Tento text je součástí archivu BDSM.CZ a původně vyšel 11. května 2004. Hezké na tom je, že značka Nokia stihla mezitím zaniknout a znovu se zrodit.
Pokud vám to trochu připomíná mou novější povídku Zemanovo krušné odpoledne, vydanou přibližně před rokem, tak mně taky. Že jsem napsal tohle, na to jsem za těch třináct let, které oba texty dělí, šťastně zapomněl.
Můj obojek má na sobě napsáno NOKIA. Sice ho nenosím kolem krku, ale zato má zcela reálnou schopnost dostihnout mne kdykoliv a kdekoliv. I na koňském hřbetě uprostřed plání. Zase jsem si ho zapomněl vypnout. Naštěstí, jako všichni členové domácnosti, i koně přivykli zvukům, které vydávají moji rozliční křemíkoví pomocníčci. Takže nějaké zvonění mobilu je nemůže vylekat.
„Jak, nefunguje? Page cannot be displayed? A normální Internet vám jede? Třeba vé vé vé seznam cé zet? No, sice mi od monitoringu nic nepřišlo, ale podívám se na to, nashle.“
Pobídl jsem kobylku do cvalu směrem k domovu. To by jí šlo, domů do stáje se vždycky vrací ochotněji, než z ní odchází. Na dvoře jsem jenom přehodil otěže přes kliku a zakřičel do vrat: „Petro, vyčisti prosím Ambru, já musím utéct!“ Z hlubin stáje se ozval záhadný zvuk, který jsem raději identifikoval jako souhlas.
Hodný člověk by Petru pravděpodobně popsal jako „hezkou, milou, i když trochu jednoduchou dívku“. Já osobně užívám spíše konstatování „živoucí důkaz pravdivosti tvrzení, že u ženských krása krát rozum rovná se konstanta“. A Petra je fakt pěkná. A má ráda koně, chodí ke mně za nimi od patnácti. A umí to s nimi, takže když byla rok po škole (vyučená kadeřnice, bez peněz do základů a v pražském satelitu) stále bez práce, nabídl jsem jí zaměstnání jako podkoní pro své tři svěřence. Přijala bez váhání a ačkoliv já osobně bych za peníze, které jí platím, ani nevystoupil z auta, ona se tváří stále velmi spokojeně.
Vešel jsem do domu a v běhu se zbavil bot a biče. Na schodech jsem uklouzl a narazil si koleno. A když jsem se konečně v pracovně posadil k počítači, samozřejmě jsem zjistil, že všechno normálně jede. Křížový výslech zákazníka nakonec odhalil, že má spadlou svoji vlastní internetovou linku a ten Seznam se mu načetl jenom proto, že ho má v cache. Bohové se dneska nepochybně dobře baví na můj účet.
V krajně nemilostivé náladě a mírně kulhaje jsem se vydal po svých stopách zpět, abych posbíral ve spěchu odložené propriety. A rozhodně mi nezlepšilo náladu, když jsem uviděl, že Amber stojí na dvoře přesně na tomtéž místě a v tomtéž stavu, ve kterém jsem ji zanechal. Nasoukal jsem se zpátky do bot a odvedl kobylku do stáje, abych ji odstrojil. Při hřebelcování jsem si pro sebe vrčel cosi v duchu „přikaž a udělej sám“ a vztek ve mně zvolna rostl.
