Tento text je součástí archivu BDSM.CZ.
Původní datum vydání: 30. dubna 2000, Autor: Diavia
Rákoska. Nástroj, který v průběhu let díky svým jedinečným vlastnostem a propracovanému používání leckdy hraničícím s protokolárním obřadem získal auru výjimečnosti. Nástroj opředený mnoha pověstmi; nástroj, který je při správném použití zdrojem nezapomenutelného a pikantního zážitku. Rákoska oprávněně požívá reputace, těší se z úcty a zmínka o tom, že exekuce bude či byla vykonána tímto instrumentem plní mnohou mysl vážností, chmurami či bázní nemající daleko k tísnivému a vzrušujícímu strachu. Tento výchovný prostředek v sobě excelentním způsobem spojuje rovinu psychologického působení s rovinou smyslového vnímání, přičemž ono propojení se může odehrávat v rámci mnohovrstevného rituálu s promyšleně stupňovaným napětím.
Rákoska je zcela po právu jedním z center pozornosti většiny lidí, kteří nalezli zalíbení ve výprascích a to právě kvůli své možnosti přivést výchovnou lekci nebo trestnou seanci k pomyslnému intenzitnímu vrcholu a kvůli situačně zritualizovanému používání. Rákoska bývá vnímána jako zhmotnění autority a přísnosti vyvěrající z osoby učitele či vychovatelky, kteří jí tradičně vládnou. Rákoska je nekorunovanou královnou nástrojů užívaných k výpraskům. A s královnou, jak jinak, musí být nakládáno a zacházeno s patřičným respektem. Rákoska není hračka. Je to nástroj brilantně naplňující účel, pro který byl stvořen a jeho lehkomyslné užívání a chybné zacházení velmi snadno způsobí poškození ve formě fyzické újmy i ztráty důvěry. Pokora je dobrým průvodcem na obou koncích této hůlky.
Pokusme se v následujícím pojednání podívat na tak specifický nástroj, jakým rákoska bezesporu je, z několika hledisek. Učiňme malý náhled do historie a původu, povězme si něco o materiálech používaných při výrobě, zaměřme se na správné a bezpečné zacházení s rákoskou, letmo se dotkněme samotného rituálu (což je téma na samostatné a obsáhlé pojednání) a nastiňme si, jaké druhy rákosek jsou k mání, jak sviští vzduchem a jak laskají pozadí.
Co je to rákoska?
Ve své podstatě a při zachování určité míry obecnosti a s ohledem na současné chápání je rákoska delší, štíhlá či tenká, ohebná, pružná a přesto relativně tuhá a pevná hůlka. Rukojeť může být zahnutá respektive zakřivená do oblouku ideálně ve tvaru půlkružnice anebo bývá rovná. Rákosky se zhotovují z přírodních materiálů. Vhodné jsou určité druhy trav a dřevin, ovšem pozor na nepatřičné zpodobňování rákosek a všelijakých prutů. Poslední dobou se experimentuje se syntetickými materiály. Syntetické materiály, jako např. polykarbonáty, v sobě s výhodou spojují dostupnost, propracovanou, zvládnutou a rozšířenou technologii výroby, příznivou výrobní cenu, příjemně a dokonale hladký (odtud i bezpečný) povrch. Syntetika nabízí množství barevných kreací a modifikací základní hmoty lze zhotovit různé hůlky pokrývající široké spektrum charakteristik z nichž si vybere skutečně každý, komu se líbí moderní nástroje - od příznivců lehčích exekucí přes labužníky dávající si na výprasku skutečně záležet až po lidi, pro něž je hůlka fetišem či doplňkem image. Přírodní materiály jsou ovšem neméně atraktivní a celé řadě lidí nejen v tomto směru vyhovuje poněkud konzervativnější pojetí a drží se starých dobrých rákosek. Přírodní materiál je přitažlivý svou osobitostí, dýchá z něj tradice, romantika minulých dob, odráží se v něm um a vynalézavost mnoha generací. Rákosky z přírodních materiálů jsou jakousi konstantou mezi disciplinárními instrumenty, konstantou, která odolává po desetiletí. Na první pohled vypadá zvláštně, když na pracovišti zabývajícím se profesionální dominancí najdeme ve skrumáži materiálů z lakované kůže, nablýskaného chromu, latexu, gumy a oceli něco tak archaického, jako je obyčejná rákoska. Leč znalci vědí své a není nad lety prověřenou kvalitu. Nadto, doposud nebyl nalezen syntetický materiál, který by naprosto věrně kopíroval vlastnosti klasické rákosky. Tajemství není ukryto pouze ve hmotě, ale v celé struktuře.
