Tento text je součástí archivu BDSM.CZ.
Původní datum vydání: 13. dubna 1999, Autor: Raphael MacAran
Nemohl jsem se dočkat. Konečně mám svoji vlastní otrokyni! Skoro dva roky jsem všemožně usiloval o to, aby se mi mé přání vyplnilo a ono to nakonec šlo všechno naprosto hladce a jakoby samo. Stačilo vyrobit si vlastní stránku na netu a dát na jistý board hlášku o tom, že hledám otrokyni, a za necelé tři týdny se mi v mailech skvěla odpověď od zájemkyně o výcvik. Na jednu stranu jsem byl rád, že se mi plní to, co jsem tak dlouho zkoušel, ale na druhou stranu jsem byl trochu nervózní z toho, jak to bude celé probíhat. Teoreticky jsem byl vyzbrojen skvěle, ale s praktickou aplikací to bylo slabší. No, každý někdy začíná...
V dohodnutou dobu jsem čekal na Janu u výstupu z autobusu. Poznal jsem ji snadno, jak by taky ne, když měla přesně to oblečení, které jsem jí nařídil. Viděl jsem její fotku na webu. Do tváře jí moc vidět nebylo, ale to tělo se dalo poznat. Měl jsem zatím prostě ve všem štěstí. Sledoval jsem, jak se její zadeček hýbe v krátké minisukni, hodnotil jsem linii jejích nohou mezi sukní a vysokými botami a popisovat, co jsem viděl od pasu výš, nemá ani cenu. Byla to prostě sexbomba, i když zatím ještě nedozrála do plné ženskosti. Přes rameno nesla sportovní tašku o velikosti menšího kufru. Šla pomalu a rozhlížela se, hledala mě. Vykročil jsem k ní a zatvrdil se.
Když se naše pohledy setkaly, neuhnul jsem ani o kousek. Ona byla první, kdo sklopil oči. Přiblížili jsme se.
"Já jsem Honza," řekl jsem rychle, ale povedlo se mi ovládnout hlas, aby se nezachvěl.
"Já Jana, ahoj." odpověděla potichu. Chvilku jsem nevěděl co říct, ale pak jsem vzal její tašku - ne, že bych se k otrokyni hodlal chovat jako gentleman, ale budu přece ještě potřebovat, aby byla v naprosté fyzické kondici, a při nesení těžké tašky by si snadno mohla natáhnout nějaký ten sval.
"Tak půjdeme." řekl jsem rozhodně. "Jaká byla cesta?" zeptal jsem se, abych prolomil nervózní mlčení.
"Dobrá, děkuji, Pane," odpověděla, jak se na otrokyni patří.
Usmál jsem se pro sebe.
"Když budeme mezi lidmi, můžeš se ke mně chovat úplně normálně, ale když budeme sami, budeš mi prokazovat úctu a oddanost, jaká tvému Pánovi patří. Jasné?" upřesnil jsem první bod našeho vztahu.
Přikývla a trochu se uvolnila.
Cestou ke mně jsme většinou mlčeli, protože já nevěděl, o čem mám mluvit a ona buď také ne, nebo si byla vědoma toho, že otrokyně nikdy nezačíná hovor. Také jsem si všiml, že raději stála, i když bylo v tramvaji výjimečně místo na sezení. Bylo mi jasné, že to je kvůli tomu, že nemá kalhotky. Potěšilo mě, že i tento můj příkaz splnila, ačkoli být oblečená pouze v minisukni a bez kalhotek bylo velice rizikové, kdyby si toho někdo všiml. Proto k tomu nechtěla nikomu dát příležitost. Rozumné.
Asi po půl hodině jsme konečně dorazili ke mně do bytu. Sotva za námi zaklaply dveře, zamkl jsem. Odložil jsem tašku na zem. Jana zůstala stát na místě a ani se neodvážila pohnout nebo vzhlédnout, když jsem si ji důkladně prohlížel ze všech stran.
Položil jsem jí ruce na boky a přistoupil k ní blíž. Zatajila dech. Rozepnul jsem jí minisukni a škubl s ní dolů. Spokojeně jsem se zasmál, když jsem si ověřil na vlastní oči, že opravdu nemá kalhotky. Měla kundu lehce porostlou tmavými chloupky. Zjevně se pokoušela trochu se tam upravit, ale asi se bála pořádně se oholit břitvou nebo strojkem. "Na to také dojde," pomyslel jsem si a poodstoupil.
"Tak, teď jsi jenom moje a budeš poslouchat, co ti řeknu," zahájil jsem naši první společnou lekci a hned jí vydal první příkaz: "Svlékni se."
Když začala potichu stahovat sukni a tričko, chytil jsem ji za ruce a dal jí lehkou facku. Překvapeně se na mě podívala.
"Když ti cokoliv přikážu, odpovíš ´Ano, Pane´, a teprve pak to smíš udělat, otrokyně." vysvětlil jsem jí a doprovodil svá slova závěrečným plácnutím přes její pevný zadek.
"Pokračuj." vyzval jsem ji.
"Ano, Pane," zareagovala poslušně a zase se začala svlékat. Ne, že by toho měla mnoho co svléknout. Odložením trička stála přede mnou jen v podprsence a když rozepnula a svlékla i tu, celé představení skončilo.
"Dobře," poznamenal jsem spokojeně. "Určitě jsi po té jízdě sem celá upocená a zaprášená. Nemám rád špinavé děvky. Když na to přijde, nemám rád žádné děvky, ale to brzy uvidíš. Teď se půjdeš umýt do koupelny. A já tam půjdu s tebou a umyju si tě. Doufám, že k tomu nemáš žádné námitky."
"Ne, Pane," odpověděla Jana.
"No, to se mi opravdu ulevilo," pokračoval jsem ironicky. "Ale abych si pojistil, že se mi nebudeš vzpírat hned na začátku, trochu si tě svážu."
Postřehl jsem, jak se jí zablesklo v očích a jak jen stěží skryla svůj vzrušený nádech. Vzal jsem ji za paži a odvedl do pokoje, kde už jsem měl rozloženy svoje pomůcky. Nebylo jich mnoho - copak si můžu dovolit drahé výbavy za desítky tisíc korun? - ale pro to, co jsem plánoval, to zcela stačilo. Všechno tentokrát visí na provazech, zasmál jsem se v duchu tomuto paradoxu.
Postavil jsem ji doprostřed pokoje a přikázal, aby dala ruce nad hlavu. Pak jsem jí ohnul ruce tak, že se držela vždy za loket druhé ruky, s pažemi zablokovanými za hlavou. Aby nemohla sklonit hlavu a ruce přetáhnout dopředu, posunul jsem jí paže ještě kousek blíž, takže teď se dotýkala lokty a zápěstími. To byla přesně ta poloha, kterou jsem potřeboval.
Vybral jsem z hromádky provazů několik kratších kousků, přece nebudu kvůli takové maličkosti rozmotávat některý z těch dvacetimetrových, no ne? Stočil jsem provazy do liščích ok a vzniklé smyčky jsem jí utáhl na zápěstích. Ještě jedním obtočením dokola a uzlem jsem si pojistil, že stažené provazy nepovolí, dokud nebudu chtít. U každého zápěstí mi teď zbylo ještě přes čtyřicet centimetrů provazu na každém konci. Ty jsem obtočil kolem jejích paží těsně nad loktem a pevně přitáhl a zavázal mimo dosah jejích prstů.
