí ožilo. Za zhruba kilometr jízdy jsme potkali asi pět aut, dvě skupinky houbařů a jednoho motorkáře, který když proti nám vyjel v zatáčce málem sletěl i se svým strojem do lesa. Pak se k nám ještě dvakrát vrátil a nakonec nás poprosil, jestli si nás smí vyfotit, že jinak mu to manželka neuvěří.

Přes technické peripetie byla akce nakonec velmi pěkná a úspěšná. Velký podíl na tom měli zejména organizátoři celého srazu, Tabron a Query, kterým patří můj dík. Děkuji také Biggovi za fotografie a Benjimu za odvoz zpět do Prahy, takže jsem byl ušetřen dalších extempore s drážními zaměstnanci.

Další reportážní fotografie najdete v galerii Asociace chovatelů antropomorfních koní.