my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali
BDSM.CZ

Bingo, su úchyl – a teď co s tím

„Bingo, su úchyl.“ Tak přesně těmito slovy před lety moje přítelkyně komentovala okamžik, v němž si uvědomila, že její poněkud nestandardní sexuální touhy mají jméno a je na ně oficiální škatulka, na které je napsáno BDSM. V poslední době jsem potkal hned několik lidí, kteří podobným okamžikem právě prošli a zajímá je, jak funguje česká BDSM scéna a jak se do ní zapojit. Právě těm je určen tento článek.

Následující text popisuje stav, jak je mně znám v červenci 2011. Časy se mění, takže některé informace zde uvedené mohou časem zastarat. Lidé se mění již méně, takže jiné informace zde uvedené budou nejspíš platit do skonání světa. Všechny mé názory zde uvedené jsou čistě subjektivní, jakkoliv založené na mnohaleté praxi. Máte-li jiný názor, můžete jej zdvořilým a konstruktivním způsobem prezentovat v komentářích.

Aktualizováno na základě komentářů 24. července 2011 večer.

Vítej mezi úchyly

Nuže, milý nově vylíhutý úchyle či úchylačko, v první řadě přijmi mou gratulaci. Jakýsi vnitřní coming out, rozpoznání vlastních tužeb - a zejména poznání, že v tom nejsem sám - je okamžik, který obvykle přináší úlevu.

Hned na úvod se asi sluší poznamenat, že „úchyl“ jest terminus technicus, je to označení, které si pro sebe postupně čeští sadomasochisté vybrali. Adoptovali jsme tohle pejorativní označení a přijali jsme ho za své, čímž jsme mu srazili hranu. Ono rozličných úchylek, zálib a variací je tolik, že najít pro ně společné pojmenování je dost obtížné. On i ten „sadomasochismus“ je na hraně, protože ne každého bere zrovna bolest, kterou sadismus a masochismus jaksi implikuje. Takže jsme holt úchylové, případně se ještě občas používá pojem „BDSM pozitivní“.

Kolik nás vlastně je?

Jedna z nejčastějších otázek, se kterými se setkávám je, kolik „nás“ vlastně je. Kolik procent populace má BDSM sklony? Bohužel, na tuto otázku neexistuje odpověď. Nebo přesněji, existuje jich příliš mnoho. V závislosti na tom, kde nakreslíme hranici mezi „tohle je ještě normální“ a „tohle je už úchylka“ se bude procento pohybovat mezi nulou a stem. Není mi také známá žádná studie, která by se touto otázkou seriózně zabývala.

Ale abych hodil alespoň nějaké číslo, tak rozličné sadomasochistické praktiky nebo fetišismus nejsou podle mého odhadu cizí tak 10-25 procentům populace.

Jak si najít partnera?

Další obvyklá otázka. Odpověď na ni by nicméně vydala na mnoho tlustých knih, a to i když pomineme specifika spojená s úchyláctvím. Takových knih již také již bylo mnoho napsáno a doporučuji je vaší laskavé pozornosti, preferujete-li přijímání informací tímto způsobem.

Podle mého názoru – a jsem si vědom toho, že je to jeden z těch kontroverznějších, které v tomto článku zazní – se seznamování úchylné populace nijak podstatně neliší od seznamování populace všeobecné. Alespoň tedy bavíme-li se o seznamování takzvaně vážném, pro účely partnerského vztahu, nejenom za účelem sexuálního vybouření na jednu noc.

Myslím si, že požadavky na partnera, se kterým budete moci strávit zbytek života, jsou už samy o sobě natolik komplexní, že jedna přidaná proměnná v podobě sexuálních libůstek už valnou změnu neudělá. A naopak, sama skutečnost, že jsou dva lidé kompatibilní po stránce sexuálních úchylek, nevypovídá nic o tom, nakolik budou schopni partnerského soužití. Ve světle této skutečnosti nedoporučuji hledat životního partnera optikou své BDSM úchylky, na srazech a seznamkách, ale v běžném životě.

Uvažujete-li v poněkud krátkodobějším horizontu a spíše než po soužití dokud vás smrt nerozdělí toužíte po tom, aby vám někdo prostě konečně pořádně zmrskal zadek (nebo naopak), mohou být srazy, úchylné weby a podobná místa dobrým lovištěm. Ale moc na to nespoléhejte a neomezujte se jenom na ně.

Pokud už nějakého partnera máte, je to první místo, kde byste měli hledat, a to bez ohledu na to, zda s ním jsme dva měsíce nebo dvacet let. Tyhle touhy má spousta lidí a velké části dalších sice přímo nic neříkají, ale ani jim nejsou odporné a klidně do toho půjdou jenom pro tu zábavu a potěšení druhé strany.

Tajit nebo netajit?

