Anna si nervózně skousla spodní ret a v ústech pocítila chuť svého jahodového balzámu. Upřeně pozorovala pozdní večer z okýnka auta, ale vlastně neměla na co koukat, krajina mimo dosah světel auta byla zakryta nocí. Přemýšlela o tom, jestli tohle všechno je dobrý nápad a upřímnost jí nutila odpovědět sama sobě, že rozhodně není. Seděla s vlastně skoro neznámým mužem v jeho autě, na cestě z Prahy k jeho domu, a vlastně si ani nemohla vybavit, kde přesně ten dům má mít. V duchu si spílala do úplných pitomců.
Co kdyby to byl nějaký úchylák? Problesklo ji hlavou a marně hleděla k rozsvíceným oknům domků ve vesnici, kterou právě míjeli. Jistěže je to úchylák, proto si přeci tady, pomyslela si s odstínem ironie. Zhluboka vydechla a zadoufala, že je to alespoň ten správný úchyl. Svým způsobem jí tahle nejistota a neklid i trochu vzrušovaly. On byl ten, který to měl pod kontrolou, a ona mohla jenom spoléhat na to, že tuhle kontrolu svěřila správnému člověku.
Trhla sebou, když jí nečekaně položil ruku na stehno a povzbudivě ji ho stiskl. „Už tam skoro budeme,“ oznámil ji s úsměvem, ale ruku na její noze ponechal, jen jí občas přesunul na řadicí páku a zase zpět.
Anna se na něj podívala a oplatila mu úsměv, i když se do něj musela trochu nutit. Doufala, že na ní není vidět, jak je nervózní. Uvědomila si, že už delší dobu na něj nepromluvila, což u ní nebylo obvyklé. Jenže na rozdíl od předchozích několika hodin jí teď do řeči už moc nebylo. Začala si neklidně hrát s bezpečnostním pásem, když on náhle sjel ze silnice na odstavné parkoviště. Prudce zabrzdil a podíval se na ní, motor nechal běžet.
„Jestli sis to rozmyslela, tak otočím auto a odvezu tě zpátky k tobě domů, stačí říct.“ Opětovala mu pohled a v tu chvíli z ní všechna nervozita spadla. Dívala se na jeho souměrnou tvář, tmavé krátké vlasy a starostlivý pohled světlých očí. „Promiň mi to,“ řekla omluvně, „jenom jsem si tak říkala, že tě vlastně moc neznám a hned se od tebe nechám nalákat k tobě domů a trochu mi to nahnalo strach.“
Smutně se pousmál, zařadil jedničku a rozjel se. „Nic se neděje, odvezu tě k tobě domů.“
„Ne,“ sama sebe překvapila, jak horlivě to vyhrkla. Auto zase zastavilo, ještě než vjel zpátky na silnici. „Chci jet dál, opravdu.“ Na důkaz svých slov se k němu nahnula a poněkud nešikovně tvrdě ho políbila na rty. Dychtivě jí polibek vrátil a rukou jí polaskal na tváři. „Chutnáš sladce,“ olízl si své rty po její jahodové pomádě a zadíval se zpět na cestu před sebou.
Přestala být neklidná, pohodlně se usadila a bavila se tím, že ho sledovala při řízení. Byl to docela pěkný chlap, ale nebyl to vzhled, čím jí tak zaujal. Úplně ze všeho nejvíc ji přitahovala jeho rozhodnost a smělost, jeho inteligence a smysl pro humor. Nepovažovala se za moc důvěřivou, ale když jí on říkal, že by jí nikdy neublížil, a že se umí do holky vcítit, tak mu věřila. Věřila mu taky, když jí tvrdil, že by jí nikdy nelhal. Prostě jí uhranul.
