Tato povídka je pokračování povídky Místo gauče. Pokud se chcete dozvědět, jak k sobě Tomáš, Petra a Andrea přišli, přečtěte si nejdřív tu.
Probral jsem se z krátkého orgastického bezvědomí a zadíval se na svou krásnou ženu Petru, která se udělala jenom malou chvíli přede mnou a teď ležela v posteli se spokojeným úsměvem.
„Miluju tě,“ zašeptal jsem. „Škoda že musíš ráno odjet.“
Petra ráno odlétala na týdenní služební cestu. Večerní milování bylo rozloučením svého druhu, protože letadlo jí odlétalo tak brzo ráno, že na letiště musela vyrazit ještě za tmy.
„O to víc se pak na mne budeš těšit,“ usmála se na mne, ladně se zvedla z postele a protáhla se kolem mne do koupelny a slyšel jsem, jak pustila sprchu. Po chvíli jsem ji vystřídal já a když jsem se vrátil, byla už zase v posteli. Dlouhé pohodlné spací tričko sice není obvykle vnímáno jako sexy spodní prádlo, ale jí slušelo. Jenomže to není fér, protože moje žena vypadala nádherně i kdyby si jenom přetáhla přes hlavu pytel od brambor. Kdybychom před pár minutami neskončili s milováním, asi by mi tenhle pohled stačil k okamžitému vzrušení.
„Něco pro tebe mám, aby ses na mne opravdu těšil,“ pokývla na mne. Odhrnula deku a ukázala mi plastovou klícku. Pás cudnosti. Občas jsme si s ním hráli, ale trochu mě zamrazilo: nikdy jsem ho ještě na sobě neměl tak dlouho. Byla neděle a měla se vrátit až v pátek. A můj rekord byly dva dny… Na druhou stranu, uvažovali jsme o tom, že bychom to s ním někdy mohli zkusit na delší dobu a tohle by mohla být ta správná příležitost.
„Myslíš že to zvládnu?“ zeptal jsem se trochu pochybovačně.
„Mám v tebe plnou důvěru,“ pronesla s jistotou. „A kdyby to bylo opravdu nesnesitelné, má to taky řešení, máme přece záložní klíček,“ pokynula hlavou k nočnímu stolku.
„Taky pravda,“ přikývnul jsem. V nočním stolku byla zalepená obálka s náhradním klíčem, kdyby něco. Nechal jsem se bez odporu zamknout do pásu cudnosti a když zaklapl zámeček, projelo mi páteří mravenčení, napůl svůdné, napůl děsivé. Zalezl jsem si za Petrou do postele, přitulil se k jejím zádům a bylo mi dobře.
„Miluju tě, lásko.“
„Taky tě miluju,“ zabroukala.
Když jsem se vzbudil, byla má drahá dávno na cestě. Plastová klícka o sobě dávala trochu vědět a ranní močení bylo poněkud komplikovanější než bez ní – a hygiena po něm taky. Ale to je součástí hry. Oblékl jsem se a sešel jsem dolů z patra, abych si uvařil ranní kafe. Uprostřed prázdného kuchyňského stolu ležel přeložený list papíru.
Milý Tomáši,
aby se ti po mně nestýskalo, na dobu co budu pryč jsem tě půjčila Andrejce. Věřím, že ji budeš poslouchat na slovo, stejně jako mne. Ostatně, na základě jejího hodnocení tvé poslušnosti se rozhodnu, kdy – případně jestli – tě po návratu odemknu.
S láskou,
Petra
Cože? To byl tedy podraz. Jako, nebylo by to poprvé, co mne Petra takhle půjčila své kamarádce, ale vždycky to bylo pod jejím dohledem a jenom na chvíli. Ale udělat to takhle, to je trochu moc.
Vztekle jsem vydusal do patra a otevřel šuplík v nočním stolku. Místo zalepené obálky s náhradním klíčem od pásu cudnosti tam byl jenom další přeložený list papíru.
Milý Tomáši,
možná by tě zajímalo, že klíč od tvého pásu cudnosti jsem dala Andrejce. Pokud budeš poslušný a pokorný, možná tě odemkne ještě před mým návratem. Pokud ne, bude tvoje abstinence trvat mnohem delší dobu, než jsi předpokládal.
Miluju tě,
Petra
Ta čubka! Přetrhnu ji jako hada, až se vrátí, funěl jsem vztekle.
Totiž, abyste mi rozuměli… Náš vztah s Petrou není úplně tuctový, to jste určitě už vyrozuměli z toho, že mě občas zamyká do pásu cudnosti. Pokud se týče její kamarádky Andrey týče, tak s ní to taky není úplně tuctové. Před nějakou dobou nás nachytala při sexu. No dobře, abych řekl pravdu, nachytala mne, jak nahý v kleče čekám s kolíkem v zadku na to, až mě Petra ojede připínákem. A pak s potěšením sledovala, jak to Petra dělá. A pak si to sama vyzkoušela. Taky s potěšením.
A od té doby to bylo jenom horší.
V mé drahé se objevily… exhibicionistické sklony. Nebo možná kandaulistické. No prostě, moc ráda mne Andree předvádí, trestá a ponižuje mne před ní. Andrea to zbožňuje a často se tím či oním způsobem přidá. Pokud jde o mne, nebudu ze sebe dělat oběť, mně se to taky líbí. A pořádně. Je to vzrušující. A ponižující. A tím víc to je vzrušující… Ale má to své hranice. Jedna věc je trojka s manželčinou kamarádkou (i když většina chlapů si pod pojmem trojka představí něco jiného než dvě holky s připínáky, ale to je detail), druhá věc je, že mě takovým způsobem zanechá v její moci. To je na pěst. Na vztek. Odporné.
