Tento text je součástí archivu BDSM.CZ.
Původní datum vydání: 19. července 2004, Autor: Petr Angel
„Tomáši, tak co, byls u něj?“ marně jsem se snažil upoutat pozornost našeho třídního předsedy a na poslední chvíli ještě před začátkem matematiky zjistit, co bude v písemce z elektra, abychom se s Martinem v lavici během hodiny mohli připravovat na druhou hodinu na slíbenou písemku.
Tomáš, náš předseda a oblíbenec učitele na elektro byl „dobrovolně vybrán“ aby šel před vyučováním, pod záminkou konzultací, vyčmuchat co bude v písemce a já se teď marně snažil zjistit, jak dopadl.
Dlabanec do zad od Martina mě upozornil, že stará matikářka se už dobelhala ke dveřím a připravuje se začít hodinu.
„Tomáši!“ znásobil jsem svoje úsilí a dal o sobě vědět silným dlabancem podle vzoru, kterého se mi dostalo od Martina.
„Co furt!“
„Byls u Mrože?“
„Jo. Nebyl tam a nevotravuj,“ odbyl mne neomaleně Tomáš a nedočkavě obrátil svou pozornost zpět k hloučku svých přátel z řad basketbalistů, aby dopověděl svoji historku, ze které jsem ho tak násilně vytrhl.
„Tak nic neví,“ informoval jsem Martina zbytečně, protože mu Tomášova odpověď nemohla uniknout.
Matikářka se mezitím dobelhala ke katedře a skřehotavým hlasem příjemným, asi jako nehet jezdící po tabuli, se dožadovala třídnice, aby mohla zapsat pozdní příchody.
Jak bylo zvykem, tak než se třídnice našla (nesl ji poslední z opozdilců, který ještě pořádně nevyčichl z „probouzecího čouda“, jak první cigaretě před začátkem vyučování mezi sebou rádi kuřáci nadávali), tak byla třída jakž takž plná a tedy nebylo koho zapsat.
Matikářka ještě chvíli něco hudrovala, ale nakonec tváří v tvář snaživým obličejíčkům třídních šprtů z prvních lavic, podlehla extázi pouze pro zasvěcené, zvané matematika, a povzbuzena několika přesně mířenými dotazy ohledně látky probírané minulou hodinu, nenásilně vklouzla do monologu o krásách deskriptivní geometrie.
Já s Martinem jsme vytáhli šachy, rozložili figury podle rozpisky ze včerejšího dne a ponořili se do hry.
Jen v lavicích třídních playboyů to dneska během matiky nebývale vřelo, a tak musela matikářka několikrát hrozit zápisem do třídnice.
Druhou hodinu přišlo elektro a s ním ta ohlášená písemka. Děs a hrůza.
Přestávku po písemce zaplnilo srovnávání výsledků, a tak jsem byl o to překvapenější, když mi Martin o biologii řekl, že Honza, třídní playboy číslo jedna, šel včera z diskotéky s nějakou vysokoškolačkou a prý rovnou na koleje, kde i přespával.
Samozřejmě mě hned zajímaly podrobnosti, ale Martin toho moc nevěděl a řekl jenom, že se to má probírat o volné hodině před dílnami. Kvůli napětí z očekávání něčeho, co by mohlo vylepšit moji náladu po té písemce jsem o biologii příliš pozor nedával, takže jsem přišel o bílého střelce a Martin dokonce úspěšně nastražil past na moji královnu, takže jsem měl co dělat, abych o ni nepřišel.
Během biologie se asi drby roznesly po cele třídě, protože po hodině kroky většiny spolužáků vedly přímo-nepřímo k Honzově lavici.
Někteří otevřeně hltali každé slovo, jiní se jen tak loudali kolem, jakoby je právě teď něco nesmírně zaujalo na nástěnce, kde po celý rok visel jenom školní řád a několik reklamních letáků.
Když jsem se tam rozvážným krokem, abych dal jasně najevo, že se o tak přízemní věci jako diskotéka nezajímám, dostal i já, Honza už byl uprostřed řeči:
„…tak ta buchta čučela celou dobu jenom na mě. To víte, vysokoškolačka si umí vybírat…“
Podobnými šovinistickými kecy si musel získat přízeň publika, ale na to jsem vážně zvědavý nebyl.