Snažila se zahnat ten posměšný hlásek v ní, který jí připomněl, že něco takového tady už bylo a nikdy to nedopadlo tak, jak původně doufala. Všichni, kteří se považují za dominantní, jsou ve svých očích přeci tak empatičtí, inteligentní, plní sebedůvěry a plánů. Jenže pak, když toho dominanta začala poznávat jako člověka, tak zjistila, že je vlastně úplně někým jiným. Nejvíc jí takhle zklamal její bývalý přítel, který jí k BDSM vlastně přivedl. Trvalo jí docela dlouho, než zjistila, že se k sobě prostě nehodí, a že on sám je vlastně hodně nejistý člověk, který byl empatický jen po tu míru, po kterou se mu sama otevřela.
A tak hledala dál. Když přes internet vyloučila většinu tvořenou chudáky, kteří hledají zotročený boxovací pytel, staré honiče a puberťáky toužící po internetovém výcviku, a ty, kteří neumí napsat větu bez gramatické chyby, tak jí vždy zbylo jen procento jedinců, u kterých doufala, že by mohli odpovídat jejím představám. A mezi nimi byl i on. Zadívala se na něj a věřila, že jí nezklame.
A pak přišlo tohle pozvání na víkend a ona neměla sílu ho odmítnout, i když to bylo právě to, co jí velel její rozum. Sice si s ním už pár týdnů psala, ale viděli se předtím jen jednou. A ona vleze k němu do auta a nechá se odvézt k němu domů. Ještě ke všemu do nějakého domu kus za Prahou, podle tmavých lesů okolo silnice postaveného někde uprostřed divočiny. Sakra, zaklela v duchu a strach a nervozita se jí vrátily zpátky.
Z myšlenek ji vytrhlo citelné zpomalení auta, když ze silnice odbočili na vedlejší cestu, z jedné strany ohraničené polem a z druhé lesem. Vzhledem k jeho slušnému autu i oblečení by nečekala, že bude mít nějakou chatrč v lesích, ale zatím tomu tak vše nasvědčovalo.
„Vítej u mě doma,“ pronesl poněkud obřadně, když zabrzdil na konci cesty před dřevěnou bránou, zasazenou ve vysoké zděné zdi. Otevřel si bránu a vrátil se do auta. Nedočkavě hleděla na temný dům, který ukrývala velká zahrada za svými stromy. Dvoupatrový dům s pěknou terasou zabírající část druhého patra, pro rodinu s pár dětmi úplně ideální, pro samotného muže zbytečně veliký.
Z garáže jí vyvedl do domu, vcelku moderně zařízeného takovým tím jednoduchým Ikea stylem, který neurazí, ale ani nijak extra nezaujme. Rozsvítil světla v prostorném obýváku a usadil ji do pohodlné pohovky a s tím, že se za chviličku vrátí, zmizel z místnosti.
Čekání na něj si zkrátila psaním zprávy pro sestru, se kterou v Praze bydlela. Napsala jí, že přespí u kamarádky a přijede buď zítra, nebo až pozítří. Vzhledem k tomu, že nikdo v jejím okolí vlastně netušil, že je sama úchyl, tak neměla sílu někomu vysvětlovat, kde a co provádí. Už jí bylo třiadvacet let a připadala si dost stará na to, aby nemusela nikomu nic vysvětlovat. Když zprávu dopsala, tak telefon vypnula, protože měla slabou baterku. Ten poplašný hlásek jí v duchu vynadal, že je zase hloupě neopatrná. Měla by přeci někomu napsat, kde je a s kým. A měla si před cestou nabít mobil.
Tomáš se vrátil po několika minutách a s úsměvem od něj přijala nabízenou sklenku vína. Sedl si těsně vedle ní a objal jí kolem ramen. Příjemně jí voněl a v jeho náruči ten poplašný hlásek utichl.
Chvíli si jenom tak povídali, když konverzaci o nějakém filmu, co oba viděli, přerušil otázkou: „Tak co máš tedy ráda v posteli?“
Úplně ztuhla, cítila, jak ji tvář rudne rozpaky a trochu se zakuckala z vína, které právě polykala. Uhnula pohledem k zemi, a kdyby jí byl nedržel u sebe rukou kolem ramen, tak by od něj asi zacouvala. Je to tady, napadlo ji v duchu a nenáviděla se za tyhle svoje rozpaky. Nebyla už přeci žádná nezkušená puberťačka, a přesto jí tohle téma dostávala vždy do úzkých, pokud ho měla řešit nahlas. „Já-co konkrétně by tě zajímalo?“ vykoktala ze sebe.
