Vydaly jsme se znovu k tůňce, vykoupat se a najít rákosku. Rákosí kolem potoka rostlo víc než dost. Natrhaly jsme ho spoustu a zbavily ho listí. Ale moc dobře to nevypadalo. Když Kamila námi vyrobenou rákoskou zkusmo mávla do vzduchu, zlomila se vlastní vahou.
„Asi máme špatný rákosí,“ brblala nespokojeně.
„Dobrý pívo, špatný rákosí, rýžové klobouky se u vás nenosí…“ začala jsem si notovat starou písničku od Lokálky, která by dneska jako xenofobní nejspíš už ani nemohla vzniknout.
„On tě ten humor přejde,“ zahučela Kamila temně, „dneska budeš spát na břiše. Kalhoty dolů! A kalhotky rovnou taky!“
Musela jsem se postavit ke stromu a chytnout za větev, která byla tak vysoko, že jsem musela stát na špičkách. Kamila mne začala mrskat rákosím po zadku. Moc velký efekt to ale nemělo. Stvoly se lámaly brzo nám došly. Celkový výsledek byl hodně rozpačitý.
Kamila mě plácla po nahém zadku: „Rákoska nám nevyšla, ale ten výprask ti neodpustím. Běž natrhat nějaké pěkné pruty. A nepřej si mne, jestli nevydrží.“
Když jsem se natáhla po oblečení, Kamila mě zarazila: „kdepak, půjdeš takhle, je na tebe mnohem hezčí pohled“. Na proutí jsem tedy musela vyrazit do pasu nahá. Naštěstí i různého proutí rostlo kolem potoka nepočítaně. Vybrala jsem několik prutů, které mi přišly k výprasku vhodné a vrátila se ke Kamile, která s mobilem v ruce seděla na ručníku. Z náhlého popudu jsem si před ní klekla a nabídla jí pruty v natažených rukách.
Kamila vstala: „Takhle se mi líbíš, služtičko, moc ti to sluší,“ pochválila mne a foťákem v mobilu udělala pár fotek. Pak si vzala pruty z mých natažených rukou a mlčky ukázala na strom, u kterého mě předtím mrskala rákosím. Zkusmo švihala jednotlivými pruty do vzduchu. Z toho zvuku mi šel mráz po zádech. A seběhl po nich přes kostrč do rozkroku, kde nepřestával šimrat.
Když mi na zadku přistála první rána, bylo to, jako kdyby mě zasáhl blesk. Švihanec přesně prostředkem přes obě půlky mě zastihl nepřipravenou, zařvala jsem bolestí i leknutím a pustila se větve. „Ale copak,“ usmála se Kamila. „Služtička se nám zasnila? Zpátky na místo!“ Vypjala jsem se do požadované pozice a čekala na další ránu. Ne dlouho. Kamile mne s potěšením mrskala přes zadek dlouhým prutem, který rozhodně měl větší výdrž než naše rákosky. Nekřičela jsem – možná protože další rány nebyly zdaleka tak silné, jako ta první – a tiskla jsem se ke stromu. Přes tenkou látku trička jsem vnímala drsnou kůru na prsou i na břiše. Podbřišek neměl ani tu ochranu tenkou látkou, ale přesto mi to nevadilo, protože veškeré nepohodlí bylo ničím v porovnání s ohněm, který hořel na mém zadku.
Kamila přestala s výpraskem. Zahodila prut a nadšeně mě hladila po horkém a červeném zadku. Přitiskla se ke mně a zašeptala mi do ucha: „Moc ti to sluší… Zůstaň tak!“ Odešla a slyšela jsem šustění jejích kroků v trávě. Trvalo několik dalších minut, než mi dovolila, abych se pustila a odešla od stromu. Když jsem se otočila, viděla jsem, jak sedí v tureckém sedu na ručníku a kreslí si do svých desek. Nahlédla jsem jí přes rameno. Na papíře byl hrubý náčrt dívky přivázané k silnému stromu. Byla od pasu dolů nahá a zadek jí křižovaly stopy po výprasku.
„To opravdu můj zadek vypadá takhle?“ zděsila jsem se a snažila se na něj podívat.
„Přiznávám, že to je trochu umělecká licence,“ zasmála se Kamila. Běž ještě ke stromu. Vyfotím tě a ukážu ti to. Aspoň budu mít refku abych to mohla dokreslit.“
Poslušně jsem se znovu přitiskla ke stromu a slyšela jsem, jak mě moje mučitelka fotí. Pak jsem cítila, jak se ke mně zezadu přitulila. „Podívej,“ ukázala mi displej mobilu. Zadek jsem měla dost rudý, na pár místech byla vidět i krev, kde prut proseknul kůži. Kupodivu mi to nevadilo, když jsem cítila Kamilino tělo, přitisknuté zezadu ke svému. „Myslím, že dneska budeš spát na břiše, holčičko,“ broukla mi do ucha.