Zklamaný, že žádná zajímavá historka nebude, jsem se odebral do laboratoří, abych si alespoň zkontroloval e-maily.
O dílnách se ke mně přitočil Martin: „Slyšels to o tý masochistický lesbičce, co včera svedla Honzu?“
Tak to bylo pro mě nové: jak se z obyčejné vysokoškolačky stane za hodinu masochistická lesbička? To mě tedy vážně zajímalo a Martin se stejně už nedal zastavit:
„Honza s Pavlem byli včera na diskotéce v Karlovejch Lázních.
Do půlnoci tam tancovali, ale kolem jedné přišla za Honzou nějaká dobře vyvinutá blondýnka kolem dvaadvaceti a že prý se jí líbí mladší kluci a jestli má Honza v noci čas.
Honza samozřejmě souhlasil jako že jo. Takže hned odešli a jeli taxíkem na Strahovský koleje.
Na kolejích se z blondýnky vyklubala pořádná čubka a hned se svlékla a začala ho Honzovi honit.
Pak postupně svlékala i jeho a když už konečně vlezli do postele, jakože na to pořádně vlítnou, tak se do pokoje jako fúrie přiřítila spolubydlící, nějaká černovlasá atletka a začala blondýnce nadávat, že co si to dovoluje jí zahýbat s nějakým chlapem.
Honza se ani nestačil divit, jak rychle černovláska vytáhla ze skříně rákosku, blondýnku vytáhla za vlasy z postele, přehnula přes stůl a začala ji řezat jak pominutá rovnou tak před Honzou.
No a nejpikantnější na tom bylo, že když se konečně uklidnila, tak řekla Honzovi, ať blondýnce ještě přidá.
No a Honza, chlívák jeden… no co bys čekal. Samozřejmě se chopil příležitosti a jak tam blondýnka stála přehnutá s pruhovanou zadnicí, tak si vzal rákosku a ještě jí přiložil.“
Tady se Martin odmlčel, a já si uvědomil, že na něho příliš zírám.
V duchu jsem se pořádně nakopnul, a doufal jsem že si nevšimne boule v mých kalhotách, která o sobě dávala během jeho vyprávění čím dál tím více vědět. Všechno jsem měl před očima, jakoby se to odehrávalo právě tady a teď.
„A potom?“ neovládl jsem se a položil otázku, která mi vrtala hlavou.
„Pak?“ Martin zaváhal, jakoby se zdál zaskočen mojí otázkou. „No pak už nic. Asi se oblékl a šel domů. Co já vím?“
Trošku zklamaně jsem se stáhl: „Aha, hmmm.“
Ani jsem si nevšiml, že Martin odešel zpátky ke svému stolu a zamyšleně jsem si hrál s páječkou. Něco mi na tom příběhu nesedělo, ale nevěděl jsem co. „Cosi tu páchne ve státě Dánském,“ řekl jsem si jen tak pro sebe a ignoroval zmatený pohled, který mi věnoval třídní sprejer, který měl pracoviště naproti mně.
…
(a jak se to všechno stalo ve skutečnosti?)
Honza asi před měsícem svedl jednu patnáctku. Sliboval jí, že ona a jen ona je ta pravá, že ji má rád, že ji miluje a tak podobně, no a nakonec se na ni vybodl, když se stala další čárkou v jeho „sexuálním deníčku“.
Bohužel pro Honzu, tato nejmenovaná patnáctka se do něho skutečně zamilovala a když jí po týdnu řekl, ať už ho neotravuje, že už má jinou, tak si postěžovala svojí starší sestřičce Katce. O sedm let starší sestřičce, vysokoškolačce a krásné blondýnce, které muži jakéhokoliv věku zobali z ruky, obzvláště kvůli tomu, že ona dávala přednost holkám.
Ta ji utěšovala a nakonec jí slíbila, že to Honzovi pořádně osladí a začala vymýšlet plán, jak s Honzou pořádně zamést.
Jak dny utíkaly, plán pomsty nabýval jasnějších rozměrů. Katka se dohodla se svojí přítelkyní Terezou, od sestřičky si získala informace o tom jaké má Honza zvyky a pořídila si fotku, aby ho na diskotéce poznala a určeného dne se pečlivě nastrojila do svých nejsvůdnějších šatiček, připravila make-up, s Terezou se ještě jednou prokousala celým scénářem pomsty a vyrazila do Karlových Lázní na lov.