Zdálo se, že se zálibou sleduje červeň, která se jí z tváří rozšiřuje po šíji, až do nepříliš odvážného dekoltu. Usmál se, polaskal ji v dlouhých, světlých pramenech vlasů, a ještě více se k ní svým tělem přiblížil. „Psala si, že tohle téma chceš probrat raději osobně. Ve vinárně si o tom nechtěla mluvit kvůli lidem okolo.“ Už byl tak blízko ní, že jí jeho dech hřál na tváři. „Teď jsme tu sami a já mám za to, že tohle je ideální příležitost, abychom se pobavili o věcech, které se ti líbí.“
Trochu se přihrbila a schovala obličej za sklenku vína, úplně ji vyvedl z míry. Bylo jí celkem jasné, že se nejede k němu domů vyspat na gauč, ale čekala nějaký příjemný rituál svádění a pak teda i nějaký ten sex, vanilkový sex. Chtěla ho poznat o něco lépe, než se mu z téhle stránky otevře.
Držel si ji hezky u sebe a rukou ji laskal ztuhlou šíji, nespustil z ní oči a čekal.
„Líbí se mi hodně věcí a hodně věcí se mi taky nelíbí,“ odpověděla neurčitě a odložila víno na stůl, s úmyslem vstát a trochu si od něj udělat odstup. Ruka, která ji před chvíli laskala, ji teď sevřela za krkem a donutila ji zůstat u něj.
„Neutíkej mi,“ zapředl, sevření povolilo a znovu ji polaskal ve vlasech. Vysmekla se mu a vstala na poněkud nejisté kolena. „Musím si odskočit,“ řekla mu a on s povzdechem také vstal.
„Tak pojď za mnou,“ chytl ji za zápěstí a dovedl ji po dřevěných schodech do druhého patra, kde rozsvítil v ložnici a vešel. Trochu nejistě šla za ním a připadalo ji, jakoby vešla do úplně jiného světa. Ložnici vévodila prosklená stěna s dveřmi na terasu a velká manželská postel umístěná do středu místnosti. Na rozdíl od poněkud nevýrazného interiéru zbytku domu si v ložnici někdo dost vyhrál. Rudý koberec, tmavá, jednoduchá linie dřevěného nábytku a několik obrazů zachycujících líbivě erotické postavy žen.
„Tady je koupelna,“ otevřel jedny ze dveří vedoucí z ložnice a rozsvítil vevnitř světlo. Zůstal stát opřený o rám dveří tak, aby musela projít těsně okolo něho. Slyšela, jak přitom nasál její vůni, a pak už za sebou rychle zavřela dveře do koupelny, prudce oddechujíc. Sedla si na okraj vany a schovala rozpálenou tvář do dlaní, dokud se jí nepřestala točit hlava. Když se uklidnila, přešla k záchodu, vyhrnula sukni a spustila krajkové kalhotky ke kotníkům. Rozechvěle si všimla, že kalhotky má od vlastní šťávy mokré. Vždycky jí stačilo docela málo. Při správné atmosféře stačilo pár náznaků, slov a pohledů a už se jí klepala kolena. Tu svojí slabou vůli často proklínala.
„Co tady, sakra, dělám?“ ptala se svého odrazu v zrcadle, když si oplachovala ruce a rozpálený obličej. Prodloužila svůj pobyt v koupelně na tak dlouhou dobu, než v sobě našla tolik sebevědomí, aby vyšla ven a postavila se mu. Nemůže mě přeci vyvést z míry takhle jednoduše, napomenula sama sebe a otevřela dveře. Musí se vzpamatovat, normálně mu odpovědět na to, na co se ptá, a pak mu vysvětlit, že než se s ním začne pouštět do nějakých her, tak by ho chtěla lépe poznat.