Zkusil jsem, jak pevně je spoutaná. Bylo jasné, že ruce přes hlavu nepřetáhne a bude je tedy mít stále nahoře. Nemohla v mých smyčkách ani pořádně pootočit zápěstím, natož aby se jí povedlo dostat se k uzlům. Jana si stejně jako já uvědomovala, že teď nemůže rukama udělat absolutně nic a když jsme šli kolem zrcadla do koupelny a ona se v něm spatřila, uvědomila si také, že tato pozice mi dává zcela volný přístup k celému jejímu tělu.
Doslova jsem ji vtáhl do koupelny a vstrčil do vany. Nastavil jsem teplou vodu a pustil jsem sprchu. Opláchl jsem ji vodou a pak jsem vzal mýdlo. Ani se neodvážila hnout, když jsem jí začal mydlit prsa a bříško. Otočil jsem si ji zády a namydlil jí i záda a zadek. Pak jsem ji otočil zpátky. Odložil jsem mýdlo a začal namydlenýma rukama jezdit po jejím těle. Seznamoval jsem se s jejími nejskrytějšími zákoutími a pomalu jsem jí začal dráždit bradavky. Nebylo ani potřeba moc se snažit. Stačilo pár rafinovaných, lehkých doteků a vzrušení a pocit bezmoci udělaly své. Byla okamžitě nadržená jak fena, dalo se to lehce poznat. Nedal jsem ale nic najevo a pomalu jsem postupoval rukama níž. Začala se lehce chvět, když jsem se přiblížil k její kundičce, ale já se záměrně jejímu rozkroku vyhnul a pokračoval jsem po stehnech dolů. A pak jsem se zase stejnou cestou vrátil, vyhýbaje se tmavé houštině chlupů stejně pečlivě jako předtím.
Naopak jsem hned nato zajel rukama mezi její půlky a namydlil ji i tam. Zkusmo jsem zatlačil prstem proti jejímu análu. Ani se příliš nebránila a už jsem byl uvnitř.
"Hmmm," pronesl jsem uznale, "tak to je zasloužilá mrdna, viď, otrokyně?"
Mezi těžkým oddechováním se jí podařilo odpovědět. "A-ano, Pa-Pane."
Lehce začala škubat rukama v poutech, jakoby si chtěla pomoct sama, když jsem se já záměrně její kundičce vyhýbal.
Mně se taky mezitím postavil, ale moje výhoda byla, že jsem byl jednak oblečený a jednak jsem to byl já, kdo měl všechno pod kontrolou. I když si zjevně teď užívala mnohem víc Jana než já.
"Tak se mi zdá, že bys ráda, abych se ti postaral taky o tvoji nadrženou kundu, co?" vyštěkl jsem na ni.
"Ano, Pane, prosím... " zaúpěla a znovu škubla rukama.
"No, tak se podíváme, co se s tím dá udělat. Ale do takhle zarostlého klína se mi nechce. Nejprve práce, pak zábava." narovnal jsem se a poodstoupil.
"Rozkroč se!" přikázal jsem jí.
"Ano, Pane." zareagovala bezchybně a se zjevným přemáháním se ve vaně rozkročila asi o dvacet centimetrů.
"Víc." nařídil jsem.
Přidala dalších dvacet.
"Ještě víc." Trval jsem na svém, dokud neměla nohy roztažené přes celou šířku vany. Dotkl jsem se lehce vnitřní strany jejích nohou, velmi blízko k její vlhké pičce, tak blízko, že Jana málem vyletěla ke stropu.
"Haha, skvělá reakce," zasmál jsem se upřímně. "A teď k práci. Stůj tady jak jsem ti řekl, za moment jsem zpátky."
Odešel jsem do pokoje, kde jsem ze skříně vyndal holicí strojek, pěnu a chladivé mléko po holení. Všechno toto jsem přinesl do koupelny, kde stála namydlená Jana a pomalu se začínala třást chladem. Neměl jsem absolutně žádný zájem, aby se mi tu nachladila hned na začátku, tak jsem opět zapnul sprchu a teplou vodou ji celou omyl z mydlin.
"Všiml jsem si, že jsi se snažila udělat něco s tím tvým houštím," ukázal jsem rukou k jejímu rozkroku. "No, upřímně řečeno, moc se ti to nepovedlo."
Vzal jsem holicí pěnu, natřepal ji a napustil si do dlaně kopeček husté pěny. Zajel jsem dlaní prudce do jejího klína, až se trochu lekla a rozetřel jsem jí pěnu do jemných mydlinek.
"Za chvilku už budeš mezi nohama holá, jako nemluvně. A bude to naprosto přesné, protože budeš brzo i bezmocná jako nemluvně. A aspoň když budeš ležet na zemi svázaná, budu mít lepší výhled na tvoji nenasytnou kundu, ne?" mluvil jsem s ní, zatímco jsem jí pomalu dlaní masíroval rozkrok. "A ty určitě chceš, aby měl tvůj Pán dobrý výhled na tvoji kundu, že? Chceš se mi líbit, abych ti to později udělal, abych tě vyšukal, že?" vyžadoval jsem na ní odpověď.
"Ano, Pane, chci." vzdychla Jana.
"No to jsem si myslel," ušklíbl jsem se. Sáhl jsem pro holicí strojek a přiložil ho k jejímu podbřišku. Pomalými, dlouhými tahy jsem začal osvobozovat její klín od porostu jemných chloupků. Chvilku to trvalo, ale poté, co jsem jí pro jistotu ještě přejel strojkem slabiny, jsem byl s výsledkem spokojen. Znovu jsem ji opláchl a pak jsem namířil ostrý proud vody přímo na její kundičku. Tenké, ale pod tlakem vypouštěné pramínky vody jí bombardovaly už tak vlhkou díru a přivedly ji skoro k orgasmu. Tak daleko jsem ji ale zajít nenechal. Včas jsem odvrátil sprchu jinam. Pokusila se pánví sledovat proud vody.
"Copak to je?" pohoršil jsem se nad jejím chováním. "To mi dělat nebudeš. Já ti určím, kdy se smíš udělat a kdy ne. A teď velice vážně zvažuji, že ti to nedovolím vůbec. Co bys tomu říkala, kdybys měla sex bez orgasmu?"
"Ne, Pane, prosím, to ne... " podívala se na mě tak prosebně, že mi jí skoro přišlo líto.
"No, nevím, to bude záležet na tom, jak se budeš dál chovat a jak budeš spolupracovat," prohlásil jsem naoko přísně, ale v duchu jsem se už těšil, jak ji přimáčknu a co všechno bude muset ještě absolvovat, než jí povolím se udělat.
Nařídil jsem jí vylézt z vany. Rozvázal jsem jí ruce a zatímco si narovnávala paže a třela zápěstí, hodil jsem jí ručník.
"Teď se utři a já ti zatím vyberu nějaké hezké oblečení, tedy pokud se tomu tak bude dát říkat," oznámil jsem jí.
Za chvilku jsem se vrátil s věcmi, které jsem si vybral. Jana stála v koupelně a čekala, až přijdu.
"Správně," pochválil jsem ji, "Ale od teď, kdykoli budeš hotová s úkolem, který ti zadám, klekneš si na zem s rukama za zády a budeš čekat, až se přijdu podívat."
"Ano, Pane." odpověděla, s očima upřenýma na hromádku, kterou jsem donesl.
"Tak. Tohle si teď vezmeš na sebe, otrokyně," nařídil jsem jí. "Já se na tebe budu dívat, jak ti to jde."
Díval jsem se, jak rozdělává hromádku a vybírá jednotlivé součásti výstroje. Přinesl jsem kožený obojek pobitý silnými ocelovými špicemi a okem pro zaháknutí vodítka, podprsenku bez košíčků, zato s pevnými výztuhami, které měly podpírat prsy, několik kožených řemenů, asi dvacet centimetrů dlouhých, s přidělanými očky, podobným tomu na obojku, její vysoké kozačky, ocelový pás s očky, ohnutý do téměř uzavřeného oblouku s několika dírami poblíž obou konců, a visací zámek s klíčkem.