Spalo se mi nakonec naprosto luxusně, ani to nemuselo být na břiše. Nevím, jestli to bylo výpraskem nebo protože jsem usoudila, že se nemusím obtěžovat s noční košilí, protože Kamila už viděla všechno, co vidět mohla. Rozhodně jsem se vzbudila příšerně vzrušená – a vůbec tomu nepomohlo, že když jsem si přejela po zadku, cítila jsem pod prsty stopy včerejšího výprasku a když jsem přitlačila, příjemně to zabolelo.
Slunce stálo vysoko na obloze, ale kolem bylo ticho. Ostatně na statku kromě Kamily a Jarmily nikdo nebyl. A dneska je středa, takže Jarmila odešla to vesnice na nákupy a na táčky – při nákupech se všechny dámy již dlouho v nejlepších letech posadily na lavičku a v družném hovoru setrvaly dlouhé hodiny. A Kamila nejspíš ještě spí… rozhodně nevydala ani hlásku.
Znovu jsem se pohladila po zbitém zadku. A znovu. Už jsem to nemohla vydržet. Zavřela jsem oči a slastně zajela rukou mezi nohy…
„Co si myslíš, že děláš?“
Ještě že jsem ležela v posteli, protože kdybych stála, musela bych sebou leknutím švihnout o zem. U postele stála Kamila a tvářila se velmi věrohodně naštvaně.
„To ti to včera nestačilo? Včera jsem ti zmrskala zadek a ráno se chováš jako nadržená čubka? Nebo se ti to dokonce líbí?“
Vytrhla jsem ruku zpod peřiny a nezmohla se na odpověď. Zapírat stejně nemělo cenu.
„Vstaň!“
Vystřelila jsem z postele do pozoru, jenom jsem si dala ruce před prsa a přes rozkrok.
„No jen se nestyď, před chvílí ses taky nestyděla,“ zahřímala na mě Kamila. „Ruce za hlavu!“
Pomalu jsem dala ruce za hlavu a teprve teď jsem si uvědomila, že Kamila začíná zase nějakou další hru. Plácla mě po zadku a pak mě pohladila po prsou. Bylo to příjemné, že jsem slastně přivřela oči. Kamila mi zajela prstem mezi nohy.
„To jsem si mohla myslet, úplně tečeš, čubka nadržená. Nejspíš potřebuješ další trest. A mnohem přísnější než dosud!“
Než jsem stihla odpovědět, Kamila mě nepříjemně štípla do obou bradavek zároveň. To jsem nečekala, vyjekla jsem a spustila ruce dolů, abych si prsa ochránila.
„Tak to tedy ne, holčičko. Přijdeš přivázat, aby ses nevzpouzela. Pojď se mnou.“
Vyrazily jsme z ložnice a Kamila se rozhlížela po něčem, k čemu by mne mohla přivázat. Přiznám se, že já taky. Představa, že budu připoutaná a nebudu se moci výprasku vůbec bránit, mě rajcovala. Schody na půdu nám padly do oka nejspíš oběma současně. Docela strmé, skoro víc žebřík než schody, právě tak akorát dlouhé abych se na ně vešla s rukama nad hlavou.
„Tady ty schody. To bude správné místo. Vylez na půdu a přines nějaký provaz. Já mezitím zajdu na zahradu pro nějaký prut. Až se vrátím, ať jsi tady připravená!“
Na půdu jsem natěšená téměř vyletěla. Najít svazek prádelní šňůry bylo dílo okamžiku. Rozhodla jsem se na každé straně schodů udělat smyčku, do níž bych si mohla chytit ruku, to bude nejjednodušší. Udělala jsem oko a začala přemýšlet, jak ji přidělat ke svislému trámku schodů, aby neklouzala. Naštěstí nad předposledním schodem byla v trámu malé prohlubeň, tak akorát aby udržela provaz. Natáhla jsem prádelní šňůru na druhou stranu a začala tam šmodrchat další oko, prohlubeň byla i tam.
Stihla jsem to na poslední chvíli. Vteřinu potom, co jsem provlékla ruce provazovými oky a zkusmo se natáhla na žebřík, klaply dveře a dovnitř vešla Kamila s nebezpečně vypadajícím prutem v ruce.
