Tento text je součástí archivu BDSM.CZ.
Původní datum vydání: 30. června 2000, Autor: Ďábel Medvědovitý
Šimon byl sekerníkem, co staví mlýnská kola, pily a jiné dřevěné stroje. Žil se svými starými rodiči v domku na kraji vsi Karlína. Řemeslo se mu dařilo víc než dobře, však mu věnoval všechen čas a síly. Do hospody a na tancovačky chodil dost zřídka, vždyť se s těmi pivními frajery a nafintěnými husičkami stejně neměl o čem bavit. Vždyť nikdo z nich nevěděl ani jak vyměřit zuby evolventního ozubení, a tak nemohli diskutovat o dortmundském provedení královského hřídele a podobných řemeslných lahůdkách. Už mu táhlo na třicet a samota ho po nocích těžce tížila, i když se mu jinak dařilo dobře. Nakonec se rozhodl, že si koupí otrokyni. Hodnou a pracovitou služku, no a když si budou rozumět, dá jí svobodu a ožení se s ní. A když ne, tak ji hned zase prodá. Bylo to pro něho mnohem schůdnější, než se pokoušet si namluvit některou z těch pávic, co chodily na zábavy.
Kněží v kostelích horlili proti otroctví a šuškalo se mezi lidem, že kníže Bořivoj otroctví zruší a otroci budou mít stejná práva a povinnosti jako poddaní rolníci, ale zatím se ještě na Petrském trhu s otroky obchodovalo. Tak se Šimon vydal jednu červnovou sobotu na Petrské náměstí.
V severovýchodním koutě u ohradní zdi bylo pár otrokářských stánků a krámků. Pražský trh byl malý, zdroje otroků byly omezené a málokdo si také mohl dovolit kupovat dělníka nebo služku. Zaměstnat je bylo mnohem výhodnější.
Pan Poláček, co měl krámek hned na kraji, skupoval od ostatních otrokářů nymfomanky a po patřičném zácviku je prodával do nevěstinců. Vlevo od vchodu, ve stínu, stála připoutaná překrásná černovláska s plnými ňadry i boky. Její bílá pleť s jemnými žilkami připomínala mramor. Dívka byla nahá, volně přivázaná černými řetízky, na nichž cinkalo mnoho ozdob z vyleštěných mosazných plíšků. Na každého kolemjdoucího se usmála a lehce zavlnila v bocích. V pohledu jejích hlubokých uhrančivých očí se každému muži zatočila hlava. Vpravo na slunci stála do hněda opálená štíhlá blondýna, jejíž vlasy se leskly jako roztavené zlato. Nahé tělo, hebké jako samet, obepínaly červené provazy a žluté stužky. Na druhém konci plácku hráli potulní muzikanti a blondýnka připoutaná dlouhým volným lanem se natřásala v rytmu s pohledem upřeným na cikána s houslemi. Její prsa tančila osmerčák jako frajer s galánkou na pouťové zábavě. Když k ní někdo přistoupil, začala se před ním vlnit, dívajíc se mu upřeně do očí.
Šimon si prohlédl svůdnice, ale přemohl pokušení a pokračoval dále. Druhý stánek, který patřil Efmertovi, ostře kontrastoval s prvním. V prachu zde seděly válečné zajatkyně v otrhaných šatech, ve tvářích nesmírnou únavu a zoufalství. Již neplakaly, protože jim došly slzy. Šimon sáhl do brašny a každé z nešťastnic dal půl krajíce chleba. Ženy uctivě poděkovaly a zhltly ho dříve, než Šimon došel ke třetímu stánku.
Zde pan Krakorec prodával služky do domácnosti. Krámek byl přeplněn zbožím, i na dvoře bylo dosti živo. Po letošním suchu se mnoho rolníků dostalo do hospodářských potíží. Mnohý zchudlý rolník prodal dospívající dceru panu Krakorcovi, ubyl mu jeden hladový krk a získal slušný měšec peněz, který zachránil zbytek rodiny před hladem a ještě mohl koupit osivo na příští rok. Rolníci věděli, že o dívky bude dobře postaráno, Krakorec je prodával jen do služby u vážených měšťanů, žádnému pobudovi by slušnou holku neprodal. Tyto dívky se obvykle neprodávaly natrvalo, ale jen na několik let, třeba 3, 5 nebo 7. Potom dostaly svobodu.