Atmosféra v ložnici se trochu změnila, výhled na terasu byl zakrytý neprůhlednými závěsy, světlo bylo ztlumené, víno i sklenice stály na stolku u křesla a Tomáš seděl v něm.
„Pojď ke mně,“ zval ji do své náruče.
Nemohla říci, že by jí to pozvání nelákalo, ale začalo ji připadat, že tenhle scénář má v rukou dost despotický režisér. Nerozhodně postávala na místě, ruce složené na hrudi. „S tebou to nebude jednoduché, viď?“ povzdechl si s podivnou směsicí zklamání a potěšení a v křesle se předklonil k ní. „Řekni mi, Any,“ oslovil ji podivnou zkratkou jejího jména, „chceš mluvit o tom, co se ti líbí?“
Co na to mohla odpovědět? Ne nechci, chci, abys to věděl, ale nechci o tom mluvit. Zase se jí vlila červeň do tváří, ale tentokrát už se ovládla a fyzický odstup od něj jí v tom pomohl. Opřela se zády o skříň, která tu při stěně postávala, a rychle ze sebe dostala odpověď: „Podřízení, hrubé zacházení, bezmoc, v určité míře i bolest.“
Zadrmolila to tak rychle, že mu dělalo problémy jí rozumět. Na tváři se mu mihl spokojený úsměv, ale rychle ho zakryl, když říkal: „Cože? Nějak jsem tě neslyšel.“
Bleskla po něm pohledem. „Slyšel si mě dobře,“ usadila ho docela tvrdě, ale byla na sebe pyšná, že už má zase pevnou půdu pod nohama. „Ale nemyslím, že se známe natolik-“
„To nech na mě,“ oplatil jí její chladný tón. „Znám tě už docela dost.“
Tohle sebevědomé prohlášení jí na jednu stranu přišlo docela přitažlivé, na stranu druhou v ní zase rozezvonilo ten poplašný zvonek. Nezná jí, nezná její potřeby a touhy, jen si myslí, že je zná. „Já ale neznám tebe.“
„Poznáš,“ usmál se na ní a natáhl k ní ruku. S krátkým zaváháním jí přijala, aby si jí pak stáhl na sebe do křesla. Chvíli ji laskal přes oblečení, ve vlasech, pak ji zlíbal od krku až po výstřih. Cítil pod svýma rukama, jak se k němu tulí a pomalu se uvolňuje. Právě, když mu zabloudila prsty pod okraj trička, tak ji od sebe jemně, ale dost nekompromisně odstrčil a nechal ji před sebou stát se zmateným výrazem ve tváři.
„Chtěl bych, aby ses pro mě svlékla,“ dodal na vysvětlenou, ale neznělo to vůbec jako prosba.
Zacouvala krok od něj a dost rozhodně se mu zahleděla do tváře. „To po mě nemůžeš přece chtít.“
Vypadalo to, že ho její odpověď a rozhodnost v hlase poněkud zarmoutila. Úsměv mu zmizel z tváře a trochu, jakoby ve výčitce, našpulil rty. „Nedokážeš pro mě udělat ani takovou maličkost?“
Nenáviděla ten pocit zklamání, který uměla v mužích vzbudit. A nenáviděla se za to, že jí tenhle pocit nutil jim to zklamání pak vynahrazovat. Chtěla by být poslušná, oddaná a povolná. Jenže pro ni tyhle vlastnosti nebyly součástí, kterou by si jen tak vyvolala pokaždé, když by se to hodilo. Byly pečlivě ukryté někde hluboko v ní a bylo těžké se jim jen tak podřídit. Těžká, ale ve výsledku příjemné a osvobozující.
Začala dýchat mělčeji a rychleji, když se k němu otočila zády, přetáhla si tričko přes hlavu a odhodila ho k zemi. Neměla ráda, když si někdo prohlížel její tělo. Styděla se za svoje stehna, za zadek i za bříško.
