Tento text je součástí archivu BDSM.CZ.
Původní datum vydání: 29. dubna 2000, Autor: Diavia
Rákoska. Nástroj, který v průběhu let díky svým jedinečným vlastnostem a propracovanému používání leckdy hraničícím s protokolárním obřadem získal auru výjimečnosti. Nástroj opředený mnoha pověstmi; nástroj, který je při správném použití zdrojem nezapomenutelného a pikantního zážitku. Rákoska oprávněně požívá reputace, těší se z úcty a zmínka o tom, že exekuce bude či byla vykonána tímto instrumentem plní mnohou mysl vážností, chmurami či bázní nemající daleko k tísnivému a vzrušujícímu strachu. Tento výchovný prostředek v sobě excelentním způsobem spojuje rovinu psychologického působení s rovinou smyslového vnímání, přičemž ono propojení se může odehrávat v rámci mnohovrstevného rituálu s promyšleně stupňovaným napětím.
Rákoska je zcela po právu jedním z center pozornosti většiny lidí, kteří nalezli zalíbení ve výprascích a to právě kvůli své možnosti přivést výchovnou lekci nebo trestnou seanci k pomyslnému intenzitnímu vrcholu a kvůli situačně zritualizovanému používání. Rákoska bývá vnímána jako zhmotnění autority a přísnosti vyvěrající z osoby učitele či vychovatelky, kteří jí tradičně vládnou. Rákoska je nekorunovanou královnou nástrojů užívaných k výpraskům. A s královnou, jak jinak, musí být nakládáno a zacházeno s patřičným respektem. Rákoska není hračka. Je to nástroj brilantně naplňující účel, pro který byl stvořen a jeho lehkomyslné užívání a chybné zacházení velmi snadno způsobí poškození ve formě fyzické újmy i ztráty důvěry. Pokora je dobrým průvodcem na obou koncích této hůlky.
Pokusme se v následujícím pojednání podívat na tak specifický nástroj, jakým rákoska bezesporu je, z několika hledisek. Učiňme malý náhled do historie a původu, povězme si něco o materiálech používaných při výrobě, zaměřme se na správné a bezpečné zacházení s rákoskou, letmo se dotkněme samotného rituálu (což je téma na samostatné a obsáhlé pojednání) a nastiňme si, jaké druhy rákosek jsou k mání, jak sviští vzduchem a jak laskají pozadí.
Historie
Budeme-li pátrat po původu rákosky a místu, odkud postupně expandovala do celého světa, dostaneme se k Anglii. Rákoska patří k Anglii stejně tak, jako tawses ke Skotsku či martinet k Francii. Rákosek se užívalo ve školních třídách a nebyl důvod pro to, aby si tento nástroj postupně nenašel cestu do domácností. Faktem zůstává, že rákoska se stala nedílnou součástí anglického školství v důsledku špatně pochopené, byť laskavé myšlenky a jisté míry prudérnosti. Až do poloviny minulého století byla nejvyšší autoritou a pomyslnou vládkyní metla. Optimální a efektivní používání metly v sobě neslo nevyhnutelné obnažení zadnice. Metla mohla být nasazena pouze "na holou". Nic jiného se nepřipouštělo a z praktického hlediska, měla-li být metla co platná, to ani nešlo jinak. Neochota, nechuť a společenský odpor k vysvlékání mladíků znamenala, že se hledal jiný nástroj, který by byl schopen účinně působit přes poměrně silnou látku chlapeckých kalhot. K těmto účelům se žádný jiný instrument nehodil lépe, než právě rákoska, ačkoli i jezdecký bičík by požadavky splnil, ovšem byl nepoužitelný v prostorách školních tříd. A tak byla rákoska přijata a oficiálně se rozšířila v církevních, státních i soukromých školách. Ironií osudu zůstává, že někteří pedagogové a výchovní pracovníci pokračovali i s novým nástrojem v trestání zbloudilé omladiny na holou zadnici! Trest sázený na látkou nezabezpečené pozadí byl nepoměrně účinnější nežli v případě, kdy byla užita metla. Každá rána měla svůj význam, každý úder byl patřičně znát. A tak se stalo, že v důsledku viktoriánské prudérnosti muselo mnohé nezbedné pozadí vystát a vytrpět více nežli v časech předreformních. Inu, pokrok.
Co je to rákoska?