V klícce mi začalo být poněkud těsno. Mozek říkal něco jiného než… no, řekněme menší mozek. Ale stejně…
Ze spodního patra se ozvalo pípnutí příchozí zprávy na mobilu. No jasně. Petra je na mezipřistání v Londýně a píše mi, že má první část cesty za sebou. Hned jí napíšu, co si o jejích nápadech myslím. Absence klíčku mě ostatně nemůže zastavit, je to jenom plast, na to stačí štípačky a takový podraz si nemusím nechat líbit.
Petra mi tě nechala na hraní a já si chci hrát. Čekej v poledne na obvyklém místě, v obvyklé pozici, s obvyklou výbavou. Moc se na tebe těším. Pokud budeš poslušný, budeš odměněn. Pokud nebudeš, čeká tě trest. Andrea.
Přetrhnu je. Obě je přetrhnu, megery sánské. Jako hady. Hadice. Přetrhnu, svážu a pak ještě zavážu obě dohromady, na liščí smyčku. Jak si to vlastně představujou? Takhle mě citýrovat, a ještě přes zprávy.
V klícce mi zase začalo být těsno. A vztek, který jsem beztak nemyslel úplně vážně, vystřídala zvědavost. A nadrženost. Znaly mě opravdu dobře. Ostatně, na ty štípačky je vždycky času dost. Takže jsem odpověděl „Ano Paní“ a začal se na poledne v podstatě těšit. Nebo aspoň některé moje části.
Obvyklé místo byl box v naší stáji. Drželi jsme si ho prázdný jako rezervu pro neočekávané případy a taky jsme ho obvykle používali na naše hrátky. Došlo k tomu tak nějak spontánně, protože to bylo místo, kde nás Andrea poprvé našla, když šla za svým koněm, rezavou arabskou kobylou Aminou, kterou měla u nás ustájenou, hned ve vedlejším boxu. A „obvyklá pozice a výbava“ znamenalo, že budu nahý, přehnutý přes speciální kozu a s análním kolíkem mezi půlkami.
Ta trestná koza bylo vylepšení. Původně jsme používali balík sena, ale postupem času jsem vyrobil ze dřeva kozu, přes kterou jsem se mohl přehnout. Byl to původně můj nápad, protože hrátky většinou zahrnovaly moje ošukání připínacím penisem a musel jsem se vždycky pracně naštelovat do té správné výšky a polohy, tak mě napadlo udělat zařízení na míru. Zejména od doby, kdy se Andrea rozešla se svým bývalým přítelem a byla u nás na… návštěvě častěji. Byly s Petrou stejně vysoké, tak se to nabízelo… Ani nevím jak na koze postupem času přibyly kožené řemeny na připoutání nohou, trupu a rukou. Ne že bych se při používání připínáku bránil, ale Andrea si dost užívala výprasky. Já až tak ne, tak se připoutání hodilo.
No prostě, když zvon na kostele přes náves odbíjel poledne, byl jsem tam. Úplně nahý, připravený na koze, s kolíkem v zadku a klecí na penisu.
„Ahoj Tomáši,“ ozval se zvonivý hlas ledva dobila dvanáctá. A hned za ním typické cvaknutí závěrky, které výrobci mobilů dodnes používají jako indikaci právě pořízené fotky, i když dnešní mobily žádnou mechanickou závěrku, která by mohla cvakat, dávno nemají. „Slíbila jsem Petře, že jí pošlu fotku, ať vidí jak se o tebe starám. Sluší ti to, podívej!“
Andrea mi před nos strčila mobil, na kterém byl můj nahý zakolíkovaný zadek. Jestli mi to slušelo nebo ne, to jsem asi nedokázal zodpovědně posoudit. Andrea mě začala poutat k trestné koze.
„Jsem strašně ráda, že to Petru napadlo, že mi tě půjčí, zatímco bude v Americe,“ švitořila. Takže on to byl Petřin nápad, ještě ke všemu. „A když navrhla, že tě zamkne do pásu cudnosti, řekla jsem si, že to bude super.“
To už jsem byl bezpečně přivázaný, takže jsem se nemohl bránit, když mi sáhla mezi nohy a zatahala za penis uzavřený v plastovém vězení.
„Nejdřív dostaneš bičíkem. Víš přece, jak miluju, když máš sešvihanej zadek,“ zabroukala a odběhla si do sedlovny pro skokový bičík. Klečel jsem tam s roztaženýma nohama a vystrčeným zadkem a nemohl jsem dělat vůbec nic. Ani když se vrátila a začala mě mrskat po zadku. Tedy, něco jsem dělat mohl: skučet bolestí, když přitlačila. Nezdálo se ale, že ji to zastavilo. Naopak se potěšeně uchechtla a zvýšila kadenci ran.
Nepočítal jsem je, ale zadek mě bolel pěkně, když přestala. Zase jsem slyšel zvuk provázející fotku. „Máš strašně sexy zadek. Zvlášť když je takhle červenej. Miluju, když tě můžu ojíždět do čerstvě zmrskaného zadku, to je prostě super!“
Andrea mi ze zadku vytáhla kolík, který jsem tam měl po celou dobu výprasku. Věděl jsem ale, že můj zadek dlouho nezůstane nevyužitý. Hned si začala kolem boků zapínat postroj s připínacím penisem. Věděla, že ji přitom rád pozoruju a dala si záležet na tom, aby byla v mém zorném poli. Pohled na její zadek v těsných rajtkách by asi potěšil většinu mužů, i když si nejsem jist, kolik z nich by ocenilo pohled na ten strapon. A jeho aplikaci.
„Víš, Tomáši, rozhodla jsem se, že ti dám dárek,“ řekla mi, když si zapnula všechny přezky. Na chvíli odběhla a já nevěděl, jestli se mám těšit nebo bát. Protože „dárek“ mohlo v jejím podání znamenat ledacos. Mohlo to být stejně tak něco příjemného jako třeba větší strapon. Horečnatě jsem přemýšlel, ale moje představy – značně divoké – byly zcela mimo. Když se Andrea vrátila do boxu, ukázala mi, ze všech věcí na světě, přesýpací hodiny.