„Tak ti to moc sluší, služtičko. Ještě rozkroč nohy a bude to tak akorát.“
Když jsem dala nohy od sebe, musela jsem se postavit na špičky a měla jsem tělo celé napnuté. Kamila mě pohladila po zádech a přejela mi rukou mezi půlky. „Tak se mi to líbí… To je ta správná poloha pro přísný výprask pro línou a nadrženou děvečku.“
„Ano paní, zachrčela jsem, jsem líná a nadržená, prosím vás o přísný trest. Zasloužím si pořádně zmrskat zadek…“
Nemusela jsem prosit dlouho. Kamila se zasmála a začala mě mrskat prutem přes zadek. Nevím, jestli to bylo mým vzrušením, nebo jestli Kamila nebyla tak přísná, ale rozhodně to nebylo tak bolestivé, jako o den dříve.
„Tak to bylo na zahřátí,“ ozvalo se za mnou. Kamila mě znovu pohladila po zadku. „Zahřátý zadek rozhodně máš,“ usmála se. Znovu mi sáhla mezi nohy. „Akorát na tu nadrženost to nějak nezabralo, koukám. Spíš naopak. Takže teď budeš rány počítat a za každou poděkuješ.“
Prut se mi znovu zakousl do zadku a tentokrát byla bolest citelnější.
„Jedna, děkuju paní.“ „Dva, děkuju paní.“ „Tříííí, auúúúú, děkuju.“ „Čtyři, děkuji…“
Kamila si našla svůj rytmus, který mi umožnil si každou ránu pěkně prožít a vychutnat, ale už ne se z ní vzpamatovat.
„Pětadvacet, děkuji paní!“
Místo další rány jsem ucítila ruku v rozkroku. Tentokrát nešlo o nějaké letmé zkoušení. Kamila do mne zasunula dva prsty a naprosto bez skrupulí mě začala masturbovat. Druhou rukou mě začala mrskat po zadku, ne tak silně, ale zato mnohem rychleji, jedna rána stíhala druhou. Prostě mě začala pobízet k orgasmu.
Nikdy jsem nic takového nezažila. Bylo to šílené. Bylo to bolestivé. Bylo to ponižující. Bylo to hrozné. Bylo to strašně sexy. Nevím, jak dlouho jsem tam stála přivázaná, nevím, kolik ran jsem nakonec dostala. Vím jenom že to skončilo nejsilnějším orgasmem, jaký jsem v životě zažila a že mi po něm Kamila musela pomáhat na nohy, protože jsem se zavěsila do smyček, za které jsem byla přivázaná a vůbec jsem nevnímala, že se mi bolestivě zařízly do rukou.
Bylo to o pár hodin později, když jsem se zadkem bezpečně ochlazeným studenou vodou z tůňky ležela na dece v trávě a koukala Kamile přes rameno, jak mě kreslí nataženou na schodech na půdu, s rukama přivázanýma.
Na to, že ještě pořádně nezačaly, mají tyhle prázdniny fakt říz. A všechno se to točí kolem půdy. Na ní jsem našla deník své praprababičky, na schodech na ni jsem byla vymrskána až k orgasmu… A vlastně kdyby z těch schodů nespadla před skoro sto lety manželka mého prapradědečka, nebyla bych nejspíš na světě, líně jsem přemýšlela.
Najednou byla lenost ta tam. „Musíme se tam podívat, vyskočila jsem. Ona ji fakt zabila!“
„Zabil kdo koho?“ nechápala Kamila. Ale to už jsem byla na půl cesty k domu.
Vylezla jsem do půlky schodů a prohlížela si prohlubně, které mi přišly dopoledne tak vhod pro upevnění provazu. Proč tam byly na tak příhodném místě? Vždyť to nedává žádný smysl!
Vytáhla jsem mobil a posvítila si na postranice, ztrácející se v šeru u stropu, abych si je prohlédla pořádně. Na obou stranách se kolem trámku táhla prohlubeň, rýha. Nejzřetelnější vzadu, ale patrná i na bocích.
Taková rýha, která vznikne, když se přes schody v místě, kde na ně není pořádně vidět, natáhne pevný provaz. Který nastraží děvečka na sadistickou selku, která žárlí na její mládí a krásu. O který když někdo plnou vahou zakopne, zařízne se hluboko do dřeva schodiště. Těsně předtím, než se mohutné tělo zřítí ze strmých schodů a při pádu si srazí vaz.
Rýha po provazu, který moje praprababička použila k vraždě.