Další z velkých otázek, nad kterými se vede bitva. Jak moc tajit nebo netajit své zaměření a touhy? Jak už to bývá, univerzální odpověď a rada neexistuje. Záleží na vás, na vaší povaze, na vašem okolí, věku, zaměstnání…

Pokud vám je něco okolo dvaceti a žijete ve větším městě, je dost pravděpodobné, že jediný, kdo bude mít s nestandardními sexuálními praktikami problém, budou vaši rodiče, pokud se o nich dozví. Na druhou stranu, rodiče obvykle z definice mají problém s jakýmkoliv sexuálním vyžitím svých dětí (a platí to i naopak, představte si, že vaše máma v latexovém oblečku prohání s bičíkem v ruce vašeho tátu ve služkovské uniformě). Takže je lepší se s nimi o detailech moc nebavit.

Pokud jste pětapadesátiletý senátor za KDU-ČSL, třicet let spíš ženat než šťastně a kariéru jste si postavil na odmítání nemravnosti, nejsou sice BDSM sklony mezi lidmi ve vaší situaci ničím extra výjimečným, ale když se to proflákne, bývají s tím opletačky.

Pokud jste někde mezi, musíte si sami odpovědět na to, blíž kterému konci se nacházíte.

Obecně vzato na podle mých zkušeností většinu lidí moc netrápí, co děláte v posteli. Jde spíš o to, zda máte nějaký důvod, proč to propagovat. Pokud žijete ve spokojeném partnerském svazku, asi nemá smysl se o svých hrátkách nějak zásadněji šířit, pokud mezi vaše úchylky nepatří i exhibicionismus (mezi mé ano – ostatně, i proto píšu tenhle text).

Pokud partnera nemáte a nějakého byste chtěli, je ve docela dobrý nápad nějaké signály o svých zálibách vysílat. Vrána k vráně sedá a pokud se ve vašem okolí najde nějaký jiný hledající, můžete kolem sebe chodit denně a budete-li se oba tvářit jako alabastrové panenky, nepoznáte se.

Obecně známá pozice BDSM úchyla se v mém případě ukázala jako docela dobrý začátek mnoha zajímavých konverzací. V konečném důsledku mne seznámila se všemi, ehm, intimnějšími přáteli, které jsem kdy měl a s mnoha zajímavými lidmi. Na druhou stranu, já jsem extrovert, exhibicionista, se sebevědomím na rozdávání, hbitým jazykem a hroší kůží. Pokud se zakoktáváte, i když si máte říct v krámě o mlíko a pět rohlíků, doporučil bych poněkud méně explicitní přístup.

Asi nejlepší rada je: následujte instinkt. Nedělejte nic, co vám vnitřně nepřijde v pořádku. Pokud byste se měli do projevů a nebo naopak jejich utlačování nutit, nestojí to za to.

Česká BDSM scéna

Větší množství jednotlivých úchylů se obvykle nazývá „BDSM scéna“ nebo také „BDSM komunita“. Nejedná se – alespoň v našich zeměpisných šířkách – o žádné oficiální sdružení a formální strukturu. Nemusíte se tedy bát, že byste se museli někde registrovat, účastnit se členských schůzí, schůzí revizní komise a platit členské příspěvky. A hned na začátek je dobré sdělit, že ne každý úchyl je součástí „scény“. Není to povinné a pro řadu lidí ani přínosné, scházet se s ostatními. Znám spoustu lidí, kteří si spokojeně úchylačí v soukromí, na žádné weby a srazy nechodí a nic jim nechybí. Nemusíte být součástí „komunity“, pokud nechcete.

Na druhou stranu, společnost – virtuální nebo fyzická – ostatních podobně postižených může být zajímavá a inspirující. Zejména máte-li sofistikovanější choutky, než někoho tu a tam plácnout po zadku, může se hodit výměna tipů a zkušeností.

Virtuálně se české úchyláctvo setkává na diskuzních fórech. Na většině českých diskuzních serverů najdete fóra nebo místnosti s názvy jako „Mučírna“, „BDSM“ nebo „Spanking“. Já osobně už na tento typ hromadných diskuzí po bezmála patnácti letech nemám moc trpělivost, takže vyzývám frekventanty momentálně „živých“ fór, aby se přihlásili v diskuzi.

Já jsem si vědom poměrně živého diskusního fóra „Spanking“ na www.lapiduch.cz, které se submisivitou sobě vlastní pevnou rukou vede Therasia. Tamo se vydejte, pokud jsou vaší hlavní zálibou výprasky, pokud možno ve školním nebo podobném prostředí. Já se na Lapiduchu vyskytuji pod nickem Rider, i když spíše v read only módu.