„Je mi líto, že se nedokážeš udělat čistě z toho, když si s tebou s Petrou hrajeme s připínákem a musíš si ho pak honit rukou.“ Ano, toto téma ji fascinovalo od našeho prvního… no, říkejme tomu třeba „hraní“. Nedokázala pochopit, že tímto způsobem nedokážu dosáhnout orgasmu a opakovaně se mě na to ptala. I když mi pak vždycky dovolila, abych se před ní udělal rukou. „Tak jsem si o tom něco přečetla a dozvěděla jsem se o tom, že se to prý dá naučit. Chce to jenom přísnost a důslednost. A dostatečnou míru nadrženosti. Takže jsem se rozhodla, že využiju ten týden co bude Petra pryč a připravím ti tréninkový režim. Budeš zamčený v pásu cudnosti a já tě budu šukat připínákem. Přitom tě odemknu a budeš mít šanci se udělat. Pokud ne, nic se neděje, prostě tě zase zamknu a zkusíme to příště znovu. Budu tě vždycky ojíždět patnáct minut, proto jsem koupila tyhle přesýpací hodiny. Pokud se tak dokážeš udělat, budeš moci zůstat odemčený. Nějaké otázky?“
„Jako… každý den?“ Hráli jsme si jenom třeba jednou týdně, někdy ani to ne. Představa, že mě bude šukat každý den byla… děsivá. Svůdně děsivá.
„No, rozhodla jsem se, že na tebe budu hodná,“ usmála se. Ulevilo se mi. „Přišlo mi nefér, že bys měl dostat jenom jednu šanci za den.“ Zase se mi přitížilo. „Takže ano, dneska tě ošukám jenom jednou, pro začátek. Ostatně, v noci ses vystříkal, takže se stejně nezvládneš udělat, nebudu tě ani odemykat. Ale úterkem počínaje budeš mít dvě šance, jednu ráno, jednu odpoledne.“
S těmito slovy převrátila přesýpací hodiny, chytila mě za zadek a zajela do mne umělákem, že jsem zaječel překvapením.
„No no,“ zabroukala na mne přesně jako na svou ryzku, když se něčeho lekla. A začala rytmicky přirážet.
Nikdy by mě nenapadlo, jak taková čtvrthodina může být dlouhá. Už někdy od půlky jsem hypnotizoval zrníčka v přesýpacích hodinách, aby se dolů přemisťovala rychleji. Ale měl jsem pocit, že to funguje spíš opačně a poslední minuty se zdály být nekonečné.
Ale naštěstí nebyly, písek se přesypal a Andrea ze mne vyklouzla. Rozepnula si připínák, hodila ho na zem a odvázala mne od trestné kozy.
„Ukliď to tady a připrav se na zítra. V osm ráno tvoje první šance na orgasmus!“
Noc byla docela krušná. Několikrát jsem se probudil, protože noční erekce a pás cudnosti nejdou úplně dohromady. A myšlenka na další „hraní“ s Andreou mi taky moc klidu nedodávala. Když mi v úterý před osmou zazvonil budík, bylo to skoro vysvobození. Ale jenom skoro. Zadek jsem měl po včerejšku ještě namožený a představa, že si do něj budu muset strčit kolík a nastavit ho dalšímu výprasku a vyšukání nebyla příjemná ani trochu.
Tedy… trochu ano, abych nelhal. Líbila se mi pozice poslušného subíka, který bez odmluvy poslouchá příkazy, které jsou nepříjemné a ponižující. Měly mne přečteného fakt dobře, potvory.
Takže jsem klečel přehnutý na trestné koze a poslouchal odbíjení osmé hodiny ranní. Andrea snad čekala připravená za vraty stáje, protože zase přišla s posledním úderem zvonu.
„Dobré ráno, Tomáši! Jaká byla noc?“
Něco neurčitého jsem zabručel, ale s dobrou náladou mé mučitelky to nijak nezamávalo.
„Jsem ráda, že skvělá a ráno bude ještě lepší. Víš co? Zapni mi ten strapon sám, když už jsi tady.“
Ruce se mi trochu třásly, když jsem zapínal přezky postroje, který držel masivní černé dildo, které za chvíli mělo skončit v mém zadku.
„Super! Tak si vytáhni ten tréninkový kolík a vyskoč zpátky,“ poplácala Andrea trestnou kozu. Tentokrát si ani nešla pro bičík, jenom převrátila přesýpací hodiny a začala přirážet do mého namoženého zadku. Nebudu zastírat, že jsem kňučel o něco víc než obvykle. Ale zase jsem se rychleji dostal do toho zvláštního mentálního rozpoložení, kdy jsem vnímal jenom její přírazy a nic jiného. Tentokrát jsem ani nesledoval zrníčka v přesýpacích hodinách, prostě jsem se odevzdal tomu pocitu a nechal věci… plynout. Stejně se nic jiného dělat nedalo.
Andrea vysunula připínák z mého zadku a zarazila se.
„Já jsem na tebe úplně zapomněla! Zapomněla jsem tě odemknout, takže ses ani neměl šanci se udělat. Omlouvám se, moc se ti omlouvám. Hned to napravíme, odemknu tě a zkusíme to znovu!“
Ta představa mě vyděsila a hned jsem ji začal uklidňovat, že se vůbec nic nestalo, že nepotřebuji další pokus a že se vlastně vůbec udělat nemusím a rozhodně že nepotřebuju znovu ošukat takhle po ránu, děkuju nastotisíckrát…
Naštěstí se nechala umluvit, odvázala mě od kozy a dostal jsem do šesti hodin večer volno. S tím, že příště se mám připomenout a požádat o odemčení pásu cudnosti.