Tradiční rákosky byly a jsou vyráběny z několika druhů přírodních materií sloužících coby polotovar. Největší popularitu si získal rattan právě díky tomu, že je výjimečně lehký, značně flexibilní a přitom vyniká pevností a tuhostí. Kromě rattanu se využívají i další materiály, jako např. rákos či bambus. Rattan i rákos jsou odrůdy gigantických asijských trav. Tyto trávy se vyznačují jádrem z drobných dutých žilek. Jádro je obklopeno a uzavřeno hladkou, tvrdou a odolnou kůrou. Samotné žilky se skládají z vláken, která se do značné míry mohou po sobě posouvat. Rákos má nižší hustotu nežli rattan a proto rákoska z něj vyrobená je méně "kousavá". Rákos se dále vyznačuje slabší kůrou s méně vyčnívajícími kolénkovými spojkami. Rákosová hůlka je křehčí nežli rattanová. Je ideální pro spankingové seance s výrazným zaměřením na jemnější dotekové stimulování regionu zadnice spočívající ve smyslném hlazení pokožky nástrojem, rytmickým poklepáváním a lehčím až středním šviháním.
Někdo používá hůlky či hole zhotovené z bambusu. U těchto nástrojů je třeba dbát zvláštní opatrnosti a nejeden znalec před nimi důrazně varuje. Bambus není zdaleka tak pružný, hůlka má obvykle větší průměr, je dutá a vyvolává spíše vjem tupější bolesti s větším sklonem dělat modřiny než jelita. Největší nebezpečí je potenciálně ukryto v tom, že bambus má silný sklon k třepení se a hlavně k pukání. Pokud se na bambusové holi vytvoří puklina (a tvoří se překvapivě snadno), bambuska respektive ostré hrany podélné pukliny, pak při dopadu na hýždě působí jako břitva.
Řekne-li se dnes rákoska a neuvede se bližší specifikace, povětšinou se myslí na hůlku zhotovenou z rattanu. Rattanky patří mezi rákoskami k nástrojům s nejvyšším stupněm pronikavosti a jsou předurčeny pro výprasky středního až nejvyššího stupně intenzity. Správný úder rattanovou rákoskou vyvolá vjem počátečního ostře lokalizovatelného štípnutí, které vzápětí svižně přerůstá v pálení zasahující značný prostor zadnice. Palčivé pocity a pálení po dosažení maxima jen velmi zvolna ustupuje. Rattanové rákosky se krom volitelné rukojeti a různých velikostí (daných délkou a průměrem) dělí na dvě skupiny: rákosky klasické, u nichž jsou pouze zapilováním upravena, tedy vyhlazena spojovací kolínka a rákosky obroušené. Tyto rákosky se na finální průměr zbrušují z hole o průměru 3/4 palce (palec je 2,54 cm) což znamená, že se odstraní veškerá kůra. Rákoska je pak ohebnější a méně hutná. Obroušení může být po celé délce nástroje rovnoměrné, ovšem často se používá zřetelné zabroušení do tvaru komolého kužele, který se zužuje směrem od rukojeti k aplikačnímu konci. Takové rákosky se krom vybraného a elegantního vzhledu vyznačují snadnějším ovládáním a jsou lépe kontrolovatelné. Někteří výrobci pokusně zhotovují rákosky s částečně obroušenou kůrou. Podle použitého výbrusu lze docílit zakřivení, případně i sinusoidálního zvlnění nástroje. Kvalitní rákosky mívají vyhlazený povrch, který je nadto ošetřen šesti až osmi vrstvami šelaku a následně je povrch napuštěn třemi vrstvami vosku.
