Tančila v záři plamenů.
Můj nový majetek, můj nový dar.
V přítmí, které panovalo, ozařovaly svíjející se nahé tělo jen plameny ohně. Oheň uvnitř a oheň venku, nic víc nemá. Nic víc nepotřebuje. Její rudé vlasy trochu té záře odrážely, koupaly se v ní… hořela, hořela zvenčí i uvnitř, hořela bolestí i touhou, která se postupně zdvihala. Sice pomalu, ale neúprosně, jako příliv.
I v šeru bylo vidět, že je to kráska a já musel přemýšlet, kdo mi ji poslal. Málokde se najdou prsa tak velká a přitom tak kulatá a pevná, málokde tak atletická, ale pořád ženská postava, příjemné křivky, pevný zadek, oválná stehna… Krom vlasů na sobě neměla ani chlup a její měděná kůže se jen leskla, i když nebyla potřená olejem.
Jinou bych jen občas popohnal, ale ne tuhle. Chtěl jsem vědět co v ní je, co vydrží a co dokáže. Měl jsem jen bičík v botě, ne dlouhý bič, ale bohatě mi stačil. Když sebou poprvé cukla, když se začala svíjet, zatímco jí bičík líbal na stehna, prsa, záda, zadek i boky, napadlo mě, že je to bolestí. Ale nebylo. Pohnula se pružně jako divoká kočka, zasténala tiše a bylo v tom víc touhy než bolesti. Zvedl jsem bičík znovu. Rudé pruhy naskakovaly všude, několikrát jsem ji švihl i mezi nohy a nedostal o nic silnější odpověď než na kteroukoli jinou z ran. A pak jsem pochopil, že se mnou tančí.
Tak jak jí černá kůže lízala, pálila a hladila tělo, svíjela se a kroutila do rytmu ran a bolest byla jen jejím tanečním partnerem a milencem. Šťáva na jejích stehnech se leskla v záři plamenů a její sténání nabralo trochu na hlasitosti, jak jsem přidal na rychlosti i na síle úderů. Kroužila teď bez přestání kolem ohně, už ne ve vláčném, smyslném tanci ale spíš v jakémsi primitivním křepčení, které mi snad bezděky, snad záměrně poskytovalo pohledy na její tělo v neuvěřitelných polohách. Svinula se obratně s nohama za hlavou, přidržela si je rukama a smála se, když jsem toho využil a zasypal nastavený zadek i její kočičku deštěm ran. Věděla, že to udělám. Spustila se pak na čtyři a hrála si chvíli na fenu ale dokonce i tak dokázala tančit, pohybovat svými údy do rytmu a nabízet úžasné pohledy na své tělo, které nikdy netrvaly víc než vteřinu.
Oheň a žár rostl i ve mně, chtěl jsem si ji vzít hned, ale byl jsem taky hnán zvědavostí, co všechno ještě dokáže. Nechal jsem ji pokračovat a nechal si donést dlouhý bič.
Tenhle tanec byl a musel být pomalejší. Mezi ranami byla delší prodleva, to ano, ale vždycky, když ji konec biče zasáhl na citlivém místě, na bradavce, v rýze mezí půlkami, škubla celým tělem, škubla a smála se. Smála se, i když jí tekly po tvářích slzy bolesti, smála se, když jsem zbarvil snad celé její tělo do ruda s fialovými jelity. Smála se a tančila, když mi klesla vyčerpaná ruka a bič zaduněl o podlahu, ale já ještě neměl v úmyslu se vzdát.
Vrhl jsem se na ni, zakousl se jí do krku, zatímco moje ruce mačkaly ten nádherně zmalovaný zadek. Kousl jsem ji do bradavky, do ucha, spojil jsem rty s jejím a cítil, jak mi sténá do úst, když jsem zabořil nehty do jejího zbičovaného masa. Nechtěl jsem být partnerem v tanci, už ne. Chtěl jsem ji zlomit. Sevřel jsem v prstech její bradavky a táhl a kroutil, zaryl do nich nehty. Strčil jsem jí hrubě ruku mezi nohy, našel poštěváček a udělal totéž. To už křičela, nevěděl jsem, jestli bolestí, nebo slastí a bylo mi to jedno. Postupně, velmi pomalu, moje doteky přestaly být hrubé a začaly být jemné, chladily a hladily zbité, ale pořád ohnivé tělo a ona se pode mnou svíjela jako úhoř, jako had a zalykala se touhou, bolestí a strachem. Jak jsem zacházel dál a dál, musela přemýšlet, co jsem jí ještě schopný udělat a já si ten její strach hýčkal a hrál si s ním, dokud jsem sám nebyl tak plný ohně, tak plný krve a bušení srdce, že jsem ji musel vytáhnout na čtyři. Neprotestovala, protáhla se jako kočka před mrouskáním. Přistoupil jsem k ní zezadu a vrazil jí úd do zadku.
Křičela překvapením, křičela bolestí a křičela touhou, bylo mi to jedno. Držel jsem se oběma rukama za její zadek, jehož jasné barvy bledly, jak skomíral oheň, a my se nořili do tmy. Přirážel jsem a přirážel do toho těsného otvoru, primitivně a tak hluboko, jak to jen šlo. Nepřemýšlel jsem, drtil jsem její půlky i její těsné útroby dokud nebylo po všem, což po tom, co se stalo předtím, netrvalo dlouho. Naplnil jsem ji horkým semenem, vyklouzl z ní, dohrabal se na postel a usnul.
Pro neuspokojenou, zbitou a vystrašenou to musela být dlouhá noc, ale tak jsem tehdy nepřemýšlel. Došlo mi to až ráno, když jsem se vzbudil a uviděl ji v jasném ranním světle, ve kterém zářila ještě víc než ve světle plamenů. Kůže jí hrála všemi barvami, to ano, ale klečela na čtyřech na mé posteli s mým údem v tlamce a já viděl, že jsem vyhrál. Klisnička, nádherná, ohnivá - a zkrocená.