Nedá se říct, že bych na svůj úděl v průběhu úterka úplně zapomněl, to zdaleka ne. Zadek mě bolel a předek se taky občas přihlásil o svá práva. Ale měl jsem práce dost. Dost restů, na kterých jsem přes den musel makat, takže mě zpráva od Andrey zastihla trochu nepřipraveného:
Já tě ráno zapomněla nejenom odemknout, ale i seřezat! To jsem celá já. Večer nezapomeň poprosit nejenom o odemknutí, ale i o výprask. Andrea.
Co máte z pozice subíka na takovou zprávu odpovědět. No co jiného než „Ano paní“? A co máte z pozice subíka udělat, než jasně vyřčený příkaz uposlechnout?
„Prosím paní Andreo, abyste mě dnes večer odemkla… A také o výprask.“
„No vidíš, ještě žes mi to připomenul. Ale pro jistotu tě nejdřív přivážu, než tě odemknu.“
Když Andrea odemknula zámek a zbavila mě pásu cudnosti, dost se mi ulevilo. Přece jenom jsem tu zatracenou věc měl na sobě skoro dva dny. Zbavila mě i tréninkového análního kolíku, se kterým jsem tam dle rozkazu čekal. Okamžitě jsem dostal erekci, prostě pohled na Andreu ve vypasovaných rajtkách a s připínákem kolem pasu, tomu nešlo odolat. Nicméně když mě začala mrskat bičíkem, moje nadšení poněkud ochablo. Masochista se zálibou ve výprascích ze mne prostě nejspíš nebude nikdy. Což ovšem Andreu, sadistku se zálibou ve výprascích, brzdilo na můj vkus poněkud moc symbolicky, pokud vůbec. Naštěstí výprask netrval dlouho, protože Andrea byla nedočkavá.
Tedy, naštěstí… Jak se to vezme. Odhodila bičík, převrátila přesýpací hodiny a vrhla se na mne s takovou vervou, že jsem skoro litoval, že nezůstala u výprasku. Ale zatímco na ten jsem si ne a ne zvyknout, na drsné šukání do zadku jsem si zvykl docela rychle. Zadek mě sice bolel a měl jsem ho vyloženě namožený, ale rychle jsem se dokázal propadnout hluboko do submisivní role a prostě se dostat do pozice subíka, který má podržet své paní, jaképak cavyky.
A tahle pozice mě zatraceně vzrušovala. A vlastně i ta fyzická, ve které jsem byl – přivázaný na trestné koze, ruce i nohy, další řemen přes záda, nemohl jsem se ani hnout. Měl jsem roztažené nohy a vystrčený zadek, přesně v té správné výšce, aby pro Andreu bylo pohodlné mě šukat. Moje příslušenství bylo volně přístupné, ale to nebylo moc relevantní, protože já jsem si na něj nedosáhl a Andrea ho ignorovala. Ostatně, jejím cílem bylo naučit mě, abych se udělal bez dotyku penisu. A pokud se mi to podaří, budu volný!
Začal jsem si představovat ty nejvíc vzrušující představy, jaké mne napadly. Představoval jsem si, že za Andreou stojí moje žena, taky ve vypasovaných rajtkách a s připínákem kolem boků. A čeká, až se přesypou hodiny a pak na mne na dalších patnáct minut nastoupí ona. Ta představa byla dost děsivá, ale svým způsobem lákavá. Sevřel jsem svaly na zadku a svěračem pevněji zachytil připínák, kterým mě Andrea rytmicky ojížděla. Víc to bolelo, ale taky to bylo víc vzrušující, když mi strapon masíroval prostatu.
K vyvrcholení mi nechybělo mnoho. Myslím, že by mi stačilo jenom pár dotyků a pár sekund masturbace. Jenomže žádný dotyk se nekonal. Namísto toho se přesypal poslední písek v hodinách a Andrea přestala s přírazy.
„Tak se ti to nepovedlo. Ale nezoufej, máme na to čas do pátku,“ poplácala mě po zadku. „Jenom teda nevím, jak na tohle nasadím tu klec,“ ukázala na mou erekci. „Ha! Mám nápad!“
Na chvíli odběhla a když se vrátila, měla v ruce hadici, kterou jsme oplachovali koním nohy. Než jsem stihl cokoliv říct, vytryskl z ní proud ledové vody, který Andrea sadisticky namířila na můj vystrčený zadek a na varlata a penis pod ním. Jako, dotyk to svým způsobem byl, to ano, ale rozhodně nevedl k mému orgasmu. Poměrně rychle mě vzrušení přešlo a technický problém byl vyřešen, klec šla nasadit bez větších obtíží a zámek zacvaknul celkem rychle. Andrea mě odvázala a rozloučila se se mnou svou obvyklou hláškou „bylo to super!“ a připomínkou, že zítra mám čekat připravený v osm ráno.
Jestli to bylo nebo nebylo super, to jsem se nemohl rozhodnout. Bylo to nepříjemné. Prostě bylo, to se nedá odestát. Zadek mě zvenku bolel od výprasku, stačilo si sednout nebo na zadek sáhnout. Nedá se říct, že bych si bolestí nemohl sednout, ale prostě každou chvíli se mi výprask připomenul nepříjemným pocitem. A zevnitř… Nenapadlo mě, že lze mít namožený zadek, ale měl jsem ho. Po třech vyšukáních ve dvou dnech jsem měl pocit, jako bych měl na svěrači mozol. Zase, ne že by to vyloženě nepříjemně bolelo, ale prostě jsem to cítil, připomnělo se to každou chvíli. Skutečně to nejvíc připomínalo svaly namožené druhý den po těžké práci nebo cvičení. V jakém stavu asi budu na konci týdne?
„Kde sakra vězíš?“
Probudilo mě zvonění mobilu, hovor jsem přijal naslepo a první co jsem uslyšel byl naštvaný Andrein hlas.