„Svlíkáš se pro mě nebo pro někoho tam u dveří?“ škádlil ji. „Otoč se ke mně,“ počkal, dokud jeho přání nesplnila a pak vemlouvavě dodal: „Zkus si představit, že ti k tomu třeba hraje nějaká příjemná hudba, na kterou se ti dobře tančí. Každá žena má v sobě smyslnost, ukaž mi ji.“
Já, že nejsem smyslná? V duchu se trochu urazila a setřásla ze sebe část studu. Zhloupla se párkrát v bocích a pomalu si ke kotníkům nechala sklouznout sukni, lehce se vyzula z bot, rozepnula si podprsenku a odhodila ji stranou. Zůstala před ním stát, ruce v bok a ve tváři odhodlaný výraz. „Takhle?“ zeptala se s jasnou výzvou.
„Ušlo to,“ řekl tak nějak neurčitě a dál si jí tiše prohlížel.
Zatraceně, zaklela v duchu, když sjel pohledem k jejím kalhotkám. Bylo jasné, co po ní chce, ale rozhodla se trochu převzít iniciativu, aby si tuhle část ulehčila. Přešla k němu a sedla si zpátky do jeho klína. Dlouze ho políbila a spokojeně při tom polibku ucítila na svém těle jeho hřejivé dlaně. Chvíli ji hladil naběhnuté bradavky a pak jí je vzal do úst, hrál si s nimi jazykem, dokud jí ze rtů nevyšlo zasténání. Cukla sebou, když jí náhle levou bradavku pevně stiskl v zubech a do pravé jí štípl.
Vyhledal její pohled a zeptal se: „Co říkáš takovéhle bolesti?“
Tohle byla bolest? Chtěla se zasmát, ale vlastně se jí hodně ulevilo, že na to jde takhle pomalu. Uklidnilo jí to, že zkouší a ptá se. „Je docela příjemná.“
Nechal si od ní vysvléct přes hlavu tričko a ještě chvíli se s ní mazlil na křesle. Jen tak zlehka, krásně vanilkově. Najednou jí chytl za zápěstí a pevně jí je stiskl. Potěšilo ho, že se na něj zadívala se zvědavostí v očích, strach z její tváře už žádný nevyčetl.
„Chtěl bych, abys otevřela támhletu skříň,“ ukázal směrem k tmavé skříni v rohu místnosti. Vstala z jeho klína a sehnula se pro své tričko, které se válelo nedaleko na koberci. Jakmile se ho prsty dotkla, tak Tomáš nespokojeně zamlaskal. Narovnala se a tričko nechala ležet. „Jen jsem to zkoušela,“ řekla směrem k němu jen tak napůl úst, protože on se jejími rozpaky očividně bavil. Došla tedy k té skříni a podle jeho instrukcí mu z ní donesla velkou, docela těžkou papírovou krabici, která tam ležela na jejím dně. V duchu ji napadlo, že ten jeho samolibý výraz, kterým jí sleduje, by mu docela s chutí nějak oplatila. Seděl si tam v křesle jako král a ona tady tahala těžké krabice.
Položila mu ji k nohám a překřížila si ruce na prsou, aby tu před ním nepostávala tak nahá. Vstal z křesla, krátce jí políbil a zároveň pleskl přes zadek. „Máš hlad?“
Na jídlo teď rozhodně myšlenky neměla. „Ani ne.“
„Já tedy mám, dojdu si pro něco k jídlu,“ řekl jí a s úsměvem pokynul ke krabici. „Zatím, co budu pryč, tak se podívej dovnitř. Chci, abys její obsah rozdělila na tři hromádky. Na věci, které si zkoušela. Na věci, které už bys znovu zkoušet nechtěla a na ty, které si zatím nezkoušela, ano?“
Přikývla a poněkud zklamaně sledovala, jak odchází z pokoje. Byla vzrušená a tohle oddalování jí mučilo. V tomhle ohledu byla asi trochu jako obyčejný chlap. Vzrušení jí pokaždé spolehlivě zatemnilo mozek a touha po tom ho ukojit jí pak nutila ke zkratkovitosti. Chtěla to hned, teď, a co nejlíp. S povzdechem se zadívala na krabici a otevřela jí.
