K Internetu jsem se poprvé dostal u známého už v Karlových Varech, ale způsobem dosti komplikovaným a hlavně při vytáčeném spojení – navíc meziměstském, nejbližší přípojný bod byl v Praze – se toho mnoho dělat nedalo, bylo třeba hlídat každou minutu. Plný soukromý a neomezený přístup k Internetu jsem získal, až když jsem začal studovat na vysoké škole. Noci jsem trávil u textového terminálu s prohlížečem Lynx a kopíroval si na disketu texty výpraskových povídek v angličtině (v češtině v té době žádné v podstatě nebyly). Na svém počítači, nepřipojeném, jsem se potom pomocí programu PC Translator snažil přeložit texty do češtiny.
Tak jsem se v podstatě naučil anglicky. Na základní i střední škole jsem se proti své vůli učil německy. Proti své vůli proto, že jsem se sice chtěl učit angličtinu, ale nebyli lidi. A na střední sice už byli, ale z důvodů pro mne dodnes nepochopitelných se na angličtinu směli přihlásit jenom ti, co ji dělali už na základce (ač se začínalo od nuly). Němčina mi nikdy k srdci nepřirostla, nezní mi hezky a navíc z vyprávění svého děda – odbojáře jsem měl zafixováno, že jde o jazyk nepřátel. V důsledku toho i po sedmi letech systematické výučby umím německy akorát guten tag a donnerwetter.
Správná motivace dokáže divy, takže jsem se během celkem krátké doby naučil celkem obstojně anglicky. Zajímaly mne v podstatě jenom dvě věci, a to počítače a BDSM. A ani pro jedno z témat nebylo k dispozici moc informací v češtině. Takže mi nezbylo, než se nějak prokousat angličtinou.
Když se konečně podařilo připojit k síti i můj vlastní počítač s trochu příčetnějším rozhraním, než byl textový terminál (tj. Internet Explorer 3.6, abych zase nepřeháněl), vrhl jsem se do vod českých diskusních serverů. Lépe řečeno: do vod českého diskusního serveru MaMedia (předchůdce dnešního Magea), ono jich ostatně tehdy o moc víc nebylo. Tam jsem s jistým překvapením zjistil, že úchylové existují i na této straně Atlantiku.
Diskuzemi na tomto serveru jsem strávil stovky hodin času. Odbyl si tam všechny možné aféry a žabomyší války, kterých byla tehdy česká BDSM scéna plná. Později mne ty debaty přestaly bavit, mimo jiné též proto, že jsou pořád v zásadě stejné, i po těch více než deseti letech.
Centrem českého úchylného dění na Internetu v té době byl již zmiňovaný server MaMedia, žádné specializované místo neexistovalo. Ostatně, provozovat vlastní webový server, bylo v té době (bavíme se o letech tak 1996-1997) mimo technické i finanční možnosti většiny běžných smrtelníků. Vyrojilo se ovšem velké množství stránek na různých free webech, jako Geocities nebo Xoom (opět dnes již neexistujících). Provozování stránek s jakkoliv erotickým obsahem bylo nicméně v rozporu s podmínkami používání těchto serverů, což mělo za následek dvé hlavních efektů. V první řadě byly všechny tyto stránky povahy dosti nestálé, protože byly průběžně správci serverů mazány a stěhovány někam jinam. Ve druhé řadě tato situace svým způsobem podněcovala původní českou literární BDSM tvorbu, protože textům v českém jazyce správci amerických free webů nerozuměli a weby obsahující pouze české texty měly větší šanci na přežití.
V té době jsem také začal na free webu Xoom provozovat první svou BDSM stránku. Věnovala se ponyplay, samozřejmě. Neměla nicméně dlouhého trvání, protože krátce na to se zrodil projekt BDSM.CZ.
Zhruba v téže době jsem totiž poznal, že rukama se neuživím a rozhodl jsem se, že se budu živit psaním webů a internetových aplikací. Pořídil jsem si první server (úžasný Cyrix 5x86 s Windows NT 4.0) a hostoval ho v napůl rozpadlém baráku v Holešovicích u společnosti Bohemia.Net (nyní z menší části Datac, z větší SkyNet).
A v této souvislosti se zrodila myšlenka vytvořit vlastní server věnovaný BDSM. Nějaké místo, kde bude možné publikovat povídky a teoretické texty, aniž by hrozilo neustálé nebezpečí smazání správcem free webu. Zaregistroval jsem tedy doménu bdsm.cz a na filipojakubskou noc, 30. dubna 1998 jsme spustili projekt BDSM.CZ.
U zrodu tohoto projektu jsme stáli tři. Jádro redakce kromě mne tvořili Milkov (kterého teď najdete na Elefernu) a Tom (který po mnoha letech obnovuje své stránky na www.tom-bdsm.cz). Já se staral především o technickou stránku provozu, Tom překládal texty z angličtiny a Milkov psal reportáže z akcí a ze svých zahraničních cest. Byli samozřejmě i další, na BDSM.CZ přispívala většina tehdy aktivních úchylů, byl otevřený pro publikaci každému.