Ve své podstatě a při zachování určité míry obecnosti a s ohledem na současné chápání je rákoska delší, štíhlá či tenká, ohebná, pružná a přesto relativně tuhá a pevná hůlka. Rukojeť může být zahnutá, respektive zakřivená do oblouku, ideálně ve tvaru půlkružnice anebo bývá rovná. Rákosky se zhotovují z přírodních materiálů. Vhodné jsou určité druhy trav a dřevin, ovšem pozor na nepatřičné zpodobňování rákosek a všelijakých prutů. Poslední dobou se experimentuje se syntetickými materiály. Syntetické materiály, jako např. polykarbonáty, v sobě s výhodou spojují dostupnost, propracovanou, zvládnutou a rozšířenou technologii výroby, příznivou výrobní cenu, příjemně a dokonale hladký (odtud i bezpečný) povrch. Syntetika nabízí množství barevných kreací a modifikací základní hmoty lze zhotovit různé hůlky pokrývající široké spektrum charakteristik z nichž si vybere skutečně každý, komu se líbí moderní nástroje - od příznivců lehčích exekucí přes labužníky dávající si na výprasku skutečně záležet až po lidi, pro něž je hůlka fetišem či doplňkem image. Přírodní materiály jsou ovšem neméně atraktivní a celé řadě lidí nejen v tomto směru vyhovuje poněkud konzervativnější pojetí a drží se starých dobrých rákosek. Přírodní materiál je přitažlivý svou osobitostí, dýchá z něj tradice, romantika minulých dob, odráží se v něm um a vynalézavost mnoha generací. Rákosky z přírodních materiálů jsou jakousi konstantou mezi disciplinárními instrumenty, konstantou, která odolává po desetiletí. Na první pohled vypadá zvláštně, když na pracovišti zabývajícím se profesionální dominancí najdeme ve skrumáži materiálů z lakované kůže, nablýskaného chromu, latexu, gumy a oceli něco tak archaického, jako je obyčejná rákoska. Leč znalci vědí své a není nad lety prověřenou kvalitu. Nadto, doposud nebyl nalezen syntetický materiál, který by naprosto věrně kopíroval vlastnosti klasické rákosky. Tajemství není ukryto pouze ve hmotě, ale v celé struktuře.
Tradiční rákosky byly a jsou vyráběny z několika druhů přírodních materií sloužících coby polotovar. Největší popularitu si získal rattan právě díky tomu, že je výjimečně lehký, značně flexibilní a přitom vyniká pevností a tuhostí. Kromě rattanu se využívají i další materiály, jako např. rákos či bambus. Rattan i rákos jsou odrůdy gigantických asijských trav. tyto trávy se vyznačují jádrem z drobných dutých žilek. Jádro je obklopeno a uzavřeno hladkou, tvrdou a odolnou kůrou. Samotné žilky se skládají z vláken, která se do značné míry mohou po sobě posouvat. Rákos má nižší hustotu nežli rattan a proto rákoska z něj vyrobená je méně "kousavá". Rákos se dále vyznačuje slabší kůrou s méně vyčnívajícími kolénkovými spojkami. Rákosová hůlka je křehčí nežli rattanová. Je ideální pro spankingové seance s výrazným zaměřením na jemnější dotekové stimulování regionu zadnice spočívající ve smyslném hlazení pokožky nástrojem, rytmickým poklepáváním a lehčím až středním švihání.
Někdo používá hůlky či hole zhotovené z bambusu. U těchto nástrojů je třeba dbát zvláštní opatrnosti a nejeden znalec před nimi důrazně varuje. Bambus není zdaleka tak pružný, hůlka má obvykle větší průměr, je dutá a vyvolává spíše vjem tupější bolesti s větším sklonem dělat modřiny než jelita. Největší nebezpečí je potenciálně ukryto v tom, že bambus má silný sklon k třepení se a hlavně k pukání. Pokud se na bambusové holi vytvoří puklina (a tvoří se překvapivě snadno), bambuska respektive ostré hrany podélné pukliny, pak při dopadu na hýždě působí jako břitva.
Řekne-li se dnes rákoska a neuvede se bližší specifikace, povětšinou se myslí na hůlku zhotovenou z rattanu. Rattanky patří mezi rákoskami k nástrojům s nejvyšším stupněm pronikavosti a jsou předurčeny pro výprasky středního až nejvyššího stupně intenzity. Správný úder rattanovou rákoskou vyvolá vjem počátečního ostře lokalizovatelného štípnutí, které vzápětí svižně přerůstá v pálení zasahující značný prostor zadnice. Palčivé pocity a pálení po dosažení maxima jen velmi zvolna ustupuje. Rattanové rákosky se krom volitelné rukojeti a různých velikostí (daných délkou a průměrem) dělí na dvě skupiny: rákosky klasické, u nichž jsou pouze zapilováním upravena, tedy vyhlazena spojovací kolínka a rákosky obroušené. Tyto rákosky se na finální průměr zbrušují z hole o průměru 3/4 palce (palec je 2,54 cm) což znamená, že se odstraní veškerá kůra. Rákoska je pak ohebnější a méně hutná. Obroušení může být po celé délce nástroje rovnoměrné, ovšem často se používá zřetelné zabroušení do tvaru komolého kužele, který se zužuje směrem od rukojeti k aplikačnímu konci. Takové rákosky se krom vybraného a elegantního vzhledu vyznačují snadnějším ovládáním a jsou lépe kontrolovatelné. Někteří výrobci pokusně zhotovují rákosky s částečně obroušenou kůrou. Podle použitého výbrusu lze docílit zakřivení, případně i sinusoidálního zvlnění nástroje. Kvalitní rákosky mívají vyhlazený povrch, který je nadto ošetřen šesti až osmi vrstvami šelaku a následně je povrch napuštěn třemi vrstvami vosku.