Nejprve si vzala obojek. Připnula si ho kolem krku, nebyl úplně napevno, ale nechtěl jsem, aby se začala škrtit. Srovnal jsem jí obojek, aby očko na připnutí vodítka bylo vepředu. Pokynul jsem jí, aby pokračovala. Vzala jeden z řemenů a pokoušela si ho stáhnout a zapnout kolem zápěstí, ale byl pro její jednu ruku příliš silný, než aby ho dokázala zapnout. Přerušil jsem její snažení a udělal jsem to sám, stejně jako s její druhou rukou. Ukázal jsem jí na podprsenku. Zapnula si ji a sama upravila tak, aby jí prsy správně ležely ve výztuhách. Obula si kozačky, které jí sahaly až těsně pod kolena a pak si na můj příkaz zapnula přes boty na kotnících druhý pár řemenů. Poslední součást výstroje, ocelový pás, jsem jí musel nasadit sám. Musela do něj nejprve vlézt nohama, pak jsem jí ho přetáhl k pasu, jednou rukou jsem ho přidržel správně stažený, aby ji nesvíral, ale aby taky nebyl příliš volný. Pak jsem dvěma protilehlými dírami v koncových částech provlékl zámek, zamkl jsem ji do toho a klíč schoval k sobě.
Pak jsem ji otočil k sobě zády, překřížil jí ruce za zády a pomocí jisticích spon jí připoutal zápěstí k očkům v pásu. Měla obě ruce dost silou stažené za záda a nemohla s nimi ani pohnout.
"No a teď jsi připravená na začátek naší první lekce, otrokyně," řekl jsem spokojeně.
Otočil jsem ji zpět a důkladně si prohlížel, jak v této výstroji vypadá a jak se bezmocně pokouší pohnout rukama.
Lehce jsem Janu udeřil dlaní ze strany do prsou. Škubla sebou a unikl jí tichý vzdech. Udeřil jsem ji o něco silněji a tentokrát oběma rukama z obou stran. Pokusila se uhnout, ale zády narazila na stěnu.
"Nikam mi neutíkej, nemá to cenu a ještě si tím nasbíráš tresty. Nedám ti ani nejmenší šanci na vysvobození, dokud naše lekce neskončí. A ty se o to raději ani nebudeš pokoušet. Nebo nakonec, po všech trestech, si tě ještě trochu zmučím, aby sis pamatovala, že Pánovi se neodporuje." S těmito slovy jsem ji udeřil dlaněmi přímo přes bradavky, a tahle rána sedla tak dokonale, že kdybych ji nezachytil, byla by upadla, když se jí podlomily nohy.
Vzal jsem prstem za očko v jejím obojku a škubnutím ji přinutil znovu se postavit. Dalším škubnutím jsem ji vytáhl za sebou. Šla za mnou do pokoje bez odporu a naprosto poslušně. V pokoji jsem ji doslova hodil na postel. Ještě než se vzpamatovala, vzal jsem ze stolu důtky a švihl ji přes zadek. Vyjekla a pokusila se uhnout. Švihl jsem ji podruhé.
"Co jsem ti říkal o tom, že nemáš uhýbat?" připomenul jsem jí při třetí ráně. "Tyhle jsou zatím jenom lehčí, musím si tě otestovat. Ale jestli mě budeš dál zlobit, dostaneš opravdový výprask hned, bez nějakých ohledů na to, že je to tvá první lekce.
"Tak co jsem ti říkal, že se... ?" připomněl jsem jí a počtvrté zasáhly prameny důtek její zadnici.
"Říkal jste, že se Pánovi neodporuje," hekla a znovu sebou instinktivně škubla, když ucítila další ránu. Ještě jsem nebyl spokojen.
"Tak mi to teda zopakuj. Řekni: Nikdy nebudu svému Pánovi odporovat," přikázal jsem jí. Další rána ji přinutila zopakovat, co jsem po ní chtěl.
"Nikdy... au... nebudu svému Pánovi odporovat," skoro vykřikla.
Věděl jsem, proč tak vyvádí. Rány důtkami, ačkoli nebyly ani poloviční, pěkně štípaly, protože jsem si den předtím své nástroje pěkně připravil, což u důtek znamená napustit prameny kůže olejem, čímž lehké proužky ztěžknou, zvláční a mnohem lépe přiléhají. Usmál jsem se, když jsem si představil, co by mi asi předvedla, kdybych namočil důtky v solném roztoku.
Jana kroutila rukama a celým trupem, aby nějak překonala bolest z bičování, ačkoli tohle přece žádné bičování nebylo, to byla pouze jemná domluva. Vypadalo to perfektně, jak napůl ležela, přehnutá přes postel, se zadkem vystrčeným a rukama spoutanýma pevně za zády.
"Ještě jednou, neznělo to moc přesvědčivě," pobídl jsem Janu další ranou, která tentokrát částečně přistála mezi jejíma nohama na vystrčené kundičce.
Jana zasténala a pak opravdu procítěně slíbila, že mi nikdy nebude odporovat. Pohladil jsem dlaní její pomalu červenající zadek a pochválil ji.
"Další pravidlo: nikdy nebudeš svému Pánovi lhát nebo cokoli zatajovat," nastoupil jsem opět k její výchově.
Jana snaživě zopakovala svůj slib. Když jsem po jejím třetím pokusu byl spokojen, postoupil jsem k dalšímu pravidlu.
"Budeš mi naprosto oddaná a věrná, jak při našich lekcích a když budeme spolu, tak i jinde, když budeš sama." Důtky zasáhly zadní stranu jejích stehen. Pomalu jsem přejel konečky pramenů mezi jejími půlkami a lehce, opravdu lehce jsem zasáhl jedním úderem přímo její mokrou pičku.
"... a věrná a to jak při našich lekcích, a kdykoli budeme spolu, tak i když budu sama," dokončila zajíkavě, když jsem jí zálibně začal přejíždět důtkami po páteři. Nechal jsem ji to jen tak z rozmaru ještě dvakrát zopakovat, než jsem jí dal další pravidlo.
"Budeš mi projevovat patřičnou úctu, k čemuž patří to, že se mi nebudeš dívat drze do očí, ale vždycky když budu stát před tebou, budeš se dívat do země, pokud ti nepřikážu jinak. Když nebudu u tebe, budeš stát s rukama za zády, nebo jak jsem ti už říkal, klečet na zemi a dívat se dolů."
Každý bod tohoto pravidla jsem ji naučil zvlášť, aby si to dobře zapamatovala.
"Vždycky mi budeš říkat naprosto všechno. To je důležité, abych věděl, jak postupovat dál. Ale vždycky když budeš chtít promluvit, nejprve požádáš o dovolení tak, že se zeptáš "Smím promluvit?"" A opět jsem ji nechal několikrát dokola odříkat celé pravidlo, přičemž jsem jeho důležitost připomněl důtkami.
"Splníš naprosto přesně cokoliv, co po tobě budu chtít."
Když mi zopakovala a odpřísáhla i toto, naposledy jsem ji švihl a obrátil ji na záda.
Nohama stála na zemi a kolena měla ve stejné výši s pánví.
"Roztáhni nohy, otrokyně," nařídil jsem jí. Když to poslušně vyplnila, sedl jsem si vedle ní na postel a začal ji dráždit koncem důtek. Lehce jsem ji švihal přes kundu. Janě se to zjevně líbilo, těžce dýchala a začala se potit.