„Co? Kde?“
„V osm ráno jsi tady měl být připravený s nastavenou prdelí!“
Podíval jsem se na hodiny. Bylo osm hodin a tři minuty. To nám to středeční ráno pěkně začínalo. Zaspal jsem. Jestli jsem budík prospal nebo si ho zapomněl nastavit, nevím. Dlouho jsem nemohl usnout, protože mě bolel zadek a kupodivu i nohy, přece jenom ta poloha na trestné koze namáhala jiné svaly, než na jaké jsem byl zvyklý.
„Omlouvám se paní, já jsem zaspal. Budík mě nevzbudil.“
„Já ti dám budík! Koukej vylézt z postele a okamžitě naklusat do stáje. A těš se!“
Vystřelil jsem z postele a klusal po schodech dolů. Mám ve zvyku spát nahý, ale ani jsem se neoblékal, nemělo to smysl. Rychle jsem přeběhl přes dvůr a klekl si před Andreu na zem. Stála před boxem s jezdeckým bičem v ruce a s připínákem kolem pasu a tvářila se jako bohyně pomsty.
„Tak ty jsi zaspal,“ zavrčela výhružně.
„Ano paní, omlouvám se, buďto jsem přeslechl budík nebo…“ drmolil jsem rychle, ale utnula mě uprostřed věty.
„Výmluvy mě nezajímají. Nastav prdel,“ ukázala na trestnou kozu. Přivazovala mě mlčky a nevím, jestli se mi to jenom zdálo, anebo jestli doopravdy poutající řemeny přitahovala víc než obvykle.
„Takže, aby sis to zapamatoval. Pětadvacet bičíkem na holou a budeš si je počítat. Potom čtvrt hodiny šukání do zadku, dalších pětadvacet a další čtvrthodina šukání. Jasné? A odemykat tě nebudu, na něco takového nemáš teď nárok.“
„Ale, ale, to nedám, omlouvám se…“
Bičík prosvištěl vzduchem a můj zadek začal hořet.
„Neslyším počítání!“
Další rána.
„Prosím paní…“
Další. A další. A další.
„Tak ty nebudeš počítat?“
Na můj zadek dopadla série ran. Zaječel jsem bolestí a pak ze zoufalství vykřikl „Deset!“ protože takových deset ran to mohlo být.
„Počítá se od jedné!“
Další švihanec přes můj zadek, bolavý ještě od večera.
„Jedna, omlouvám se!“
„No konečně!“
„Dva!“
„Tři!“
Rány dopadaly docela pravidelně a každá bolela snad ještě víc než předchozí. Uvědomil jsem si, jak mě Andrea při předchozích výprascích šetřila. Tyhle rány byly opravdu za trest a ječel jsem v podstatě nepřetržitě.
„Pětadvacet!“ vykřikl jsem s pocitem vysvobození a úlevy, že jsem to přežil.
Další rána mě překvapila naprosto brutálně.
„Tuhle máš od cesty,“ ušklíbla se Andrea. „A nemáš kolík, ten sis nevzal záměrně, aby sis to šukání do nepřipraveného zadku víc užil? Anebo si myslíš, že ho po pár dnech tréninku už nepotřebuješ? No, uvidíme, rozhodně si za tu půlhodinu zvykneš.“
Opřela se o mne a začala do mne pronikat umělákem. Bál jsem se, že se do mne pustí stejně naostro jako při výprasku, ale naštěstí měla rozum a pronikala do mne pomalu a docela opatrně. Tedy, ne že by to nebyl zapamatování hodný zážitek, zadek jsem měl bolavý po výprasku a namožený pravidelným análem v posledních dnech. Ale dalo se to přežít. Tedy do doby, než se mě Andrea chytila a přešla z „klusu“ do „cvalu“. Ta ženská měla neuvěřitelnou páru, vydržela mě v ostrém tempu šukat snad polovinu z těch patnácti minut. Vůbec se nedivím, že má tak sexy zadek, když s ním zvládne takovéhle výkony.
Sotva dopadlo poslední zrníčko písku v přesýpacích hodinách, vyklouzla ze mne a chopila se bičíku: „Nebudeme to zbytečně protahovat, počítat nemusíš, stejně ti to minule moc nešlo.“ Začala mě mrskat ve stejně svižném „cvalovém“ tempu jako předtím přirážela. Rány na můj zadek jenom pršely. Paradoxně to bylo… nechci říkat příjemnější, ale řekněme o něco méně příšerné než když mě bila pomaleji. Bolest nepřicházela v jednotlivých ranách, ale v nepřetržité vlně, na kterou se dalo zvyknout. Trochu. Podle hesla, že člověk si zvykne i na šibenici. A navíc to bylo rychle za mnou – těch pětadvacet ran (pokud jich bylo skutečně tolik) trvalo tak pětadvacet sekund.
Pak otočila hodiny a začala mě znovu bez cavyků mrdat do prdele. Jinak se to popsat nedá. Prostě mě držela za boky, přirážela co to šlo. Úsloví ‚vymrdám ti mozek z hlavy‘ jsem znal, ale teprve teď jsem plně pochopil jeho obsah. Nevnímal jsem svět kolem sebe. Jenom ten uvnitř sebe. V podstatě jsem ani nezaznamenal, že přestala. Probral jsem se, až když jsem cítil povolování pout a cinkání přezek.