Ošetřování, údržba a péče o rákosku
Náležitě a vhodně používaná rákoska z prvotřídního a odborně opracovaného materiálu by měla vydržet mnoho let aktivní služby. Přes její velikou materiálovou stálost a značnou odolnost nepatří k bezúdržbovým instrumentům. Celková péče spočívá ve výběru vhodného místa ke skladování a v ošetřování povrchu. Rákosky lze v období mezi výkony ukládat jak v horizontální poloze např. do polic, tak v poloze vertikální buď zavěšené či uložené do stojanů. Velmi významným klimatickým činitelem je vlhkost okolního prostředí. Většina trvale obydlených prostor se zvláště v zimním období, kdy se topí, vyznačuje suchým vzduchem. Nadměrná suchost vzduchu způsobuje, že rákoska snadno ztrácí vázané zbytkové tekutiny. Vysychá, což mění její vlastnosti a urychluje stárnutí. Pokud nám na nástroji záleží, lze jej přechovávat v koupelně, kde bývá relativně vysoká vlhkost vzduchu, jinak se též k uskladnění hodí chladné komory, suterénní a sklepní prostory. Potřebujeme-li mít rákosku neustále po ruce a zároveň nám záleží na tom, aby zůstala mladá a při síle, je vhodné ji alespoň od okolního prostředí odstínit. Jako vysoce sofistikované řešení tohoto problému se jeví umístění sady rákosek do hliněné vázy či amfory tak, aby vykukovaly jen rukojeti v míře nezbytné pro pohodlné vytažení. Hliněná váza nejenom, že vytvoří pro rákosky příhodné mikroklima, ale navíc může působit jako esteticky velice zdařilý prvek ve vašem přijímacím salónku, pracovně, obýváku či ložnici.
Rákoskám prospívá časté nanášení včelího vosku, případně může být rákoska jednou měsíčně ošetřena lněným olejem. Vosk, krom toho, že napomůže k nablýskanému vzhledu, vytvoří na hůlce tenkou, poměrně odolnou ochrannou vrstvičku. Po mnohočetném prudkém (tj. správném) užívání rákosky může dojít k tomu, že se její špička počne štěpit či třepit. Hrot rákosky kontrolujeme a jakmile zjistíme tuto tendenci, okamžitě a rázně zakročíme. Čím dřív, tím líp, neb počáteční drobný štěp nebo otřep se rád a rychle šíří. Rozštěpení lze do jisté míry zafixovat lepidlem, případně konec rákosky zabandážovat a stáhnout tenkou pevnou stuhou či tkalounem taktéž napuštěným lepidlem. Koneček hůlky, který je nejnáchylnější k mechanickému poškození, bývá u některých rákosek preventivně zapuštěn v kovové čepičce tvaru náprstku. osvědčeným řešením, které neovlivní nativní vzhled nástroje, bývá odříznutí "nemocného" konečku. Rákoska se tím nepatrně zkrátí, avšak její funkčnost zůstane nedotčena. Po seříznutí je vhodné jemným pilníkem poněkud srazit ostré hrany.
Někteří exekutoři používají rákosky máčené. V tomto případě se rákosový prut den před exekucí naloží ve svislé poloze do studeného solného či mýdlového nálevu. Z nálevu se nástroj vyjme těsně před použitím a pouze se lehce otře. V žádném případě se nevoskuje tak, jak bylo řečeno u nástrojů užívaných v suché variantě! Vosk by zabránil schopnosti vláken nasáknout roztok. Máčený nástroj je mnohem těžší, vláčnější a přiléhavější. Jeho charakteristiky jsou zcela odlišné od běžné rákosky, efekt při dopadu je jiný a blíží se spíše účinkům bičíku.
S ohledem na to, že rákosky přichází do přímého kontaktu s pokožkou, je součástí péče a zodpovědného přístupu i aspekt hygienický, který by měl zvláště vyniknout, pokud je jedna a ta samá rákoska užívána na vícero pozadích. Na hroší kůži nelze spoléhat. Taktéž pamatujme, že někdy vídané třískání rákoskou o stůl, je rizikový podnik: ostrá hrana se na oblíbeném nástroji dokáže nevratně podepsat.