Krámek byl plný děvčat vysokých i malých, štíhlých i vyloženě hubených. Dívky klábosily, chichotaly se a pošťuchovaly. Většina jich byla uvázána volně na tříloktovém laně, jen několik zlobivek stálo s roztaženýma rukama v řetězech u zdi. Holčiny měly na sobě většinou jen krátké sukýnky z režného plátna a některé z nich si přes prsa uvázaly šátek. Mnoho dívek svá malá, krásně tvarovaná prsíčka nijak nezakrývalo. Každá měla na sobě cedulku s jménem, cenou a značkami co umí - vařit, šít, tkát, drhat... Jednoduché symboly byly přehledné, téměř nikdo ve městě kromě kněží neuměl pořádně číst a psát. Mezi veselými žížalkami se odlišovala starší dívka plných tvarů, se silnými rameny a velkými odhalenými prsy. Na cedulce bylo vidět, že je vynikající pradlena a mlynářova pomocnice. Jeden mlynář musel prodat dceru poté, co mu mlýn zničila povodeň.
Šimon žasl nad tou spoustou krásy, ale než si nějakou holku koupí, chce vidět všechny. Tak zašel ještě do dvora. Jeho pohled okamžitě upoutala zrzavá kráska, přikovaná silnými řetězy k zadní stěně. Šimona si všimla hned když vešel. Byla tak roztažená, že se téměř nemohla hnout, ale její živé jiskrné oči těkaly pořád sem a tam, až pevně utkvěly na jeho tváři. Pihatý nosík měla hrdě vztyčený a tvářila se šelmovsky.
Cedulka naznačovala, že zrzka umí téměř vše, co žena umět má, a cena byla velmi příznivá. Její jméno, nebo snad přezdívka, bylo výstižné: Trnka. Šimon se na ní ptal Krakorce a on řekl: "Jo je to skvělá holka, rád ti ji prodám, ale musím tě varovat, že je velmi zlobivá. Takovou rošťačku jsem ještě neviděl, a to kšeftuji s holkama třicet let." Šimon se zrzky zeptal, zda je to pravda. Trnka odpověděla: "To poznáš sám, kaštane. Ale slibuju ti, že to se mnou nebude žádnej med." Teď si Šimon všiml na Trnčiných hýždích a bocích mnoha zahojených jizviček po biči. Šimon ještě řekl Krakorcovi: "Ukaž mi, jaký má kozy a otevři jí pusu, ať se jí pořádně podívám na zuby." Krakorec zatáhl za šátek a vyskočily dvě pravidelné kuličky, asi o polovinu větší, než největší jablka. Seděly pěkně vysoko na hrudníku a jak se Trnka smála, nádherně tančily. "Ta holka má ze všeho švandu, některé dívky při tom rudnou studem, a pro ni je to legrace," poznamenal Krakorec. "Otevři pusu Trnko!" "Neotevřu, ty nádivo!" Krakorec uchopil nástroj, připomínající kleště, ale fungující opačně. Při mačkání držadel se čelisti, potažené tuhou kůží, otvíraly. Krakorec Trnce tímto otvíráčkem roztáhl pusinku dokořán, takže bylo vidět 32 krásných zdravých zubů, čistých jako oblázky v peřeji. Krakorec se zeptal: Šimone, chceš vidět taky její kundu?" Šimon odpověděl: "Netřeba, tu holku hned beru, je skvělá. Tady máš peníze, zabal mi ji a svaž provazem." Krakorec: "Radši bych ti ji dal do želez, ta holka se z každého provazu vyvlíkne, je šikovná jak vydra a mrštná jak úhoř." "Jen mi ji svaž provazem, v poutech už trpěla dost."