U vchodu se Katka pozdravila s vyhazovačem, se kterým se dobře znala, byly totiž s Terezou časté návštěvnice různých nočních klubů a zároveň obě to byly holky, které ulpí v paměti. Tereza závodně plavala a Katka také svoje tělo pravidelně tužila v posilovně, takže skutečně bylo na co se dívat, když se ty dvě nesly sálem, nebo když se kolem sebe ovíjely na tanečním parketu.
Tentokrát přišla Katka sama, takže musela častěji odrážet nezdolné nápadníky, ale přesto si obdivných pohledů užívala.
Honzu našla celkem snadno. Civěl na ni a usilovně se snažil nepolít se, když neobratně zakrýval svůj očividný zájem.
„Ti kluci jsou tak zábavní,“ zasmála se pro sebe Katka.
Když přišla ke stolu, u kterého Honza seděl a sdělila mu, že by o něho měla zájem, tak se málem utopil.
„Rozkošné, to žádný problém nebude. Takového králíčka zlobivého si smlsnu jak malinu,“ spokojeně konstatovala, když se Honza neobratně představil a snažil se dál hrát tu roli tvrďáka, kterou od něho kamarádi očekávali.
Vzala ho za ruku, jakoby omylem se k němu naklonila, zrovna když vstával, takže zabořil hlavu do jejího výstřihu a jen tak mimochodem si urovnala sexy sukýnku a tričko, když vypjala hruď, a zakroutila zadečkem, když vyrazila kolébavým krokem ke dveřím.
Skoro se obávala, že těch „ženských zbraní“ bylo už přespříliš a že by měla postupovat více rafinovaně, ale když se ohlédla a uviděla zápal, se kterým Honza koukal na její vlnící se zadeček, spokojeně si pro sebe mlaskla a přišlo jí skoro líto, že to všechno jde tak snadno.
Venku se Honza opět snažil převzít iniciativu a když čekali na taxík, tak přistoupil blíž a vzal Katku za zadek, když ta ale přistoupila ještě blíž, rukou mu zajela do rozkroku, políbila ho a pak ho kousla do ucha a lehce zašeptala: „Doufám, že máš výdrž. Mám to ráda divoké,“ tak tím ho definitivně vyautovala a kdyby ho tak pevně nedržela za džíny v rozkroku, tak by jí určitě vzal nohy na ramena a utekl.
Katka se pro sebe usmála: „Jsi můj, hřebečku.“
V taxíku se k Honzovi tulila a tím ho zastrašila natolik, že jenom ztuhle seděl a čekal, co se z ní vyklube. Katka měla situaci pevně v rukách. Vše probíhalo podle plánu, skoro až příliš lehce.
Na kolejích rychle proběhla kolem vrátnice a rovnou na pokoj. Honzu po celou dobu doslova táhla za sebou.
Jen co zavřela dveře, tak dvěma rychlými pohyby shodila na zem minisukni i tričko a bez podprsenky jenom v punčochách a černých tanga kalhotkách se přitočila k Honzovi: „Tak se ukaž, hřebečku, copak skrýváš v kalhotách.“
Honza jenom kulil očima a nestíhal reagovat. Nevěděl, jestli je to všechno jenom sen, ale jestli ano, pak se určitě nechtěl probudit.
Katka mu stáhla kalhoty pod kolena a za nimi i slipy. Snažila se ovládnout, když uviděla ztopořeného Honzu. Vypadal opravdu komicky. Když už to vypadalo, že skutečně vyprskne smíchy, rychle mu ho sebrala do pusy a začala zkušeně kouřit.
Honza byl v sedmém nebi. Jenom se ještě neprobouzet. Jen ať to ještě chvíli trvá.
Katka už se zase soustředila dostatečně natolik, aby se nemusela obávat, že se prozradí a zkušenými pohyby a hbitými prstíčky přiváděla Honzu k vrcholu.
Těsně než stihnul vystříknout, se sadistickým potěšením přestala, a kochala se jeho úpěním.
Stáhla si i kalhotky a punčochy a Honzovi svlékla tričko. Jeho ruce mezitím instinktivně našly její bradavky a kalhoty a slipy i s botami a ponožkami skopnul někam do kouta.
Honza se rozpaloval.