„V šest. A jestli budeš mít vteřinu zpoždění, tak si mě nepřej!“
Nepřál jsem si. Lépe řečeno přál jsem si, abych Andreu tak měsíc neviděl. No, možná týden. Aspoň den pauzu by mi mohla dát. A vlastně jsem žil svůj sen. Zadek mě sice bolel, ale péro v kleci začínalo mít zase málo místa. Při výprasku a šukání samotném ne, ale když bylo po všem, bylo to jiné. Nelíbilo se mi být trestaný, ale moc se mi líbilo být potrestaný. Můj zadek hořel a bolel po výprasku i vyšukání. Ale bylo to zvláštním způsobem příjemné. Líbila se mi ta poslušnost, ponížení, jistá forma bezmoci…
Ale ráno jsem Andreu buďto opravdu naštval anebo to uměla velice věrohodně zahrát. Rozhodně jsem nechtěl riskovat, že si i při večerním výcviku přivodím podobný zážitek, takže jsem hodiny kontroloval opravdu často a byl na značkách (no dobře, na šukací koze) připravený už pět minut před šestou. Samozřejmě s análním kolíkem v zadku, i když zasunout si ho tam po předchozím zacházení byla soukromá varianta pekla.
Zazněl poslední úder kostelního zvonu a pak ticho. Zadržel jsem dech, ale pořád se nic nedělo. Opatrně jsem se začal rozhlížet kolem, ale Andrea nikde. Zatím byla vždycky naprosto přesná. Je to nějaká další forma testu (případně trestu)? Netroufl jsem si moc hýbat a rozhodl jsem se, že na koze zůstanu, dokud nepřijde.
Byl jsem tam přehnutý asi tak dvě hodiny, nebo tak mi to aspoň připadalo, když jsem na dvoře zaslechl klapání koňských kopyt. V tu chvíli jsem si uvědomil, že ve vedlejším boxu není Amina, což znamená, že je s Andreou na vyjížďce a nejspíš se asi někde zdržely. Proto to zpoždění. No, nebyl jsem v úplně té pravé pozici, abych to mohl Andree vyčítat.
Vběhla do stáje, ještě s helmou na hlavě. „Zvedni prdel a běž obstarat Aminu. Odsedlat a hoď na ni odpocku.“
Tohle jsem nečekal. Ne že bych nevěděl, jak se postarat o koně, ostatně dělal jsem to dost často. Ale nikdy ne úplně nahý a s kolíkem mezi půlkami. Navíc Amina byla zvíře, které vyžadovalo značnou míru obezřetnosti: kobyla, arabka a ryzka.
Koňáci jsou plémě obecně poněkud pověrčivé, ale ty pověry mají často reálný základ. O kobylách se říká, že je s nimi horší domluva než s valachy nebo hřebci a to je jednoznačně pravda. Arabové, jako arabští koně, mají taky nedobrou pověst. Je to k nim trochu nespravedlivé, ale je pravda, že jsou hodně energičtí, zároveň citliví a snadno vzrušiví. No a ryzáci… co je zrzavý, to je bohem poznamenaný, říká se. Amina splňovala všechny tři předsudečné charakteristiky dokonale. Byla to dokonalá potvora se svérázným smyslem pro humor.
Odvedl jsem Aminu do boxu a sundal jí sedlo a uzdečku. Byla docela zpocená, hlavně pod sedlem. Vyjížďka asi byla v dost svižném tempu a dala jí zabrat. Na druhou stranu, jako správný arab měla i přes nevelký vzrůst energie na rozdávání a ani náročná vyjížďka jí nemohla uškodit. Nastydnout by ale neměla, takže jsem přes ni přehodil modrou odpocovací deku, aby odsála pot. Andrea měla všechno modré: deky, uzdění, podsedlovou dečku, dokonce i sedlo bylo syntetické a modré.
Budu se jí hodit do sbírky, pomyslel jsem si, já budu mít modrej zadek.
„Tak, mazej na svý místo,“ ukázala mi bičíkem Andrea. Byla jenom o trošku méně zpocená než její kobyla, ale na atraktivitě jí to neubíralo. Naopak bylo vidět, že je v rauši, že je plná energie z vyjížďky. Byla stále v jezdecké výstroji, jenom ji doplnila o známý připínací penis. Našteloval jsem se na trestnou kozu a nechal jsem se připoutat.
„Paní, prosím o sundání pásu cudnosti. A o výprask.“
Andrea mi rukou v jezdecké rukavici pohladila a důkladně prohmatala zadek. Pak mě přes něj párkrát plácla. „Výprask ti pro tentokrát odpustím, ještě máš na zadku pruhy po tom z rána, to mi stačí. Ale odemknu tě, uvidíme jestli se tentokrát dokážeš udělat.“
Vidina šukání bez výprasku mi zvedla náladu. A nejenom náladu. Když ke mně Andrea zezadu přistoupila, aby vyměnila anální kolík za připínák, byl jsem už velmi intenzivně vzrušený. Což jí samozřejmě neušlo: „Koukám, že jsi pěkně nadržený! Tak uvidíme, jestli to bude mít i nějaký efekt, nebo jestli tě budu muset zase na konci zchladit.“
Začala přirážet, ale tentokrát to bylo jiné, než zuřivé mrdání z rána. Zajížděla do mě pomalu, pečlivě a s rozmyslem. Vychutnávala si mě.
„Tentokrát tě ojedu pořádně a důkladně. Abys měl čas si to prožít a uvědomit, jak tady pode mnou ležíš a nezbývá ti, než se nechat ojet. A doufáš, že ti dovolím se udělat. A pokud ne, tak tě ojedu zítra znova. A pak zase znova. Budu tě mrdat do prdele tak dlouho, dokud se nenaučíš z toho udělat. A jinak nebudeš mít šanci, budeš zamčený a nebudeš na sebe moct ani sáhnout. Každý den budeš muset nastavit prdel, dokud se nenaučíš přes ni udělat…“
Bylo to sexy. Hodně. Nevím, jestli se to někde naučila nebo byla přirozený talent, ale zajížděla do mne přesně pod tím správným úhlem, aby mi dráždila i prostatu. Byl jsem šíleně nadržený. Příšerně. K tomu abych se udělal mi stačilo strašně málo. Milimetr.