"Jaké to je? Líbí se ti to?" zeptal jsem se jí.
"Ano, Pane, líbí se mi to, moc mě to vzrušuje. Prosím, pokračujte, Pane." žadonila a kousala si rty. Zasmál jsem se a trošku na důtky přitlačil. Vyjekla a málem se udělala. Chybělo jí k tomu to, abych ve švihání jejího klína pokračoval. Přestal jsem, jakmile jsem poznal, že se blíží k vrcholu, počkal jsem, nechal ji zase vychladnout a začal znovu. Tentokrát jsem občas prostřídal dráždění silnějším švihnutím buď před nohu, prsa, nebo bříško.
"Tak si znovu zopakujeme všechna naše pravidla," řekl jsem po chvíli, když jsem ji potřetí málem dovedl k orgasmu.
Tentokrát jsem každé pravidlo zdůraznil několika šlehy přes její prsa a kundu. Když jsme skončili, byla úplně zpocená, nepředstavitelně vydrážděná a nekontrolovatelně se třásla.
Teprve pak jsem přistoupil k vlastní lekci.
"První, co musím udělat, je zjistit, jak moc jsi připravená se mi absolutně podřídit. Jednou z podmínek je, že musíš akceptovat jakýkoli druh sexu. To je jedna z hlavních věcí, kvůli kterým jsi tady, otrokyně. Budeš mi sloužit jako moje sexuální otrokyně, pouhá hračka, se kterou si budu dělat, co mě napadne. Tak si tě trochu ověřím," oznámil jsem jí. Aby nemohla vidět, co s ní právě hodlám dělat, zavázal jsem jí oči černým hedvábným šátkem a pevně jsem ho utáhl.
Hned vzápětí jsem měl kalhoty dole a prakticky nahý, když nepočítáme rozepnutou košili, jsem se nad ní sklonil. Jejím prvním otvorem, který jsem podrobil zkoušce, byla samozřejmě její kundička. Zběžně jsem ji prohmatal rukama a rozevřel její stydké pysky, abych se mohl podívat dovnitř. Byla pěkně mokrá, skoro tekla. Bylo mi jasné, že ani já ani ona bychom to moc dlouho nevydrželi, tak jsem se na ni vrhnul. Jediným přírazem jsem byl hluboko uvnitř. Vykřikla, nevím, jestli překvapením, nebo bolestí, ale spíš bych vsázel na tu bolest, protože ačkoli není můj klacek nijak extrémně dlouhý, je přece jen neobvykle silný, což většinou znamená mnohem víc.
Nedbal jsem na Janiny steny a začal jsem pumpovat tak zběsile, že kdybych tak pokračoval ještě chvilku, měla by orgasmus a kdybych ji tak šoustal pár minut, úplně bych ji oddělal. Ani jedna z těchto věcí prozatím nebyla můj cíl, ačkoliv samozřejmě byly na programu, ale až mnohem později...
Opustil jsem její kundu a přesunul jsem se k sousední dírce. Věděl jsem už z koupelny, že má anál pořádně projetý a tak jsem do ní zajel se stejnou bezohledností jako prve. Zjistil jsem, že se její zadek začíná po prvním útoku zase vzpamatovávat a pomalu se stahuje kolem mé zuřící klády. Rychle jsem ucukl, protože jsem věděl, že by další pokračování znamenalo, že se rychle udělám, a já jsem naopak chtěl její i svůj první vrchol co nejvíce oddálit.
Vykřikla zklamáním, když jsem se stáhl i z jejího análu a zavrtěla sebou.
"Něco se ti nelíbí? Nejsi snad spokojená?" zeptal jsem se Jany napůl ironicky. Vstal jsem z ní, vzal jsem do ruky jezdecký bičík a jeho koncem jsem jí začal lehce dráždit klitoris. Když se už zdálo, že se opět dostává do extáze, přestal jsem ji dráždit a naopak jsem ji bičíkem pleskl.
Jana se začala zmítat, jak se snažila konečně dosáhnout vyvrcholení. Nemohla si sama pomoct, díky pevnému upoutání rukou za zády, tak se snažila aspoň chvílemi se otřít o postel, na níž ležela. Možná by se jí dokonce podařilo dosáhnout orgasmu, ale vždycky jsem ji zastavil několika ostrými ranami mezi nohy a přes prsa. Pak jsem zase začal s jejím drážděním. Když se celý postup opakoval asi po desáté, změnilo se její víceméně symbolické škubání pouty v nefalšovaný odpor a snahu o uvolnění rukou. Věděl jsem, že nemá nejmenší šanci a tak jsem se skvěle bavil.
"Já... už to nevydržím. Udělej mě, prosííím!" zaúpěla, když jsem ji vydráždil na samý vrchol potřinácté a zase ji nenechal se udělat.
"Udě-lej mě... " opakovala a házela sebou na posteli, ale nedovolila si změnit polohu, kterou jsem jí určil.
Přestal jsem ji trápit bičíkem v rozkroku, ale otočil jsem ji opět na břicho a začal jí sázet sadu poměrně ostrých štípavých ran na zadek. Mezi ranami jsem jí začal vysvětlovat:
"Porušila jsi hned několik pravidel, otrokyně. Zdá se, že si je budeme muset připomínat mnohem častěji. A za každé porušené pravidlo tě potrestám. Neboj se, nebude to pokaždé výprask, budou to i jiné věci, mnohem víc vzrušující. Aspoň tedy pro mě," zasmál jsem se. "Nemůžu říct, jak moc se to bude zamlouvat tobě, ale každopádně vymyslím něco opravdu extra."
Zdálo se, že se trochu ukáznila. Asi si uvědomila, že pro tento víkend je zcela v mé moci a bylo by zbytečné přidělávat si další tresty, když samotný výcvik a zkoušení budou dost tvrdé. Mezitím jsem dopočítal pětadvacet ran. Měla celý zadek červený a místy se dokonce rýsovaly otisky dopadajícího bičíku. To ale ještě neměl být celý trest za její prohřešek. Odložil jsem bičík, sundal jí s očí pásku, pomohl jí vstát a odvedl ji do obývacího pokoje. Chvilka práce předchozí den dokázala změnit pokoj na celkem solidně zařízenou mučírnu, včetně kovového žebříku na natahování, stoličky pro přivázání, mohutného křesla k připoutání, pout, visících na stěně z háčků, a dalších pomůcek.
Přivedl jsem Janu k nízké polstrované stoličce na čtyřech nohách. Rozvázal jsem jí ruce, sundal kovový pás a nařídil jí, aby si lehla přes stoličku. Když to udělala, bylo pro mě záležitostí necelé minuty ji pevně přivázat za ruce a nohy k nohám stoličky a zafixovat jí trup dalším provazem, který jsem omotal kolem stoličky a jejího pasu. Nohy jsem jí v kotnících překřížil a svázal. Zbylo mi ještě pár metrů provazu, které jsem využil k přitažení Janiny hlavy ke stoličce tím, že jsem okem obojku protáhl provaz.
Jestliže před pár minutami měla znehybněné ruce, ale mohla se pokoušet mi uhýbat tělem, teď byl jakýkoli pokus o uhnutí předem odsouzen k nezdaru. Nemohla se ani hnout, když odmyslíme tak nevýznamné pohyby jako hýbání prsty a vrtění hlavou.
Protože už od posledního výprasku pár minut uplynulo a já jsem pro svůj záměr potřeboval její zadek citlivý, několikrát jsem ji udeřil dlaní, až to hlasitě plesklo.
Z poličky jsem si podal svíčku a zapalovač. Jana mě sledovala a ihned pochopila, co zamýšlím. Přiblížil jsem jí svíčku k očím.