„Sakra,“ zašeptala se směsicí obdivu a obav. Byla plná… věcí. Od pečlivě smotaných provazů, kožených pout, roubíků a jiných udělátek, přes nějaké kusy oblečení a latexu, až k rákosce, bičíku a podobným výpraskovým záležitostem. Poznala ještě různé vibrátory, ale se zbytkem si musela už trochu lámat hlavu. Byl tu nějaký postroj, který se jí nepodařilo přiřadit k ničemu, co kdy viděla a další věci, nějaké krabičky s dráty, o jejichž účelu si nebyla jistá.
Když se tu k nikomu netulila, tak jí bylo docela chladno, takže si oblékla zpátky svoje tričko a začala plnit svůj popelkovský úkol k rozdělení věcí na hromádky.
„Ráda provokuješ?“ ozval se najednou ode dveří jeho hlas, když už byla skoro hotová a na hromádku nepoznaného přihodila další věc. Nechápavě se na něj obrátila, protože netušila, kam tou otázkou směřuje. Ukázal napůl snědeným sendvičem na její tričko a ona si uvědomila, že si ho vlastně oblékat asi neměla.
„Já-„
„Sundej to,“ přerušil jí bez zájmu o nějaké výmluvy a ona ho bez zaváhání uposlechla. Líbilo se jí, jak snadno si u ní uměl zjednat autoritu.
Spokojeně se zakousl znovu do své svačiny a přehlédl pohledem její hromádky. „Vyzkoušené?“ ukázal na malou hromádku úplně vlevo, kde se vesměs povalovaly provazy, pouta, roubíky a nějaká ta rákoska. Přikývla a on pak přejel očima po zbylých dvou hromádkách. Největší tvořily věci nevyzkoušené, vedle které pak bylo položeno pár věcí, které zřejmě měly být vyzkoušené a nechtěné, jako třeba latexový anální kolík.
Polkl sousto a s křivým úsměvem se jí zadíval do rozpačité tváře. „Moc si toho zatím nevyzkoušela, co?“
Uraženě našpulila rty a přivřela oči, tohle jeho dobírání jí umělo docela popíchnout. „Vyzkoušela sem toho už docela dost,“ prohlásila s hraným sebevědomím. „Ale některé věci nezkouším s lidmi, které moc neznám.“ Nadhodila tak téma, o kterém přemýšlela v koupelně.
Tomáš přikývl a přešel ke sklence s vínem, aby zapil další sousto sendviče. Polkl a ukázal zpátky na krabici. „Tak to zase všechno ukliď,“ řekl bez toho, aby to dál jakkoliv komentoval.
Nevěřícně se na něj zadívala, ale nezdálo se, že by si dělal srandu. Tiše něco zabrebtala a pustila se do úklidu, docela dost navztekaná z toho, že se jí s tím ani neobtěžuje pomoct a ještě ke všemu to uklízí prakticky nahá.
„Tohle si tu necháme,“ přerušil jí, když už se chystala krabici zavřít a donést zpátky do skříně. Zvedla oči, aby v jeho rukou zahlédla nějaké provazy a kožená pouta.
Narovnala záda a zavrtěla nesouhlasně hlavou. „Já nevím, Tomáši, neznám tě a nechat se spoutat je dost.“
„Dost co?“ požadoval nějaké širší vysvětlení, ale než mu ho stihla dát, tak jí umlčel polibkem. Slíbával z ní ten nesouhlas, rukama zabloudil mezi její nohy a přes kalhotky jí krátce polaskal. Objala ho okolo krku a žádostivě se na něj přitiskla.
Nasměroval jí k posteli a cestou jí pošeptal do ucha: „Teď hezky sepni ruce k sobě a nastav je ke mně tak, abych ti je mohl spoutat.“
Zase se mu podařilo jí překvapit. „Říkala jsem-„
„Vím, co si říkala,“ skočil jí znovu do řeči. „Říkáš toho docela dost. Tvoje tělo toho říká ale mnohem víc.“ Když viděl, že váhá, nespokojeně přivřel oči a pevně jí chytl za obě zápěstí. Dostrkal jí skoro až k posteli, než se začala bránit. Pokusila se vykroutit svá zápěstí z jeho sevření, ale nedovolil jí to. Odtáhl ji k matraci a dost nevybíravým způsobem ji na ní strčil, ještě než stačila něco namítnout a vstát, tak ji zalehlo jeho tělo. Kolena ji sevřel k sobě vlastníma nohama, aby nemohla kopat a ruce ji vcelku snadno znehybnil nad hlavou vlastní dlaní. Měl mnohem větší sílu než ona.