„Tak zase nic?“ probral mne z rauše pobavený hlas. Otevřel jsem oči a v hodinách nezbýval žádný písek. „Tak holt další šance zítra v osm. Pokud tedy zase nezaspíš.“
Budíky jsem si na čtvrteční ráno nařídil tři. Pro jistotu. Jeden na mobilu jako obvykle a další dva na dvou hodinách s pětiminutovým odstupem. Vstal jsem s dostatečným předstihem, vysprchoval jsem se a v mezích možností vypláchl příslušenství zavřené v klícce. Dokonce i to kafe jsem si stihl dát, než jsem se, krátce před osmou, odebral přes dvůr do stájí, zastrčil si mezi půlky anální kolík a potupně se nastavil na šukací kozu.
Tentokrát jsem dlouho čekat nemusel a Andrea přišla přesně na osmou, jako obvykle.
„Tak co, samečku, bolí tě zadek?“ zeptala se a hladila mě přitom po půlkách. Musela cítit stopy po výprasku, které jsem na nich měl, rozhodně já jsem je cítil, když po nich přejela.
„Ano paní, bolí,“ souhlasil jsem v naději, že bude milosrdná.
„To je dobře, nadrženého samečka má bolet zadek. A co zevnitř, jaké to je? Těšíš se na můj připínák?“ Zeptala se a prsty zatlačila na anální kolík.
Tentokrát jsem s odpovědí trochu váhal, protože odpověď nebyla zdaleka tak jednoznačná.
„Bolí mě vyšukaný zadek, paní Andreo. Je strašně nepříjemné si do něj strkat ten kolík. Ale je to vzrušující, že to přesto udělám, protože jsem vycvičený subík a musím být poslušný.“ Snažil jsem se to vysvětlit a hrozně jsem se u toho styděl. A stud mě ještě víc vzrušoval.
„Takže myslíš že se teď dokážeš vystříkat jenom z toho, jak tě budu ojíždět připínákem?“
„Zkusím to, paní, snad se mi to povede. Rád bych byl takhle vycvičený.“
„No, tak uvidíme,“ zasmála se a připoutala mě.
Výprask byl tentokrát… Nechci říct přímo jemný, ale určitě lze říct že méně drsný než předtím. Anebo jsem si možná zvykl, nevím. Nikdy předtím jsem tak intenzivní výcvik nezažil a je možné, že mě časté výprasky zocelily.
Rozhodně mě zocelilo pravidelné šukání do zadku, protože když Andrea vytáhla anální kolík, její připínák do mne zajel bez problémů a bez většího odporu. Rychle nabrala tempo, chytila mě za zadek a přirážela jako stroj, neúprosně a pravidelně. Nedovedu si představit, že bych dělal něco takového tak dlouho, takovou fyzičku prostě nemám. Anebo ji hnala nadrženost, protože jsem měl pocit, že ji celá situace vzrušuje stejně jako mne.
A nejspíš se stejně jako já nedokázala přehoupnout přes okraj orgasmu. Zase. Skončili jsme ve stavu obaplného neuspokojení.
Na čtvrteční večer jsem se moc netěšil. Zadek mě bolel od výprasku i šukání a měl jsem toho dost. Možná že i ten orgasmus bych oželel. Nicméně na má přání zjevně nebyl moc brán zřetel.
Když udeřila šestá, přišla Andrea opět přesně. Přivázala mne ke koze, odemkla mi pás cudnosti a vytáhla anální kolík. Natáhla si gumovou rukavici a s trochou lubrikantu mi začala prohmatávat zadek. Zevnitř, samozřejmě. Bylo to strašně ponižující. Že mě ojížděla připínákem, to byla jedna věc. Ale že mi zpracovávala prostatu prsty, to byl úplně jiný zážitek.
„Začínáš být už docela vycvičený a dobře vyšukaný sameček, Tome,“ usmála se. „Jsem ráda, že moje práce přináší ovoce.“
Vytáhla mi konečně prsty ze zadku a chopila se bičíku. Rány nebyly tak ostré jako obvykle, ale také nedopadaly na půlky mého zadku. Trefovala se koncem bičíku přímo mezi ně, dostával jsem výprask přes řiť. Nebylo to tak bolestivé jako předtím, ale bylo to hrozně nepříjemné, hlavně protože tahle oblast byla opravdu vyloženě namožená.
„Říkám si, že tě to už musí začínat trochu nudit, tak jsem si dneska vzala nový strapon. Líbí se ti?“
Vytáhla z tašky nové dildo. Nelíbilo se mi. Za prvé, bylo očividně o něco větší než to předchozí. A za druhé, to předchozí dildo vypadalo jako penis, bylo relativně hladké, s náznakem žil. Tohle dildo bylo jako několik koulí za sebou, jeho průměr se měnil a měl jsem pocit, že bude výrazně nepříjemnější. A navíc bylo červené, což mě nevím proč dráždilo.
Andrea si nové dildo opásala kolem pasu, nanesla na něj lubrikant a začala mě ojíždět. Měl jsem pravdu: bylo to výrazně nepříjemnější, cítil jsem každou kuličku a každý výstupek. Tím spíš, že tentokrát mě šukala opravdu pomalu a důkladně.
Asi po pátém přírazu jsem konečně našel odvahu otevřít oči. „Hodiny! Prosím otočte hodiny, paní!“ vykřikl jsem.
„No vidíš, úplně jsem na to zapomněla. Ještě že jsi mi to připomenul, a to takhle brzo.“
Otočila hodiny, písek začal padat a odpočítávat patnáct minut mého utrpení. A bylo to utrpení, protože jestliže na předchozí dildo jsem byl už zvyklý a začalo mě svým způsobem vzrušovat, tohle bylo o dost přísnější. Nicméně, zase takové utrpení, abych z toho nebyl vzrušený, to nebylo.