"Tohle bude teď můj pomocník při tvém trestání. Chci, abys mi poděkovala za moji péči o tvou výchovu a abys na znamení podvolení se políbila tuhle svíčku."
Jana mi s očima upřenýma na červený vosk poděkovala skoro přesně podle předpisu a pak váhavě a jemně políbila svíčku.
Pro jistotu jsem ji ještě dlaní pleskl po zadku a pak už jsem zapálil svíčku.
Plamínek dohořel až k vosku a začal ho roztavovat. Podržel jsem svíčku nad Janiným zadkem. Za krátkou chvilku se utvořila na vrcholku svíčky kapka, která se utrhla a spadla na citlivou a podrážděnou pokožku. Jana sykla a zakňučela. Další kapka na sebe nenechala dlouho čekat. Dopadla kousek od první. Tentokrát se Jana pokusila ovládnout svou bolest, ale moc se jí to nepovedlo. Po několika dalších kapkách šikovně rozmístěným po nejcitlivějších místech její zadnice už kňučela docela nahlas.
Jednou rukou jsem jí roztáhl půlky zadku a další kapku jsem nasměroval do citlivého místečka mezi nimi. Jana vykřikla a škubla sebou. Příští kapka žhavého vosku šla o něco níž, a tedy blíž k její zadní dírce. Znovu vykřikla.
"Buď zticha a buď vděčná, že se věnuji tvé výchově," napomenul jsem ji. "Zatímco bych tě mohl prostě jen znásilnit, svázat a jenom tě zneužívat, hodlám ti poskytnout kompletní výcvik otrokyně a školu v bondáži. Ale jak vidím, vůbec si toho nevážíš." Na chvíli jsem odklonil vrchol svíčky nahoru, takže plamen hořel vzhůru a netavil vosk tak rychle. Dlaní jsem přejel její zadek, abych zkusil jak teplé ještě kapky vosku jsou. Chladly rychle, tak jsem znovu obrátil svíčku a znovu jsem objel celou její zadnici. Zakončil jsem to další kapkou vosku k jejímu análu. Jana zase vykřikla.
"Tak myslím, že ti budu muset aspoň prozatím dát roubík, otrokyně. Nestojím o tvé protesty. Můžeš dávat najevo svou radost potichu a nemusíš přitom řvát," řekl jsem a přinesl jsem roubík sestávající z umělohmotného balónku upevněného dvěma oky k řemínku s přezkou. Vstrčil jsem jí roubík do úst a řemínky sepnul za její hlavou tak pevně, že se jí zařízly do tváří. Jediný zvuk, který teď mohla vydávat, bylo nesrozumitelné mumlání. Nemohla balónek ani vytlačit ven, takže byla odkázaná zcela jen na mně, kdy se mi zachce jí roubík sundat. A já jsem si byl zatraceně jistý, že to tak brzo nebude.
"Tak jaká pravidla jsi porušila, otrokyně?" zeptal jsem se jí.
"Mhmmmm-nhhhm!" zamumlala Jana přes roubík.
"Nerozumím. Buď budeš muset mluvit srozumitelně, nebo ti je budu muset připomenout sám." Zhasl jsem svíčku, odložil ji a přitiskl se k Janě, takže jsme měli hlavy hned u sebe. "Můžeš mi to zopakovat?"
"Mhmmmm-hnnn-hmmm!" ozvala se Jana se všech sil.
Zasmál jsem se neartikulovaným zvukům, které vydávala a rukou jsem zajel mezi její nohy a nahmatal prstem její mokrou kundu.
"Nezdá se mi, že by to bylo o moc lepší. Tak to asi budu muset obstarat sám," rozhodl jsem se. "Je to ale škoda, protože jsem si myslel, že si po první výuce zapamatuješ, kde je tvoje místo, otrokyně."
Došel jsem si pro důtky.
"Takže ti to řeknu sám. První pravidlo, které jsi porušila, bylo pravidlo o tvém mlčení. Nedovolila jsi se mě jestli můžeš promluvit. Za to bude ledový dárek." odsoudil jsem její první prohřešek a doprovodil svůj rozsudek několika ranami důtek.
"Dál: nechovala jsi se ke mně s náležitou úctou. Nebo si myslíš, ty čubko, že tykání je projev oddanosti a podřízenosti? Za to budou tvoje kozy půl hodiny podvázané, abys pochopila, jak se ke mně máš chovat," pokračoval jsem nemilosrdně.
"Třetí tvoje chyba byla, že jsi mi řekla, ať tě udělám. Ty mi nebudeš nic nakazovat ani navrhovat, jasné? Já udělám, co uznám za vhodné a až to uznám za vhodné a ty to budeš jenom poníženě přijímat. Za to bude hasič. Ještě nevím, jestli teplý nebo studený, to uvidíme." Hasič, tak říkám tomu, když ze sprchy odmontuji hlavu a hadici zasunu trestané otrokyni do pochvy a pustím vodu. Podle mé vůle pak může otrokyně trpět i mnohanásobným orgasmem, který se pak už mění v bolestivé křeče.
"Tvůj čtvrtý prohřešek bylo to, že jsi se vlastně vzpírala tomu, co jsem s tebou dělal a chtěla jsi něco jiného. Za to tě potrestám... hmm... už vím, dostaneš nářez přes ty svoje kozy, až ti je svážu."
Jana nesouhlasně vrtěla hlavou a vydávala přitom směšné zvuky.
"Nelíbí se ti to? Můžeš si to vyměnit za čištění pochvy vibračním kartáčkem. Anebo, pokud mě budeš dál zlobit, podstoupíš oboje bez jakéhokoliv ptaní."
Tato pohrůžka zapůsobila, takže se Jana zdržela jakýchkoli dalších protestů. Hodná holka.
Odešel jsem si připravit první část jejího trestu - ledový dárek.
Ten spočíval v položení několika kostek ledu na vybraná místa jejího těla. Když se led dotkl její rozpálené zadnice, zachvěla se. Položil jsem jednu kostku ledu přímo do prohlubně mezi její půlky, takže voda, která z ledu tekla, stékala přímo přes její anál ke kundičce a pak kapala dolů. Další kostku jsem jí položil mezi lopatky a třetí na kříž.
"Ať tě ani nenapadne je shodit, otrokyně.” řekl jsem jí a zvedl jezdecký bičík, který jsem si předtím skrytě přinesl. Stál jsem za ní, takže nemohla vidět, co dělám, dokud neucítila první lehčí ránu bičíku na svých chodidlech. Samozřejmě že nedokázala zůstat v klidu. Pohnula se a led jí spadl ze zadku na zem.
"Co jsem ti říkal? Měla jsi jen držet abys neshodila ten led. To jsi tak neschopná, že ani nedokážeš zůstat v klidu bez toho, abych tě k tomu nemusel cvičit?”
Něco zamumlala přes utažený roubík.
"Budu to brát jako tvůj souhlas, protože kdybys mi zkoušela ještě navíc odporovat, musel bych se opravdu rozzlobit,” varoval jsem ji.
Zvedl jsem led zpátky.
"Pro tentokrát ti to prominu, protože jsi tak úplně nepochopila, co od tebe chci, ale příště by to byl další trest,” slíbil jsem Janě.
Znovu jsem zamířil bičíkem na její chodidla. Na každé jsem jí vysázel pět ran. Nebylo to mnoho, ale stačilo to k tomu, aby jí chodidla pěkně zčervenala. Sykala a úpěla do roubíku, ale nebylo jí to nic platné. Další kostkou ledu jsem začal jezdit po jejích rozbolavělých chodidlech. Byl to pro ni další šok, i když se tentokrát ovládla, aby neshodila tající led ze svých zad.