„Přece jenom je v něm určitý potenciál,“ pomyslela si Katka a trošinku litovala, že za chvíli bude konec, když se scénář s Tereziiným příchodem nenávratně překlopí do další kapitoly.
Nahý pár se zasypával vášnivými polibky a postupně se přesouval k posteli (holky si kolejová lůžka spojily v jednu velkou postel, takže bylo dostatek místa pro jejich společné hrátky).
Honza už totálně vypnul a věnoval se jenom krásné opálené postavě, růžovým bradavkám na pevných plných ňadrech své milenky a blonďatému klínu, který jakékoliv polemiky o peroxidovém původu Katčiných vlasů usvědčoval ze lži.
Katka na Honzu nasedla, on jí pevněji sevřel hýždě a v ten moment se ozval křik.
„Ty děvko jedna! Co má tohle znamenat?“
Honza se jenom těžce vyrovnával s tou náhlou změnou. Katka jako na pružince povyskočila a přetočila se ve snaze postavit se, ale zamotala se do pokrývek, takže zase spadla zpět a zůstala ležet vedle Honzy a ve dveřích stála rozlícená černovláska, která se tu objevila jako Catwoman, jakoby z nějaké nezdařené novodobé parodie na Batmana.
Zamračený pohled upírala na Katku s takovou silou a takovým opovržením, že Honza ani nepípnul, aby jí náhodou nepřišel na oči. Nejraději by se v tom okamžiku vypařil, ale jeho tělo ho odmítalo poslouchat a tak jenom ležel, jak ho Katka opustila.
Černovláska mrštně jako kočka, ale přesto pevným a rázným krokem přešla k jediné skříni, která v místnosti byla, otevřela ji a vzápětí z ní vytáhla něco přes metr dlouhou na prst tlustou hůlku a skříň zase zavřela, vše jakoby jedním plynulým pohybem.
Než se Katka zmohla na jediné slovo, už stála černovláska u postele a za vlasy vytáhla Katku na nohy a tvrdě ji komandovala ke stolu. Tam ji přinutila se předklonit. A na vyšpulený zadek jí začala sázet tou hůlkou jednu ránu za druhou.
Svištění poletující rákosky se mísilo se srdceryvnými výkřiky bité Katky a přísnými výtkami černovlásky.
„Auuuu, prosím …Terezko,… nezlob se… aaaa… ne tak moc…prosím… auuu.“
Prosby ani křik však nevyvedl černovlásku Terezu z rytmu a ta sázela jeden vystupující pruh vedle druhého až byl Katčin zadek pokrytý smrští od vršku skoro až po stehna.
Když konečně zaznělo poslední prásknutí rákosky o holou zadničku a poslední výkřik korunoval Tereziino úsilí, tak se pokojem rozlehlo hrozivé ticho, přerušované jenom rychlým oddechováním Terezy a bolestným pláčem Katky.
Honza skoro nedýchal. Pořád ležel na posteli a tvrdý klacek mu trčel vzhůru, jakoby mu ztuhnul v rampouch. Ozvěna stále ještě vracela Katčin křik a Honzovi postupně přestávalo zvonit v uších.
„A co ty?“
Honzovi chvíli trvalo, než si uvědomil, že Tereza mluví na něho.
„Zdá se, že se to chlapečkovi líbí.“
Honza pořád nestíhal.
„Vstávej.“
Možná myslet ještě nezačal, ale autoritativní rozkaz nešlo neuposlechnout.
Když se neobratně postavil, tak mu Tereza vtiskla do ruky rákosku. „Teď ty. Pořádně jí přilož, ať si zapamatuje, co to obnáší.“ Honza zaváhal, protože to pořád nepokládal za možné. Penis mu stál a ukazoval přímo na sešvihanou zadničku Katky. Tereza ho chytla zezadu za krk a nasměrovala ho do správné pozice. „Bude to?“
Opět ten autoritativní tón.
„Ale co, vždyť nemám už co ztratit,“ pomyslel si odevzdaně Honza a chopil se příležitosti.
Opatrně si sáhnul na rozpálenou a napuchlou prdelku, která před ním čněla do vzduchu a zlehka se rozpřáhl a udeřil.
„Pořádně!“ zasykla mu do ucha Tereza, takže málem poskočil. Jak se polekal, tak automaticky švihnul rákoskou a šikmo zasáhl Katčinu vyšpulenou sedýnku silněji, než původně zamýšlel.