V té době jsem začal pracovat pro společnost Computer Press, v té době největšího hráče na českém internetovém trhu. Tvořil jsem její internetové oddělení a měl na starosti vývoj rozličných webů, z nichž největší a nejznámější bylo Živě.cz (před několika týdny spolu se zbytkem online projektů byvšího CPressu pohlcené Mladou Frontou). Jsem autorem jeho první dynamické verze. Tady jsou kořeny mého publikačního systému Nemesis, který postupně používal kdekdo, ale jeho začátky jsou právě na Živě.cz a BDSM.CZ.
Práce pro CPress na mne měla ještě jeden zásadní vliv: přičichl jsem k médiím. Viděl jsem, jak fungují a jak se vydávají weby, knížky a časopisy. A snažil jsem se BDSM.CZ dělat taky tak. Chtěl jsem, aby se BDSM.CZ mohlo po všech stránkách měřit s profesionálními weby své doby. Nechtěl jsem ho jenom kvůli tématu uzavírat do nějakého ghetta. Naopak jsem se snažil ho co nejvíc otevřít a propagovat.
Daniel Dočekal (dnes provozuje POOH.cz) měl v té době na svědomí Svět namodro, což byl asi historicky první „plnoformátový“ web. V té době na webu existovalo pouze základní zpravodajství (České noviny od ČTK) a technické weby (jako bylo Živě). Svět namodro se pokusil být univerzální magazín s různými tematickými oblastmi. Dan byl pro každou špatnost, takže jsme BDSM a Namodro různým způsobem propojovali, což dostalo BDSM témata i k „normálním“ lidem. Jeden čas jsem části BDSM.CZ i provozoval na infrastruktuře Světa namodro.
Byla to dobrá škola. Po technické stránce jsem se naučil, jak provozovat hodně navštěvované weby pod zátěží (poté, co jsme na BDSM.CZ přidali obrázkové galerie, počet návštěv odpovídal zhruba tak první desítce nejnavštěvovanějších webů na českém Internetu). Taky se ukázalo, že sice jsem schopný vývojář, ale rozhodně nejsem schopný podnikatel. Po celou dobu své existence bylo BDSM.CZ projekt nekomerční, jeho jediný finanční efekt spočíval v tom, že jsem na něj vytrvale doplácel a skončil s několikamilionovým dluhem, kvůli kterému jsem fakticky zkrachoval.
Web BDSM.CZ nicméně více či méně úspěšně běžel dál. Redakční tým se různým způsobem obměňoval, podle toho, jak jednotlivým jeho členům docházela energie a entuziasmus. Na pozici šéfredaktorky vystřídala moje přítelkyně Mysh a změnila se i struktura přispěvatelů, většina „zásadních“ textů byla už napsána či přeložena a vydávali jsme převážně čtenáři zaslané příběhy. „Povídkami“ je při nejlepší fantazii nazvat nelze, jednalo se spíš o masturbační fantazie nevalné úrovně a se stále se opakujícími tématy. Přestalo být zajímavé je číst i vydávat, BDSM.CZ ztratilo směr a nějakou vizi, smysl.
Tím spíše, že se mezitím změnila i situace na českém Internetu. Začalo být snadné provozovat vlastní web i ceny klesly. Postupně začaly vyrůstat další S/M projekty, většinou s užším tematickým zaměřením, než BDSM.CZ, které se snažilo obsáhnout celou šíři. Do dnešního dne z nich přežilo snad jenom Eleferno a možná DS-Life (web běží, ale nejeví přílišné známky života). Další projekty jako (Mučírna, Femdom.cz, Otrok.net) zanikly bez výraznější stopy.
Poslední zásadní změna nastala, když se šéfredaktorkou BDSM.CZ stala Petra Neomillnerová, známá pod přezdívkou Alraune. Pokusila se povznést literární kvalitu zveřejňovaných děl. Ty nejhroznější věci jsme začali odmítat, těm slibnějším se snažili pomoci k vyšší úrovni. Tahle cesta se nicméně neukázala být příliš schůdnou a přeměnit BDSM.CZ na literární server se SM tematikou se nepodařilo. V té době jsme BDSM.CZ tvořili už jenom já a Alraune a oba dva jsme na tom v podstatě vyhořeli.
Nicméně fantasy S/M povídky, které Alraune pro BDSM.CZ napsala, se posléze dočkaly vydání v autorské sbírce Hry na bolest. Také jí pomohly nastartovat spisovatelskou kariéru a Petra Neomillnerová je dnes nejúspěšnější česká fantasy spisovatelka.
BDSM.CZ zůstalo tedy v zakonzervované podobě, jediná aktivní část byla seznamka, kam lidé zadávali inzeráty a stačilo je jenom schvalovat. Když potom před asi dvěma lety došlo k havárii disku na serveru, kde jsem BDSM.CZ provozoval, už jsem ten web zpátky neobnovoval a na několik let umřel.
Myslím si, že projekt BDSM.CZ svou úlohu splnil se ctí. V řadě věcí byl první, technicky i ideově. Napomohl popularizaci sadomasochismu u nás a vzniku dalších projektů, z nichž některé přežily dodnes. Podíleli jsme se na organizaci prvních SM srazů (o nich bude řeč později). Vím, že jsme také pomohli řadě lidí, kteří potřebovali najít sami sebe. Ukázali jsme jim, že nejsou sami. Dodnes potkávám lidi, kteří mne na základě BDSM.CZ znají a říkají, že jim náš projekt pomohl. A už jenom proto to stálo za tu námahu.