Na pár minut jsem ji opustil a nechal ji svému osudu. Zatímco Jana bezmocně držela a snažila se, já jsem připravoval další postup.
Když jsem se vrátil do obýváku, byl již led rozpuštěný a Janě klesla hlava úlevou až dolů.
"Vzpamatuj se,” řekl jsem jí a ona se doopravdy vzchopila a zvedla hlavu. Odvázal jsem jí ruce a nohy od stoličky. Překřížil jsem jí zápěstí za zády a svázal je. Obojek jsem jí otočil očkem dozadu a provlékl jsem jím konec provazu od jejích zápěstí. Přitáhl jsem Janiny svázané ruce tak moc vzhůru, jak to jen šlo a pevně jsem je v této poloze zajistil. Obrátil jsem ji na záda. Dívala se na mě a v očích měla směs strachu a vzrušení.
Klekl jsem si k ní a začal jí dráždit bradavky. Měla je už tak dost tvrdé, ale při mojí péči se kroutila blahem. Přestal jsem ve chvíli, kdy jsem měl jistotu, že má prsa dostatečně citlivá na to, abych mohl zahájit další kolo.
Vzal jsem pevný silný provaz a provlékl jsem ho pod jejíma svázanýma rukama a několikrát ho omotal kolem jejího hrudníku těsně pod prsy. Pak jsem přešel o něco výš a několikrát jsem ji omotal zase nad nimi. Uprostřed mezi nimi jsem provlékl konce provazu a stáhl oba dohromady, takže jí ostře ohraničily obě kozy. Zbývalo mi ještě aspoň dva metry provazu a tak jsem jí ho začal dost bezohledně šněrovat přímo kolem jejích prsů. Když jsem skončil a zavázal provaz na pevný uzel, měla prsy zaškrcené hned u hrudníku. Pomalinku jí začaly nabírat tmavší barvu. Za necelé tři minuty byly tmavě červené a začaly se klonit spíš do fialova.
Jana se zmítala v poutech, nic jí to však nepomohlo.
"No a teď můžeme přejít k dalšímu trestu,” poučil jsem ji. "A to je, jak jsem ti slíbil, že tu takhle zůstaneš půl hodiny.”
Zamumlala něco. Na chvilku jsem se rozhodl jí umožnit mluvit a odepnul jsem jí roubík. Zhluboka se nadechla.
"Máš nějaký problém, otrokyně?” zeptal jsem se jí, když se vydýchala.
"Já... půl hodiny to přece nemůžu vydržet, vždyť už teď to bolí... Prosím, Pane... ”
Potřásl jsem hlavou.
"Je tvoje vlastní chyba, Jano. A tohle bude pouze spravedlivý trest za tvoji neposlušnost. Nezapomeň, že pak přijde ještě výprask přes tvoje kozy,” připomněl jsem jí.
"Ne, to ne, prosím, to nemůžu vydržet... ” žadonila.
"To by ses divila, co všechno můžeš vydržet, otrokyně. Zvlášť, když to budeš dělat pro mě,” opravil jsem ji. "Ale když budeš moc hodná, a tím myslím opravdu moc poslušná, tak ti možná část trestu odpustím,” dodal jsem nakonec, když jsem se zase nad ní skláněl a upevňoval jí znovu roubík.
Prosebně se na mě dívala a očima slibovala, že bude ta nejvzornější otrokyně na celém světě. Upřímně řečeno, moc jsem tomu nevěřil.
Nechal jsem ji ležet zcela nehybnou na zemi a odešel si udělat kafe.
Dnes bude dlouhý den a dlouhá noc, a nějakou vzpruhu budu potřebovat jako sůl...
Dělal jsem si kávu a dával jsem si načas. Stejně jsem měl ještě skoro čtvrt hodiny čas. Kdybych se měl řídit jen podle zvuků z obýváku a ne podle spravedlivě vyměřeného trestu, byl bych Janu už před pěti minutami rozvázal. Zatímco jsem kafe nechával pomalu dokapávat, zašel jsem se podívat, jak se mojí otrokyni vede. Hodnoceno čistě esteticky to nebylo příliš slavné, ačkoliv by někteří renesanční malíři dali cokoliv za to, že by se jim povedlo namíchat tak nádhernou fialovou, jako se za tu čtvrt hodinu objevila na jejích prsou, pevně sešněrovaných provazem. Ještě jsem měl deset minut čas, než budu muset začít další část jejího trestu. Podržel jsem si ji jednou rukou v klidu a druhou zkusil, jak se jí celá procedura zamlouvá. Krucinál, ono se jí to vážně líbilo, byla mezi nohama celá mokrá, i když zjevně musela snášet dost velké bolesti. Dát jí teď na prsa kolíčky, asi by bolestí omdlela. Naštěstí pro Janu jsem neměl nic takového v plánu. Uvidím, jak by snesla takový lehčí výprask přes takto zmučené kozy... za chvilku. Ještě jsem odešel. Nalil jsem si kávu, sedl si přímo naproti Janě do mohutného ušáku a v klidu jsem si popíjel, zatímco ona na mě upírala prosebný pohled. Sledoval jsem ji a rozvažoval svůj další postup. Měl jsem spoustu nápadů, potíž byla v tom uspořádat všechno, co jsem chtěl udělat tak, abych mohl postupovat i improvizovaně, a hlavně, aby celý výcvik nebyl spíše chaotická směs lekcí.
Necelých pět minut před vypršením časového limitu jsem vstal, podal si jezdecký bičík a rozkročil jsem se nad Janou.
"Tak, teď bych tě mel potrestat za tvoji vzpurnost, jak jsem ti slíbil. A řekni mi, co měl být tvůj trest?" zeptal jsem se a zároveň jí odstranil roubík z pusy.
Konečně se jí naskytla příležitost zaúpět nahlas, tak to udělala, za což dostala hned jednu ránu bičíkem přes sešněrovaná prsa. Aby si dovedla představit, co ji čeká, pokud si nerozmyslím její potrestání. Když jí tohle došlo, okamžitě mi pokorně odpověděla: "Měla jsem dostat výprask přes prsa, Pane."
"Správně, otrokyně. Výprask přes prsa. Řekni mi, bolí tě tvoje kozy?"
"Ano, Pane, bolí mě, moc."
Pokýval jsem hlavou a jakoby mimochodem jsem si koncem bičíku pohrával s jejími bradavkami. Neuniklo mi, jak se jí ve tváři objevil napjatý výraz a na čele jí naskočily kapky potu.
"A chtěla bys, abych tento trest vynechal?" pokračoval jsem ve vyptávání.
Podívala se na mě zkoumavě. Mohla to být léčka, ale rozhodla se odpovědět po pravdě: "Ano, Pane, prosím vás o to."
"Tak. Prosíš mě o to. A já ti asi tvoje ponížené přání splním. Doufám, že za to budeš patřičně vděčná, otrokyně."
"Ano, Pane, budu vám za to nesmírně vděčná. Udělám cokoli budete chtít, jen mi prosím teď nebijte moje kozičky," prosila Jana.
"No, když to tedy je takhle, odpustím ti pro tuto chvíli výprask. Teď tě rozvážu a ukážeš mi, jak jsi mi vděčná, otrokyně," prohlásil jsem.
Odložil jsem bičík a začal jí uvolňovat nejprve prsy z pevného sevření provazů. Pak jsem jí uvolnil i nohy a ruce.