Šimon si vedl na provaze Trnku, oblečenou v přepravním obalu, tj. v kytlici z pytloviny, přes město. Povidá: "Já si tady u kováře koupím nějaká dláta a pak půjdeme do vetešnictví, vybrat ti nějaké pěkné šatečky." Před kovárnou si Šimon povídá s kovářem, prohlíží si nástroje a pevně svírá konec lana. Po zakoupení dlát se otočí a Trnka nikde. V ruce mu zůstalo jen lano, na konci rozvázané. "Ty potvoro, jen počkej, až tě chytím," zaklel potichu Šimon, ale nevěděl, zda ji kdy chytí. Zeptal se kolemjdoucího staříka: "Pane, neběžela tudy zrzavá holka v pytli?" Stařík se zasmál řka: "Jó nějaká zrzavá sojka tu proletěla, a zmizela támhle tím směrem." Máchl rukou k tržišti. No to je nadělení, tam má tisíc skrýší, hadimrška. Šimon se rozběhl na tržiště, pobíhal sem tam, ptal se lidí, nahlížel pod stánky a převracel prázdné sudy, ale nic. Všichni se smáli, protože Šimon nebyl zdaleka první, kdo zrzku honil. Dověděl se, že stejná scéna tu byla každý druhý den. Nějaký trouba z venkova koupil Trnku, ta mu utekla a když ji nenašel, vrátil se domů. Za den nebo dva ji chytili řimbabové a předali k potrestání Krakorcovi. Nikdo nevěděl, proč nezmizela z města, na venkově by ji nikdo nehledal.
Šimon za sebou uslyšel hlasitý štěkot a volání paničky "Pojď haryku a nech ten koš, tam nic pro tebe není!" Šimon rychle zvedl víko od obrovského koše a spatřil zrzavou hřívu.
Šimon přivedl Trnku domů, svíraje ji v ocelové pravici za zápěstí a hned ji představil rodičům. "To je moje rošťačka Trnka, holka nastrčená rarachem, která nás tu teď bude zlobit. Nejdřív mi svěží drzostí hlavu popletla, však po cestě z trhu už mi utekla, ale chytil jsem ji." "No, to jsi zvoslil synu, říkal jsem ti, vyber si nějakou mírnou, poslušnou holčičku. A ty přivedeš zlobidlo, kterému z každého oka kouká sto čertů. Ale dělej si co chceš, jseš dospělej."
Šimon neměl doma nic na trestání otrokyň, vždyť odcházel s úmyslem koupit hodné děvče. Tak začal improvizovat. Nejdříve Trnce spoutal ruce i nohy, ale ona se zmítala jako hádě a při každém přiblížení ho snožmo nakopla. Proto Trnku zase rozvázal a pevně chytil rukou. Trnce přivázal k levému zápěstí lano, přehodil ho přes krov domu a holku vytáhl, že se jen špičkama nohou dotýkala země. Visíc na jedné ruce, divoce se zmítala a kopala na všechny strany. Stáhl jí kytlici a pokochal se pohledem na její mrskající se pihaté a zlobivé tělo. Lano přivázal a pravou ruku jí spoutal s pokrčenou levou nohou, takže musela stát jen na pravé. Pak jí na pravou nohu přivázal kousek lana s uzlem, který zaklesl do spáry mezi obrovskými kameny, jimiž bylo vydlážděno zápraží. Zlobivka již nemohla kopat pravou nohou a byla natažená jako špagát od rumpálu v celé své kráse. Chvíli se zálibně díval na její nahé tělo a pomuchlal ji na prsou. Zadeček jí mnul se slovy: "Takovej hezkej zadeček a takovej zlobivej, ten bude bitej, moc bitej..." Zašel na zahradu a uřízl tenký dlouhý lískový prut, otrhal z něj listí a olámal postranní větvičky. Trnce, která si zatím uvolnila provazy, dotáhl pouta a spustil ji níže tak, že mohla stát na přední části pravé nohy. Odvázal jí kotník pravé nohy, aby se při výprasku mohla volně zmítat a snažit se uhýbat. Pak ji začal mrskat prutem přes prdelku a stehna. Při prvních několika švihnutích se smála, však rány nebyly prudké, ale Šimon postupně přitvrdil, až ji přešel smích. Trnka pištěla, zmítala se bolestí pod údery, ale stále se tvářila nepokořeně. Řekl jí: "Tak už jsi dostala pětadvacet na holou, a to by mohlo pro začátek stačit. Když mě odprosíš, sundám tě a bude všechno dobrý." "Tobě neodprosím nikdy, ty pitomej kaštane! Aúú. Aááá. Íííííí." Jen co odmítla odprosit, začal ji zase mrskat. Postupoval od zadečku směrem dolů, přes stehýnka a lýtka až nad kotníky. "Tak odprosíš?" "Nikdy, hňupe!" "Vidím, že výprasky máš ráda, a mě to taky baví, mrskat takovou hezkou prdelatou, nohatou, prsatou holku. A jak při tom krásně kvílíš."