„Auuuu.“
„Tak je to správně,“ pochválila ho Tereza medovým hláskem. Když ale zaváhal, tak opět její hlas ztvrdnul, když zasykla: „Pokračuj.“
Další rána už byla snadnější a pak další a další a další.
Jakmile Honza chytil ten správný rytmus, tak se podle odezvy, které se mu dostalo postupně učil rákosku ovládat, takže zanedlouho Katka opět křičela, plakala a prosila, když rákoska pravidelně zpívala svou píseň trestu.
„Tak, to by stačilo.“ přerušila ho Tereza, když se zrovna dostával do rytmu. Katka už opět přestala křičet a zase jenom plakala a oběma rukama si objímala napuchnutou zadničku.
„Tak a teď se vyměňte.“
Honza myslel, že se přeslechl. Katka se bolestivě zvedla a uvolnila tak místo u malého stolu.
Tereza Honzovi vytrhla z prstů rákosku, ruku mu stočila za záda a když zapáčila směrem nahoru, tak ho přinutila se předklonit a zaujmout tak pozici, kterou před chvilkou zaujímala Katka.
Druhou rukou si ho Tereza chytla zezadu za krk a nestavila si ho do správné polohy.
Tehdy Honzovi seplo, co se teď bude dít a začal se zuřivě bránit. Přestože on byl kluk, Tereza byla trénovaná a navíc ho držela v pěkně nevýhodné pozici.
Přesto svou snahou alespoň znemožnil Tereze uvolnit si jednu ruku a začít ho vyplácet.
Po chvíli zápasení to Terezu přestalo bavit, pustila Honzův krk a místo toho ho vzala za ztopořený penis a pevně stiskla. Honzovi se od bolesti nahrnuly do očí slzy a úplně ochabnul.
„Přemýšlej, ty hajzlíku. Vzpomínáš si na Markétku Halíkovou. Tak Katka tady, je její sestra.
Všichni tě viděli, že s ní opouštíš diskotéku, viděl vás taxikář a viděli vás dole na recepci.
Jestli se Katka zítra zastaví u doktora a ukáže mu svůj zadek a pak půjde za policajtama, žes jí to udělal ty, tak co myslíš, že se pak stane? Já samozřejmě dosvědčím, že když jsem sem přišla tak jsi ji řezal jak pominutý a jen tak tak se nám podařilo tě nakonec přemoci. No a pak jsi utekl. Přemýšlej, co se asi stane potom. Je ti… šestnáct? Jak si myslíš, že se na tebe soudce bude dívat, co? A myslíš, že ti někdo uvěří, že to bylo jinak?“
Honza si začal uvědomovat celou krutou pravdu. Ty holky to na něho pořádně nastražily a on jim to sežral i s navijákem. Mají ho v hrsti. Když neudělá, co chtějí, tak… raději nemyslet.
Povolil všechny svaly, když mu to celé došlo. Tereza na to jenom čekala a když zpozorovala, že se smířil se svým osudem, tak ho tvrdě postrčila směrem k posteli.
„Lehni si na břicho.“ Honza odevzdaně poslechl.
Tereza sebrala ze země přikrývky, srolovala je do úhledného kotoučku a se slovy: „zvedni zadek,“ mu srolované pokrývky strčila pod zadek, takže mu pěkně čněl nahoru a skýtal tak snadný terč. Katka se mezitím uklidnila natolik, že Tereze začala vypomáhat. Když bylo všechno připraveno, tak Katka pevně uchopila Honzovy natažené ruce a Tereza začala s odplatou.
Rákoska se zvedala a svištivě dopadala na vystrčený zadek a kreslila na něm pravidelné řádky. Honzovo předsevzetí nevykřiknout, se vytratilo po třetí ráně a rozhodnutí nedát holkám potěšení z proseb se rozplynulo u sedmé.
Honza zatínal zuby, nadával, prosil, žebral. Ničím však vodopád ran nezastavil. Když mu na zadku naskočila patnáctá linka, tak začal zápasit s Katkou. Už mu nezáleželo na ničem, jenom chtěl utéci stupňující se bolesti. Už nenadával, už neprosil, jenom kvílel, jak nedávno kvílela Katka. Rákoska takový efekt většinou na lidi má.
