Všechno zlé je pro něco dobré. Kůň mé známé měl včera zažívací problémy a mé vlastní zažívání se nejspíš rozhodlo inspirovat tím ubohým zvířetem a celý den vydává pozoruhodné zvuky (u lektora na kurzu obzvláště pikantní) a je mi tak nějak napůl šoufl.
Jinému zvířátku (resp. Zvířátku) bylo před patnácti lety taky šoufl, ale nakonec to dobře dopadlo.
Tento text je součástí archivu BDSM.CZ. Původní datum vydání: 20. června 2003, Autor: Zvířátko
Tak a mám to! Stojím na chodbě před ordinací a přemýšlím. V ruce držím papír s rozpisem diety a recept na čípky. Co s ním? Můj Pán si to určitě nenechá ujít, tím spíš, že jsem se manipulaci s análem zatím vždycky nějak ubránila. Chvíli uvažuji, jestli bych se v lékárně neměla domluvit, že čípky nechci, ale vzpomínka na noční žaludeční křeče, kvůli kterým jsem musela dostat injekci na uvolnění, mě přesvědčuje, že tudy cesta nevede. No nic, snad to přežiju.
Znechuceně posílám SMS: "Můj Pane, jsem nemocné a mám čípky."
Odpověď je přesně podle mých představ: "Júúúúú!"
S temnou myšlenkou na veterinu se vracím domů. První čípek si zavádím ještě sama, protože mám horečku a nedá se s tím čekat. Zážitek nic moc. Účinek injekce pomalu ustupuje a žaludek začíná zase bolet. Pomalu usínám. Budí mě až klapnutí dveří od bytu. Můj Pán přijel! Vchází do ložnice a usmívá se. Zvedám se. Zarazí mě příkazem "Zůstaň!" a já si vděčně lehám zpět. Vyptává se, jak mi je, a studuje rozpis diety. Po chvíli konstatuje, že zvířátko má dostat vařené brambory. "Se šrotem a s kopřivami!" hlásím se o svoje práva.
"Samozřejmě," odpovídá a odchází.
A jéje! Asi mě vzal vážně, protože z kuchyně cinkají misky. A už je to tady - brambory se zrním! Ježíši, co jsem komu udělalo! Nedůvěřivě ochutnávám. Ono je to dobré! Pomalu vyjídám svoji misku a čekám na věci příští.
Nečekám dlouho. Ze stolu mizí věci a ocitá se na něm moje výcviková dečka. "Stůl!" zavelí Pán a já pomalu lezu na stůl, pěkně na všechny čtyři. Je to pro mě nezvyklé, protože držáky na zdi dnes budou držet jenom lampičky. Obvykle se tam fixuje vodítko, popřípadě svorky na bradavkách.
Pán rozsvěcuje světla a míří je přesně do těch míst, která si chce vychutnat. Užívám si pohledu na televizi - bohužel vypnutou - a čekám, co mi Pán zavelí. Přistupuje ke mně a pomaličku mi pokládá ruku na lopatky. Pak mně začíná - pro mě dost nečekaně - jemně přejíždět celá záda. Jak ví, že zrovna tohle zbožňuju? To je pro mě záhada, protože takovéto laskání provozuje úplně výjimečně. Hladí mě dlouze a jemně. Začínám vlhnout a po čase se pokládám na lokty. To smím i bez povelu, protože dečka je poměrně kluzká a já se na napjatých rukách neudržím dlouho.
Vůbec jsem si neuvědomilo, že s prohnutým hřbetem nastavuji celý svůj zadek i prostor mezi hýžděmi Pánovým zrakům a rukám. Jedna ruka nepřestává hladit a druhá se přidává a sjíždí pokaždé o kousek níž.
To je krásné! Dráždí to až k zbláznění - takovým něžným, úplně novým způsobem. "Uvolni se," říká můj Pán. Zní to něžně, skoro ani ne jako příkaz. Vůbec jsem nezjistilo, kdy ten čípek vyndal z blistru. Vím jen určitě, že to byl od Pána podraz. Já se tu chystám, jak šíleně zpanikařím hned, jak sáhne na krabičku s lékem, a pak si toho vůbec nevšimnu! A pak cítím ten čípek. Je to příjemné. Ruka na zádech zabírá trošku proti tlaku a tím mi naznačuje, abych sebou neškublo. Najednou tlak povoluje a jedna ruka mi lehce svírá a masíruje konečník. Druhá opět hladí, ale nezastavuje se nahoře - sjíždí až dolů, mezi moje stydké pysky. Začíná mě dráždit, stále víc a více, druhá ruka se už věnuje mým bradavkám, mne je a dráždí, tahá za ně. Vnímám jen ty ruce a rostoucí vzrušení, které mi poskytujím a najednou slyším hlasité a pevné
"Smíš!" Je to přesně to, co jsem potřebovalo. Stačí jen pár dotyků Pánových rukou a jsem úplně hotové. Celé se chvěji a přemýšlím, jestli náhodou nesletím ze stolu dolů. Přeci jen je ta plošinka uzpůsobená k tomu, aby si mě můj Pán užil pěkně ze všech stran a ne abych se na ní já vyřádilo. Navíc nejsem nijak fixované, což mě strašně znejisťuje. Ale úplně nejvíc teď přemýšlím nad jinou věcí. Proč je těch čípků už jen pět?