Velké množství úchylného lidu lze potkat také na různých chatech jako je *Xchat.cz *nebo Lide.cz. Nicméně, pokud se něco opravdu zásadního nezměnilo, poměr otravné komunikace ku něčemu použitelnému je docela neefektivní. V každém případě, na www.lide.cz existuje dlouhodobě aktivní místnost BDSM Klub. Abyste do ní mohli vstoupit, musíte mít ale aspoň hodinu „nachatovanou“ někde jinde – klub se tak brání proti spamu z nových účtů.

Existuje celá řada webů, které jsou specifické především tím, že průběžně vznikají a zanikají, podle toho, jak jejich provozovatelé postupně přicházejí o nadšení, iluze, energii a peníze. Mezi stálice nicméně patří (podle abecedy):

Pokud nějaké stránky provozujete nebo na ně chcete upozornit, přidejte je do komentářů k tomuto článku!

Meatspace aneb srazy

Kybernetické poplácání po zadku není tak úplně ono, takže se úchyláctvo setkává zhusta i v reálném světě. BDSM srazy jsou často zdrojem podivných představ, tajemství a předsudků, pročež je vhodné do věci vnésti trochu jasno. Srazy se obecně vyskytují ve dvou variantách, pro které se i přes jistou věcnou nepřesnost vžilo označení „kecací“ a „akční“.

Kecací srazy

Kecací srazy se konají pravidelně a je na nich obecně vítán každý. Jedná se o ideální způsob, jak se zlehka poznat s českým úchyláctvem a účast na nich lze tedy nováčkům vřele doporučit. Jedná se o jakýsi ekvivalent toho, čemu se v anglicky mluvícím prostředí říká munch.

V Praze se srazy tohoto typu konají (v době psaní tohoto článku) každý týden ve čtvrtek v BDSM klubu, kterému se také říká Ateliér. Jedná se o soukromý prostor poblíž Smíchovského nádraží. Majitelé klubu si přejí, aby se přesná adresa nepsala nikde veřejně, takže se předává ústním podáním. Pokud chcete přijít na sraz, pošlete mail provozovateli a nebo kontaktujte v podstatě libovolného českého úchyla. Pokud žádného neznáte, můžete poslat mail mně (viz konec článku). Bližší popis prostor naleznete na webu.

Na kecací sraz může přijít kdokoliv, neprovádí se žádná selekce účastníků. Vstup je zdarma, platí se pouze běžná konzumace. Sraz probíhá tak, že lidi sedí u stolů a kecají. Obvykle o počítačích, protože jsme vesměs ajťáci, ale občas přijde řeč i na úchylná témata. Divoké orgie nečekejte, ale patrně uvidíte někoho s obojkem, v latexu, v postroji a podobně. Celá záležitost je velmi civilní a nemusíte se bát nikoho oslovit. Většinou nekoušeme (i když na to často vypadáme) a lidi bijeme jenom na jejich výslovnou žádost.

Ateliér kromě prostoru ve stylu běžné restaurace disponuje i zajímavějšími místnostmi: historizující mučírnou, policejní celou ve stylu padesátých let, bíle vykachlíkovanou ordinací a kuřárnou (ostatní prostory jsou nekuřácké). Jejich použití v rámci srazů je možné a bezplatné. Budete-li mít zájem, jistě se najde někdo, kdo vám prostory ochotně ukáže, v případě zájmu i s názornými ukázkami. Na dveřích všech místností je ukazatel ve stylu semaforu (zelená = volno, oranžová = zeptej se, červená = obsazeno, vstup zakázán), takže je možné prostory využít i k soukromnějším aktivitám.

V Brně se konají srazy v Dobré čajovně na Římském náměstí. O nich vám víc neřeknu, protože čaje nemám rád, vonné tyčinky mi smrdí a obecně do čajoven chodit odmítám. Pokud máte zájem, obraťte se s důvěrou na Medvěda.

V Brně se o srážlivost úchylů stará MSDB Brno (ne, nevím co ta zkratka znamená; v MS SQL Serveru to znamená "Microsoft Database", ale mám tušení, že to není ono ;-). Informace o termínech a místech srazů najdete na výše uvedeném webu. Brněnská sekce nemá vlastní prostory a akce se konají porůznu v restauracích.

Nejsem si vědom toho, že by se kecací srazy pravidelně konaly i jine po republice, ale vyloučit to nemohu – případné pořadatele prosím, aby se přihlásili v komentářích.

Akční srazy

Druhou odrůdou jsou srazy akční. Tedy, ne že by se na nich nekecalo, ale obecně se předpokládá, že se na nich bude odehrávat více oněch zmiňovaných orgií, než v běžný čtvrtek. Konají se v různých časech a na různých místech. Některé jsou jednorázové, jiné pravidelné.

Například:

Vím, že se konají i nějaké fetish akce, ale na této scéně se nepohybuji, takže prosím o případné doplnění v komentářích.