Trnka zaťala zuby a už nevydala ani hlásku. Šimon ji švihal postupně od pasu nahoru přes bříško, záda až na prsa, jen bradavkám a dvorcům se vyhnul. Po prvním švihnutí na prsa Trnce vytryskly slzy, a po několika ranách jí po tváři, zkroucené bolestí, tekl potok slz. Ale nezakvílela, nezaskuhrala. Když byla pokrytá rudými čárami od prutu od kotníků až po klíční kosti a zezadu nad lopatky, prohlásil Šimon: Jseš nejen moc zlobivá, ale taky moc statečná, a to si zasluhuje ocenění. Dnes už odprošovat nemusíš. Odvázal ji a popadl kolem pasu. Ona se kolem něj ovinula a Šimon jí slíbával slané slzy s tváří. Trnka se nebránila, ale sama mu nastavila ústa. Otřel jí tělo čistou vodou a pak odvarem z léčivých bylin, co zatím uvařila matka, a oblékl ji do čisté noční košile. Vyčerpanou ji položil na hromadu voňavého sena ve stodole. Jen pro jistotu jí uvázal jednu ruku dlouhým špagátem k trámu, aby nezapomněla že je otrokyně, (i když milovaná otrokyně) a zamkl dveře. Řekl tátovi: Pohlídej mi ji prosím, já jdu nakoupit pouta.
Zašel ještě do města ke kováři, který se specializoval na řetězy k uvazování dobytka a otroků.
Koupil dostatek řetězů, pouta na ruce a nohy, obojek na krk a železné kruhy různé velikosti. Prohlížel si soupravu spodního prádélka z řetízků. Podle toho, jak se části prádélka nasadí a málo nebo hodně utáhnou, mohou být laškovnou ozdobou, poutacím nebo i mučicím nástrojem. Šimon je chtěl, ale kovář říkal, že je dělá na míru, takže Šimon musí holku přivést, nebo ji změřit a říct mu detailně její míry. Kovář mu nabízel i všelijaká mechanická udělátka na milostné poutání sexuálních otrokyň, řka: "Nasadíš jí to vsedě nebo vleže, pak zmáčkneš tuhle páku a najednou je roztažená tak, že se jí ptákem dostaneš všude. A když páku povolíš a zatáhneš za tenhle řetízek, přinutí ji to stočit se do klubíčka, jen kundička zůstane vyšpulená."
Šimon řekl: "Až někdy příště, tohle mi zatím stačí, už musím jít. Tuším, že ta holka už je zase fuč."
Přišel domů již za šera a nakoukl do stodoly. Dívka v bílém spala na svém místě. Když ji ale přišel ráno vzbudit, uviděl, že v bílých šatech je nacpaná slaměná figura. Na prsou měla neuměle načmáraný vzkaz: "Teď už mne nechytneš, vycpanej panáku. Tvoje zlobivka Trnka."
"Jen počkej, zrzko..."