Po půl hodině, kdy byla velmi pevně a nepohodlně svázaná, se hýbala těžce a neobratně. První věcí, o kterou se začala zajímat, byla její prsa. Pravda, po uvolnění, když se do nich vrátila krev, musela nepředstavitelně pálit a navíc měla v jemné kůži pěkně rudou stopu od zařízlých provazů.
To ji ale neomlouvalo, pročež jsem to přidal na seznam jejích prohřešků a připomněl jí její povinnosti ranou dlaní přes prsa. Vyjekla a vzhlédla ke mně. Pochopila, že udělala další chybu a rozpomněla se na svůj slib vděčnosti.
"Děkuji vám, můj Pane, že jste mi odpustil moje nepřístojné chování vůči vám," vyhrkla a vrhla se mi k nohám a začala mi je líbat. "Děkuji, že jste tak laskavý na svoji nevychovanou otrokyni," pokračovala vděčně.
"Ale já jsem neřekl, že ti odpouštím tvé chování. Já jsem ti prominul tvůj trest, pro tuto chvíli." opravil jsem ji. "Žádná tvoje chyba nezůstane nepotrestaná, ty čubko. Tím, že tě teď nepotrestám, jsem tvůj prohřešek ještě nezapomněl, jen tě za něj potrestám jindy a jinak. Taková výchova by neměla žádný smysl, kdybych ti odpouštěl chyby za to, že mi políbíš nohy."
Chvíli strnula a asi přemýšlela, kdy a jak si tenhle trest vyberu, ale hned se vzpamatovala a stejně horlivě jako před chvílí mi začala děkovat, že jsem odložil její potrestání na jinou dobu a že si toho nesmírně váží.
"To bych řekl, že si toho budeš vážit. Teď ale pro svého Pána něco uděláš. Náplní tvého výcviku bude nejen sexuální otroctví, ale také údržba bytu. Jako otrokyně se musíš postarat, aby bylo všude uklizeno a čisto. Takže se teď podívám, jak ti půjde úklid." S těmito slovy jsem ji zvedl na nohy a vyvedl ji z obýváku do kuchyně, kde leželo špinavé nádobí jednak od snídaně, ale také to, které jsem zašpinil, když jsem si vařil kávu. Aby neměla celou tu práci tak jednoduchou, kusem provazu jsem jí připoutal lokty k sobě.
"Teď se do toho můžeš pustit. A nezapomeň, musí to být čisté. Pak tě ještě čeká stírání podlahy a čištění bot," připomněl jsem jí, že na to nemá celé odpoledne.
"Ano, Pane," přisvědčila pokorně a začala spoutanýma rukama skládat nádobí do dřezu. Nebylo toho moc, ale se svázanými lokty jí to šlo dost pomalu. Na umytí a utření nádobí potřebovala pomalu čtvrt hodiny, než si na znamení toho, že má práci hotovou, mohla kleknout na zem.
"Správně, otrokyně. Pamatuješ si dobře, jak máš čekat na svého Pána," pochválil jsem ji.
Zkontroloval jsem nádobí. Nedalo se mu nic vytknout, tak jsem ji spokojeně pohladil po vlasech a odvedl k další práci. Dostala několik párů bot, které měla umýt a osušit. Tento úkol byl pro ni o poznání těžší, protože si musela přidržet botu a spoutanýma rukama ji umývat. Také jí to trvalo podstatně déle, než mohla pokorně dát najevo ukončení svého úkolu.
"Trvalo ti to moc dlouho, otrokyně. Budeme muset víc cvičit, že?" poznamenal jsem.
"Ano, Pane,"sklonila hlavu.
"No, co se dá dělat. Tak mi ještě ukážeš, jak umíš utírat podlahu," prohlásil jsem, ale ještě než začala, spoutal jsem jí i zápěstí a přivázal je nakrátko k očku v obojku, takže když pak chtěla dosáhnout rukama s hadrou na zem, musela si kleknout, sklonit se až k zemi a s hlavou nízko nad podlahou stírat zem. Stoupl jsem si za ni a když se mi zdálo, že nedělá dostatečně poctivě, plesknul jsem ji dlaní po zadku.
"Skoro jsi byla i úspěšná, co se tohoto testu týče," řekl jsem jí, když celá zpocená dokončila úklid kuchyně. "Asi by ses ráda umyla, že?"
Přisvědčila a tak jsem ji zavedl opět do koupelny. Nařídil jsem jí, aby si lehla do vany. Za chvilku jsem se vrátil s dalšími provazy. Pokrčil jsem jí nohy k tělu, provazem jsem jí je zajistil kolem kolen tak, že je nemohla narovnat a přitáhl jsem jí je ještě výš ke krku. Ležela tam na zádech, s nohama široce rozevřenýma a přitaženýma k tělu, s rukama sevřenýma na prsou a spoutanýma v loktech a zápěstích. Dívala se na mě nahoru a zjevně přemýšlela, co jí budu chtít udělat.
Pustil jsem vlažnou vodu, ne příliš studenou, ale ne dost teplou, tak akorát aby jí to bylo nepříjemné a pomalu jsem ji celou umyl z potu a špíny.
"No a myslím, že nadešel čas na další trest, který sis vysloužila svojí vzpurností," řekl jsem jí pak. Nechápavě se na mě podívala, ale hned jí to došlo, když jsem z gumové hadice odmontoval hlavici sprchy a celý nástavec, až mi v ruce zůstala pouze hadice. Zamířil jsem silný proud tekoucí z jejího ústí na Janinu kundičku a chvíli ho tak držel. Začala se zmítat, jako by se snažila uhnout proudu vody.
"Ale, ale. Tak prvně jsi se chtěla nechat udělat sprchou až do orgasmu, a teď se ti to nelíbí?" usmál jsem se. "Možná že by ti pomohlo, kdyby ses s mojí sprchou seznámila trochu blíž." S těmito slovy jsem jí lehce rozevřel prsty kundičku a vsunul dovnitř konec hadice. Voda samozřejmě tekla dál a hromadila se uvnitř. Za chvilku už byla plná a voda začala vytékat kolem hadičky ven. Jana začala nahlas sténat, ale nebylo to sténání bolestivé, naopak, zjevně si to moc užívala. Otevřel jsem vodu trochu víc. Jakmile proud, který do ní hnal vlažnou tekutinu zesílil, zalapala po dechu a vykřikla. Vsunul jsem hadici ještě trochu hlouběji a ještě jsem zesílil proud vody. Tiché sténání se změnilo v nepřetržitý proud naříkání, ve kterém ovšem byla zřetelně slyšet rozkoš.
Netrvalo dlouho a poprvé jí to přišlo. Zařvala, škubla sebou tak, že si málem vytrhla hadici z pochvy, rozhodila nohama, co jen jí provazy dovolily a pak sklesla zpět na dno vany. Samozřejmě že jsem do ní nepřestal stále pumpovat další a další litry vody, takový trest by neměl smysl. Po další půl minutě, kdy dráždění její pochvy ještě zesílilo, otevřela znovu oči a dívala se na mě s překvapeným výrazem ve tváři.
"To bude tvůj trest za to, žes byla tak nadržená, že jsi zapomněla na slušné chování vůči svému Pánovi," vysvětlil jsem jí ochotně a přidržel ji jednou rukou. Házela nohama, ale pevně utažené provazy jí nedávaly moc místa na pohyb. Rozhodně ne tolik, aby mně nějak mohla překážet. Stačilo mi jen držet hadici na jejím místě v Janině pochvě a o ostatní už se postaral proud vody. Další orgasmus na sebe nenechal dlouho čekat. Přišel asi minutu po tom prvním. Byl snad ještě intenzivnější a rozhodně ji potrápil mnohem víc. Ani po druhém orgasmu jsem ji nehodlal pustit. Voda do ní tekla stále stejně vytrvale a Jana se nezadržitelně blížila k dalšímu vrcholu. Nebudu to natahovat. Když se udělala popáté, konečně jsem ji uvolnil a zastavil vodu. Na dně vany leželo téměř bezvládné chvějící se tělo mojí otrokyně, která pořád potichu opakovala: "Promiňte, Pane, já už se budu chovat slušně, promiňte... "
"To bych řekl, že se teď už budeš chovat slušně a ne jak nadržená fenka. Budeš myslet vždycky prvně na rozkoš svého Pána, je ti to jasné?"