Na srazy tohoto typu se obvykle platí vstupné, nicméně se nejedná o akce pořádané za účelem zisku. Vstupné bývá většinou v řádu stokorun plus případné ubytování, na úhradu nákladů. Podmínky pro účastníky akcí jsou různé, podle typu akce a organizátora. Je nutné se předem registrovat na webu dané akce a většinou též zaplatit zálohu.

Většina akcí není úplně otevřená, nemůže na ně přijít kdokoliv z ulice. V ČR se často používá (podle mého názoru zcela zbytečný, neúčinný a absurdní) systém "ručení", kde pokud nepatříte do okruhu organizátorům známých osob (typicky předchozích účastníků), musí se za vás někdo z nich "zaručit", že vás zná a že jste příčetní. Není mi známo, že by v historii českého úchyláctva byly z "ručení" někdy vyvozeny jakékoliv důsledky a většinu průserů uspořádali jedinci obecně známí. Ale staré zvyky vymírají pomalu. Se získáváním ručení nemám osobní zkušenost, protože jsem za ta léta známej jak falešná pětka, takže nemohu sloužit podrobnějším popisem, jak se takové ručení získává.

Některé (zejména tematické) akce jsou vyloženě soukromé, na pozvání a nikde se nepropagují – takže se o nich asi ani nedozvíte.

Obecně, nejrozumnější varianta je chodit na "kecací srazy" a bavit se s lidmi, které potkáte a kteří mají přibližně stejné zájmy, jako vy. Když se takhle párkrát někde ukážete a prohodíte pár slov, neměli byste mít s ručením a pozváním problémy, většina organizátorů obecně stojí o nové tváře. Pokud si nejste jisti, nemůžete sehnat ručitele a nevíte, na koho se obrátit, kontaktujte organizátory dané akce, většinou vám dokáží pomoci a poradit.

Úchylné nakupování

Kde sehnat rákosku, důtky, pouta, bičík a nebo třeba postroj na lidského koně? Smutnou skutečností jest, že většina lidí, která se snažila českému úchyláctvu něco prodávat, dávno zkrachovala. Je nás málo a neradi utrácíme. Mohu nicméně doporučit pár webů (nemohu říct, že s nimi nemám nic společného, ježto jejich provozovatelé jsou povětšinou moji osobní přátelé; v každém případě, za uvedení webu zde nemám žádnou provizi, ostatně ceny jsou většinou takové, že na nějaké provize ani není prostor):

Pokud chcete jezdecký bičík, je nejjednodušší a nejlevnější si ho koupit v jezdeckých potřebách. Největší na trhu a s e-shopem je třeba Equiservis, další najdete třeba v adresáři koňského webu Equichannel. Biče, důtky, karabáče a podobné věci lze zakoupit u výrobců typu Biče.cz a obecně u sedlářů. Nebývá marné navštívit také různé městské, historické, vánoční a podobné trhy, často tam najdete stánek s kůží a vždycky tam mají něco zajímavého. Dlouhá léta byl stánek se zajímavými věcmi i na Staroměstském náměstí (kupoval jsem si tam dobré důtky za dobrou cenu), ale už jsem tam dlouho nebyl.

Zajímavé jsou také některé zahraniční obchody, ceny bývají nižší než v českých sex shopech. Wildcat (prodává především piercingové a podobné věci, ale nenechte se odradit), navíc posílá z EU (UK), takže nemusíte řešit clo a podobně, poštovné mají zdarma. Velmi širokou nabídku má Stockroom, ale jenom těch větších obchodů jsou desítky.

Osvědčeným zdrojem jsou také aukční servery, ať už české Aukro nebo mezinárodní eBay.

Teprve na posledním místě bych jmenoval běžné české sex shopy. Nabídka BDSM pomůcek bývá omezená, kvalita až na výjimky mizerná a ceny vysoké. Pokud chcete na vyzkoušení levné čínské zboží, kupte si ho třeba přímo od číňanů, vyjde to levněji a často ho dostanete rychleji než z českého shopu a to i přesto, že se balík obvykle dostane rychleji z Hongkongu do Prahy než z pošty Praha 120 na poštu Praha 7.

Místo závěru

V tomto článku jsem se pokusil zodpovědět některé typické dotazy, které mohou mít noví zájemci o svět sadomasochismu. Není v žádném případě úplný, to není v lidských silách a v koňských už teprve ne. Pokud jste ostřílení matadoři a myslíte, že jsem zapomněl na něco podstatného, napište to do komentářů, případně sepište pokračování, rád ho vydám.

Pokud jste začátečníci a nenašli jste zde odpověď na svou otázku, svěřte se komentářům, pokusím se vám odpovědět buďto já nebo někdo jiný. Pokud je váš problém většího rozsahu a nebo ho nechcete rozhlašovat veřejně, je vám k dispozici moje e-mailová adresa altair (zavináč) bdsm (tečka) cz.