Zadýchaně se pod ním kroutila, ale nemohla se prakticky pohnout. Napadlo ji, jestli je tohle ještě hra, nebo už je to chvíle, kdy se má začít opravdu bát. Dívala se zblízka do jeho tváře a hlavou jí bleskla otázka, jestli kdyby mu teď opravdu řekla ne, tak zda by ho tím zastavila.
„Pusť,“ zavrčela na něj trochu vztekle, ale oproti svým slovům se od něj nechala políbit a vyšla mu s chutí vstříc. Nehodlala mu říkat ne.
Poodtáhl se od ní a odněkud vytáhl ta kožená pouta, aby jí s nimi zamával před obličejem. „Nasaď si to,“ řekl jí hravě, ale když se nadechovala k nějakým protestům, tak dodal o poznání chladněji: „A už bez řečí, drahá.“
Cítila, jak jí tělem projel elektrický výboj vzrušení a sklopila před ním oči. Bez dalšího reptání od něj převzala kožená pouta a sama si s jejich jemnou kůží obemkla zápěstí.
„Ruce za záda.“
Poslechla ho. V uších jí zazvonilo kovové zacvaknutí zámečku na poutech. Zhluboka se nadechla a zahnala ten hlásek, který jí v hlavě nadával do pitomců, že se tu nechá spoutat. Vzrušení za ní rozhodlo, že to riskne. Přestala přemýšlet a vychutnávala si ten pocit odevzdanosti a uvolnění, který v ní spoutané ruce vyvolávaly. Teď už to bylo na něm, ona se jen mohla snažit, aby s ní byl spokojený.
„Docela dost zlobíš,“ zavrněl jí do vlasů a vychutnával si nově získané území jejích prsou. Zapřela se o lokty a zaklonila hlavu, když jí jemně polaskal mezi prsty bradavky, aby jí je vzápětí bolestivě zmáčkl.
Prudce se narovnala a trochu vyčítavě se na něj zadívala. Za co tohle mělo být? Nezdálo se, že by měl potřebu jí cokoliv vysvětlovat. Využil toho, že má ruce spoutané za zády a obratně jí stáhl kalhotky ke kotníkům. Sedl si k jejím sevřeným kolenům a přikázal: „Roztáhni nohy.“
Nezdál se být v náladě na nějakou diskuzi, to už docela pochopila. Zlehka poodtáhla nohy od sebe.
„Pořádně,“ zavrčel trochu rozladěně, a když se k tomu neměla, tak netrpělivě zapřel dlaně o její kolena a roztáhl jí nohy tak, že tu před ním ležela úplně otevřená. „Hledáš hranice mojí trpělivosti?“
Zavrtěla v odpověď hlavou a stud jí donutil upřít pohled stranou od něj. Když tu takhle před ním ležela, tělo vystavené jeho pohledu a dotekům prstů, kterými zvědavě prohlížel každý záhyb její kůže, tak už jí žádná slova nenapadala. Zavřela oči a vychutnávala si dotyk jeho prstů na tom nejcitlivějším místě na těle. Přes rty jí uniklo spokojené zavzdychání, které se proměnilo v překvapené vyjeknutí, když jí při něm bolestivě štípl do vnitřní strany stehen.
„Au!“ zaprotestovala razantně a instinktivně dala nohy zpátky k sobě.
Nespokojeně se zamračil a odtáhl se od ní. „Právě si ty hranice našla, drahá,“ oznámil jí chladně a vstal z postele, aby něco našel v obsahu té krabice.