Explodoval v okamžiku, kdy jsem kráčeje s náručí plnou výstroje do sedlovny, spatřil Petru, ana v posledním prázdném boxu souloží na slámě s mně neznámým mladíkem. Oba dva byli úplně nazí a svou činností byli natolik zaujati, že si ani nevšimli, že jim stojím za zády. Mrskl jsem sedlo na kozu hned za dveřmi sedlovny, přišlápl hromádku jejich oblečení a zařval hlasem hromovým: „Co to má znamenat!“
Účinek byl uspokojivě děsivý. Tak tohle je ten coitus interruptus, pomyslela si ta ironičtější část mého Já, která neviděla rudě. Zatímco neznámý mládenec, zjevně připravený o veškeré vzrušení, se zmohl toliko na nesrozumitelné blekotání, Petra byla o půl třídy lepší: „Já...“
„Ano, přesně ty, kdo jiný!“ Vztekle jsem jí zapíchl konec bičíku do hrudi. „Ty, které jsem řekl, aby ses postarala o Ambru, necháš stát mého koně nevytřeného venku, zatímco tady klidně šoustáš!“
Zatímco mladík se snažil stát zcela průhledným, Petra se zmohla na odpor: „to taky mohlo chvíli počkat, ne?“ Zařval jsem: „Počkat, než si v pracovní době zašukáš, ano?“ a vrhl se na ni ve snaze vlepit jí za tu opovážlivost facku. Bohužel se mi přitom zamotaly nohy do odložených džínů, takže jsem ztratil rovnováhu a dopadl na podlahu ve směšné pozici na všech čtyřech.
To mi dodalo. Jediným vzteklým pohybem jsem odkopl svršky stranou, zvedl se a vytáhl dívku nahoru. Přehnul jsem ji přes sedlo ležící na koze a začal ji vztekle řezat přes zadek bičíkem, který mi zůstal v ruce. „Budeš dělat, co se ti řekne! Máš se starat o moje koně a ne se tu kurvit!“ Co slovo, to rána.
Naštěstí pro ubohou stájnici ze mne po pár švihancích vztek vyprchal. Dostala ještě pár ran, ale už v tom nebyla ta razance. Odfrkl jsem si a nechal ji zmatenou a tiše štkající přehnutou ležet. Když jsem se na ni podíval očima už nezkalenýma vztekem, uvědomil jsem si, že má docela pěkný zadek, i když po právu ozdobený několika výraznými červenými pruhy.
Znovu jsem zaregistroval jejího milence. Myslel jsem, že v průběhu akce sebral své spodky, svršky a zmizel. A on zatím stál dva kroky od nás, zapomněl na průhlednost a fascinovaně zíral na Petřin zadek. Měl pootevřená ústa a erekci jako hrom.
„Co je,“ obořil jsem se na něj. „Pokud chceš dokončit, co jsi začal, máš možnost! Prosím!“ Ironicky jsem mu pokynul rukou. A on k mému nezměrnému údivu popošel, chytil Petru za boky a začal ji rytmicky zezadu ojíždět. Dívka vyjekla překvapením, ale po pár přírazech se kupodivu podvolila.
Teď jsem to byl já, kdo zůstal stát s otevřenými ústy. Zatřepal jsem hlavou, ale obraz se nezměnil. Ale jak jsem je tak pozoroval, začalo se mi to líbit. Na stará kolena v sobě ještě objevím voyeurské sklony. V pohybu souložící dvojice bylo opravdu něco magicky přitažlivého. Petra vycházela svému milenci vstříc a oba dva si to zjevně opět začali užívat.
Líbilo se mi je pozorovat. Zaujatě jsem sledoval mladíkova zpocená záda. A s ďábelským úsměvem jsem mladíka jezdeckým bičíkem švihnul přes zmítající se zadek. Ani se neohlédl, ale na pobídku zareagoval téměř předpisově: vzepjal se a začal přirážet jako šílený. Bavilo mne to. Pobízel jsem souložícího mládence bičem i slovy: „no tak se předveď, hřebečku, když už šoustáš, tak to dělej pořádně!“
Během pár vteřin se Petra zkroutila v orgastické křeči a mladík hned za ní. Sklouzli ze sedlové kozy zpět na slámu.
Začal jsem se cítit trapně. Hodil jsem vedle nich bič na zem a uvědomil si vlastní vzrušení a téměř bolestně jsem záviděl Petřině milenci. Vyšel jsem ven do jasného slunce a povzdychl si. Bohové se dneska asi opravdu dobře baví.