"Ano, jasné, Pane, promiňte mi to... " šeptala Jana a pomalu se uklidňovala z křečovitého třasu, který ji ovládl po čtvrtém orgasmu.
"Bylo to jedno z pravidel, která jsi se měla naučit. Odříkala jsi mi je sice hezky, věřím, že si je pamatuješ, ale obávám se, že se jimi ještě neřídíš," zamračil jsem se.
"Já... už budu, Pane... " slibovala úpěnlivě Jana.
"Myslím, že se jimi už budeš řídit, ty čubko, jinak tě nechám udělat se až do bezvědomí. Není to žádná sranda, mít pět orgasmů za sebou, že?" zasmál jsem se.
Zvedl jsem ji z vany, položil na zem a utřel jsem ji dosucha. Tiše sténala, když jsem se věnoval její vypláchnuté kundě, až jsem myslel, že se snad zase udělá.
"Takže první, na co musíš myslet, je abys uspokojila svého Pána, že?"
"Ano, Pane. Nejdůležitější pro mě je vaše uspokojení." řekla upřímně.
Uvěřil jsem, že to myslí vážně, a že si to už opravdu uvědomuje.
Rozvázal jsem ji a dal jí volno. Sledoval jsem tím dvě věci: jednak si odpočine a bude mít čas nabrat síly na pokračování a zadruhé budu sledovat její chování a podle toho si ověřím, jak moc porozuměla pravidlům našeho vztahu.
Poděkovala mi, ani jsem jí to nemusel připomínat. Požádala o dovolení napít se. Vyhověl jsem jí a přinesl jí chladnou vodu v misce. Převedl jsem Janu z koupelny do obýváku, kde jsem ji nechal klečet přímo uprostřed pokoje, abych na ni měl odevšad dobrý výhled. Misku s vodou jsem postavil před ni.
Díval jsem se, jak se sklání na všechny čtyři a pije. Tajně jsem obdivoval její nádhernou křivku zad a šíje, které tak otevřeně ukazovala její pozice.
Když dopila a poděkovala, vybral jsem si jednu videokazetu, pustil ji na videu a posadil jsem se do křesla.
"Dobře se dívej, chci abys mi pak řekla, co si o tom myslíš, ” vybídl jsem Janu. Film začal. Bylo to klasické SM z produkce německé firmy Choc. Celý příběh byl o tom, že Pán najde svoji otrokyni jak si hraje se svými intimními šperky a jak ji pak potrestá za pomoci bičíku, pout a svíčky. Žádná extra třída, scénárista by asi nevymyslel ani reklamu na Palmex, ale nebylo to špatně natočené. Zvlášť držela celý film otrokyně, kterou hrála německá hvězda Joanna Skin, proslavená svou dokonale vyholenou hlavou. Byly tam některé momenty zajímavé, ale nijak převratné to nebylo.
Během sledování filmu se Jana pomalu přesunula ze svého místa na zem vedle křesla, ve kterém jsem seděl a zcela podvědomě se usadila po mojí levé ruce, jako věrný pes. Pozorně sledovala celý děj, dával jsem pozor na to, jak se tváří. Občas se trochu vzrušeněji nadechla a napjala se, ale většinou se klidně dívala.
Když asi po hodině film skončil, vypnul jsem video a televizi a obrátil se k Janě:
"Tak co k tomu řekneš?”
Chvíli váhala. "Bylo to... zajímavé, Pane.”
"Zajímavé... ?” zopakoval jsem po ní. "Ale to jsem vědět nechtěl. Mě zajímalo, co jsi při tom doopravdy cítila, jak na tebe ten film působil.”
"Já... trochu mě to vzrušovalo, Pane. Nejspíš to, jak ji trestal, mě vzrušilo. Líbilo se mi její oblečení a kožená pouta. Ale... naprosto upřímně, Pane, bylo to takové... obyčejné, bez napětí a nějakého vzrušení,” odpovídala pomalu Jana a rozvažovala každé slovo.
Pokýval jsem hlavou. "Máš naprostou pravdu. Jednotlivé části možná byly vzrušující, ale celek dopadl dost slabě. To je důvod, proč jsem pouštěl zrovna tento film. Víš, proč to bylo tak obyčejné, jak jsi řekla?”
Jana chvíli přemýšlela a pak musela přiznat, že neví.
"Protože to hráli. Neměli v tom ani minimum vlastních citů. Bylo to neosobní, provedené přesně podle plánu a nedokázali do toho dát svoji důvěru. Byla to prostě situace, hra na Pána a otrokyni. Chápeš, co tím chci říct?” Jemně jsem ji za bradu natočil tváří k sobě.
"Ano, Pane. Oni... se jenom snažili,”odpověděla.
"To je přesně ono. Oni nevěří tomuhle životnímu stylu. Jsou povrchní a příliš materialističtí, než aby v nich byl opravdový zápal,” potvrdil jsem Janin závěr.
Rozhostilo se ticho. Věděl jsem, že jsem dal Janě dost materiálu na přemýšlení, aby posoudila, jestli patří spíš mezi ty, kteří berou BDSM jako příjemné vzrušení anebo jestli je z těch, kteří potřebují vztah Pán-otrok ke svému životu stejně jako vzduch. Upřímně jsem doufal, že se nakonec zařadí mezi ty druhé, protože já mezi ně patřím a nerad bych měl otrokyni, která něco, byť neuvědoměle, předstírá.
"Přemýšlej o tom, otrokyně, a nic si nezapírej,” řekl jsem jí. " A zatím bychom si mohli dát menší svačinu, protože je už skoro večer a budeme ještě dlouho vzhůru.”
Dávali jsme si svačinu, já u stolu a Jana vedle něj, seděla na zemi. Výjimečně jsem jí povolil jíst z talíře, protože jsem věděl, že by ji miska rozptylovala a já jsem chtěl, aby měla možnost přemýšlet.
Dojedli jsme a ona požádala o svolení promluvit.
"Jen mluv, otrokyně, k čemu jsi dospěla?”
"Já... jsem a doopravdy chci být vaše otrokyně, Pane. To je to nejdůležitější pro mě, co chci. Pochybuji, co ale k podobnému životnímu stylu budou namítat lidi... ”
Mávl jsem rukou.
"Chápu to a taky nad tím často přemýšlím. Ale nejsme přece psychopati nebo kriminálníci. Máme svoji potřebu určitého způsobu života. Stejně jako mají tuto potřebu i ostatní lidi. Koneckonců, náš vztah bude vždycky navenek fungovat jako běžný vztah. Jen my a naši přátelé víme, jak vlastně žijeme.”
"Máte pravdu, Pane... a já jsem navždycky vaše věrná otrokyně a čubka. Děkuji vám, že jste mi ukázal, co vlastně doopravdy potřebuji, Pane,” sklonila se přede mnou vděčně Jana.
"Dobře, přijímám tvůj slib a přijímám i tebe jako svoji definitivní otrokyni, Jano. Dávám ti svoji důvěru, tak ji nezklam.” Položil jsem jí ruce na ramena a cítil, že je už navždy jen a jen moje.