Anna s obavami a směsicí vzrušujícího očekávání sledovala, jak z krabice vytahuje těžké, kovové svorky a rákosku. Pohled na rákosku jí v těle vyvolal další příjemný záchvěv. Věděla, že to bude teď chvíli bolet, věděla, že si o tu bolest tak trochu sama řekla a věřila, že on bude dost opatrný na to, aby to bolelo tak akorát. Musela mu věřit, teď už jí nic jiného nezbývalo.
*Zarachocení klíčů v zámku dveří Annu vrátilo zpátky do reality. Zatraceně, zaklela v duchu a rychle se na posteli posadila. Cítila, že je mezi nohama z toho snění úplně vlhká a tušila, že to by teď Alešovi dost těžko vysvětlovala, když tu celé odpoledne nebyl. Zahnala představy o vysněném Tomášovi a rychle si upravila korzet tak, aby jí z něj koukaly tmavé dvorce bradavek. Na tváři nasadila radostný úsměv. *
*Aleš jí od dveří pozdravil a do ložnice jí přišel políbit na přivítanou. Pohledem krátce přehlédl její oblečení, nebo spíš to, co nezakrývalo, a potěšeně se usmál. Věděla, že ho tím potěší, proto to taky dělala. Proto taky nachystala u postele pečlivě smotané provazy, které on má rád. Když mu odpoledne po skončení přednášek volala, tak byl naštvaný, protože se něco pokazilo v projektu, na kterém pracoval. A ona se mu to rozhodla doma vynahradit. *
„Copak si tu při čekání na mě dělala, čubičko moje?“ zeptal se jí a přisedl k ní na postel.
„Snila o tobě, Pane,“ odpověděla první věc, která jí napadla, že by rád slyšel. Najednou jí z toho lhaní bylo skoro do pláče. Chtěla by mu říct, že snila o někom jiném. Že snila o tom, že se s ním rozešla, a že si našla někoho jiného. Dominantního sadistu, vnímavého a inteligentního chlapa, který by jí trápil a zbožňoval zároveň. Někoho, kdo jí dokáže zmalovat zadek do ruda, drtit bradavky mezi prsty a dát jí facku, když je moc drzá. Někoho kdo jí dokáže za vlasy odtáhnout do postele a vezme si jí, ať má zrovna chuť nebo nemá. Někoho, kdo by ji dokázal vést, a na jehož vedení by se ona mohla spolehnout.
„To cítím,“ podotkl sebevědomě s prsty mezi jejíma nohama, kde si s ní chvilku pohrál. „Dám si sprchu a přijdu za tebou. Sni dál,“ dodal pak a zmizel za dveřmi koupelny.
*Očima ho vyprovodila za zavřené dveře, a pak se nešťastně schovala pod peřinu. Měla ho tak ráda! Když se potkali, tak byla nadšená. Nenapadlo ji ale, že by se k sobě nehodili právě v tom jednom ohledu, kvůli kterému se setkali. Tehdy toho o BDSM moc nevěděla a měla za to, že dominant a subinka k sobě prostě musí v posteli sedět. Nenapadlo ji, že dominantní chlap může mít o dost rozdílné touhy, než ona, submisivní masochistka. A než na to přišla, tak ho měla už příliš ráda na to, než aby se s ním kvůli tomu rozešla. Měla ho natolik ráda, že kvůli němu byla ochotná lhát mu přímo do očí. Chtěla, aby byl šťastný, a proto sama vypadala na vrcholu blaha, i když se jeho touhy rozcházely s jejími. *
S bouchnutím dveří od koupelny už zase seděla v klidu opřená o polštáře, na tváři úsměv. Ucítila na kotníku jemný dotyk provazu a jeho teplých dlaní a zavřela oči, chvíli potrvá, než si ji sváže tak, jak to má rád, to znamenalo tak, aby se ani nepohnula. V představách se vrátila ke svému vymyšlenému Tomášovi, který jí právě sázel na zadek dvacátou ránu rákoskou za to, že se odvážila dát nohy k sobě, když jí to nedovolil, a předchozí vzrušení se jí vrátilo.