Když se dopočítal pětadvaceti, tak rezignoval a ztratil sílu i vůli bojovat. Ztratil chuť počítat a už si jenom zoufale přál, aby to všechno skončilo. Tereza ještě chvíli neúnavně sázela jednu ránu vedle druhé.
Potom, najednou, všechno konečně přestalo. To si alespoň Honza myslel. Ve skutečnosti si děvčata jenom vyměnila místa a s výpraskem začala Katka.
Pokud to doteď bylo pro Honzu zlé, měl zjistit, že to může být ještě horší. On jakožto člověk, který se s výpraskem setkal poprvé, zanedlouho zjistil, že Tereza ho šetřila a sázela mu rány jenom na horní půlku zadku. Katka teď osázela tu spodní, kde zadek přechází ve stehna.
Než Katka skončila, tak Honza brečel jako malý kluk a vůbec mu to nevadilo. Vlastně teď byl natolik apatický, že by mu nevadilo už vůbec nic, hlavně, že rákoska konečně na chvilku přestane pleskat o jeho vystavené pozadí.
Katka tedy zakončila svůj díl výprasku a potom ve ztichlém pokoji došla pro foťák.
„Víš, Honzo, Markéta probrečela snad týden každou noc. Myslím, že bude jenom fér, když teď probdíš týden na oplátku ty, aby sis příště pořádně rozmyslel, než někomu ublížíš. Teď alespoň na vlastní kůži ucítíš jaké to je, když tě někdo využije a hraje si s tebou.“ Na to dvakrát zmáčkla spoušť a odešla do koupelny.
Honzovi už na ničem nezáleželo. Najednou si uvědomil, že mu někdo velmi opatrně hladí zadek a natírá ho nějakým olejíčkem. Unaveně otočil hlavu a podíval se do tváře Tereze.
Tereza se usmála: „Neboj, už je po všem, tohle ti trošku uleví. Jestli chceš, tak už můžeš jít. Nebo se můžeš ještě upravit v koupelně. Jak chceš.“
Honza, velmi rád, že je propuštěn, se zvedl, s obtížemi se nasoukal do těsných džínů a trička a velmi opatrně odešel.
Holky se s ním rozloučily, že je všechno OK a že není třeba nevraživosti, zatímco on jenom unaveně řekl sbohem a doufal, že už ani jednu z nich nikdy neuvidí.
„Děkuju Terezko, zahrála jsi to celé skvěle,“ políbila Katka svoji přítelkyni poté, co Honza odešel.
„A ty jsi pro sestřičku hodně vytrpěla a to divadýlko, jak jsi výskala, to bylo na Oskara,“ vrátila jí polibek Tereza, když svoji přítelkyni hladila po napuchajícím zadečku, který už začínal hrát všemi barvami. „Ukaž, lehni si. Já ti to namažu, ať se ti to brzo uzdraví,“ dirigovala Tereza Katku k rozválenému lůžku a polštářům promočeným od Honzových slz.
Tereza se také svlékla, z koupelny vzala ještě jeden masážní olej a lehla si ke Katce. Když jí vtírala jemný olejíček do zarudlé kůže na pevném zadečku, tak tak odolala pokušení Katku plácnout nebo alespoň stisknout.
Po chvíli Tereza zhasla světlo a jen tak ve tmě a po hmatu pokračovala s masáží.
Netrvalo dlouho a Katčiny ruce si našly místo na mazlení i na Terezce a potom trvalo ještě méně, než se potemnělým pokojem opět začínaly ozývat zvuky potěšení.
…
A Honza? Ten doklopýtal domů, celou noc si chladil zadek, do školy si druhý den vzal volné kalhoty a šel naostro, seděl velmi opatrně a zlehka a o volné hodině před dílnami se pochlubil historkou o jedné pěkné lesbičce masochistce, která ho včera sbalila na diskotéce.
Jenom někteří spolužáci si všimli, že Honza je tak trochu nesvůj a na tělocviku necvičil, protože si údajně natáhl třísla při fotbale, přestože jeho postoj k fotbalu byl obecně známý jako… nevlídný.
A patnáctiletá Markétka? Ta se s radostí dívala na malou fotečku, která ani nebyla moc povedená, byla špatně osvětlená a vůbec, a přesto vždycky spolehlivě zvedla Markétce náladu. Její sestřička jí dala lepší dárek, než kdyby bývala napsala Ježíškovi.