„Paní Andreo, dovolte mi prosím, abych se mohl udělat!“
„Ale však já ti v tom nebráním a nijak ti to nezakazuju, naopak. Smíš se vystříkat kdykoliv budeš chtít.“
„Ale já potřebuju pomoc, sakra, nedokážu se udělat jenom takhle!“
„Tak to máš opravdu blbé, samečku, protože jinak se prostě udělat nesmíš,“ ušklíbla se.
A neudělal jsem se. Za pár chvil jsem byl zase zamčený v pásu cudnosti. Neuspokojený a frustrovaný. A rozloučení slovy „na poslední den jsem si připravila něco speciálního“ mě úplně neuklidnilo.
Páteční ráno jsem opět zahájil na trestné koze ve stáji. Andrea opět přišla naprosto přesně. A tvářila se dost nedočkavě, když mě rychle přivázala na kozu a odemkla. Zakrátko jsem měl pochopit proč.
Zatímco doteď mě vždycky šukala oblečená, teď si začala stahovat jezdecké kalhoty a přinesla jiný připínák. Měl dildo nejenom ven, ale i o něco kratší dovnitř. Rychle si ho navlékla a zajistila postrojem. Postavila se za mne a začala mě šukat. Pohyby byly mnohem citlivější než minule. Část dilda, kterou měla v sobě, nejspíš začala dělat své. Netrvalo dlouho a podle zvuků kterou jsem viděl, začala pracovat k orgasmu. Svírala mi boky rukama a v jednom okamžiku mi bolestivě zasekla nehty do kůže, když zažila první orgasmus. Jestliže jsem si dřív myslel, že jsem byl orgasmu na dosah, teď to bylo jiné. Její vzrušení celou scénu převedlo na úplně jinou úroveň.
Písek v hodinách se dávno přesypal, ale Andrea pokračovala v přirážení dál. Jedno vyvrcholení jí nestačilo. Jestliže mi dřív k orgasmu chyběly milimetry, teď to byly mikrometry. Ale pořád chyběly a to i ve chvíli, kdy se zaječením hodným banshee dosáhla Andrea svého druhého orgasmu, vyklouzla ze mne a svalila se do slámy.
„To bylo super, Tome! Fakt super! Díky, že s tebou takovéhle věci můžu dělat!“
Neměl jsem sílu odpovědět. Mlčel jsem, i když se o chvíli později vzpamatovala, zamkla mě do pásu cudnosti a odvázala z kozy. Mlčel jsem, i když se se mnou loučila slovy „Tak v šest, prdelko. Poslední možnost!“
Páteční večer. Prý poslední možnost a poslední šance. Anebo taky vysvobození, jak se to vezme. Petra se dnes večer nebo v noci vrací. Byl jsem nadrbaný jak stepní koza, zadek mě bolel od šukání i od výprasků a měl jsem toho dost. Ale přece to teď nevzdám.
Když mi pět minut před šestou zapípal mobil, poslušně jsem se svlékl a vydal se do stáje k poslednímu pokusu. Andrea mě připoutala k trestné koze a právě se chystala odemknout mi pás cudnosti, když jsme na dvoře uslyšeli zastavit auto. Ozvalo se bouchnutí dveří a auto zase odjelo. Že by Petra? Ale ta se měla vrátit až mnohem později. Návštěva? Žádnou jsme nečekali. Oba dva jsme ztuhli. Jako že jsme zůstali bez hnutí, myslím.
Vrata od stáje se otevřela a v nich stála Petra a s halasným nadšením nás pozdravila.
„Nazdar hrdličky! Nebo teda možná veveřičky, jestli jsem vás vyrušila od šukání. Podařilo se mi let na poslední chvíli přebookovat tak, že jsem mohla přiletět o něco dřív! Jak vidím, tak se dobře bavíte. „
Došla až k nám a poplácala mě po zadku.
„Jak vidím, tak je zamčený. To znamená, že se udělat nezvládl a že Andrea prohrála sázku.“
„Sázku?“ zaskřehotal jsem bez valné invence. „Vy jste se vsadily?“
„Ano, vsadily,“ odpověděla mi moje zákonitá choť. „Andrejce strašně leží na srdci tvoje blaho a mrzí ji, že se nedokážeš vystříkat jenom z ojíždění připínákem. Tak jsme se vsadily. Ona tvrdí, že tě to za týden zvládne naučit. Já, že když se to nepovedlo mně, nepovede se to ani jí. A jak vidím, vyhrála jsem já,“ ušklíbla se.
„No počkej,“ začala se bránit Andrea. „Vrátila ses dřív, mám ještě jeden pokus!“
„No, jestli si myslíš, že ti to pomůže, tak prosím, jen do toho. Aspoň se podívám, jak jste to tady vymysleli.“
Andrea mi odemknula pás cudnosti, ale zdaleka přitom nepůsobila tak sebejistým dojmem, jako celý týden předtím. Zdálo se mi to, nebo se jí nervozitou trochu klepaly ruce?
I následující výprask nebyl úplně od srdce. Dostal jsem, to zase ano, ale švihala mě dost mechanicky. O co se ty dvě harpyje vsadily, že z toho má takové nervy?
Nakonec výprask přestal, Andrea si nasadila připínák a chytila mě za zadek.
„Hodiny,“ připomněl jsem jí. „Prosím.“
„Hodiny?“ podivila se Petra. „Na co hodiny?“
Andrea jí vysvětlila, jaký časový limit mi stanovila. Tvářila se, jako by jí tentokrát moje připomenutí bylo proti mysli, že by byla ochotna mě ojíždět až do mého orgasmu nebo skonání světa, podle toho co přijde dřív. Ale nezbylo jí, než obrátit hodiny a pustit se do díla.
Abych to zkrátil: nepovedlo se to. Energie z ní sálající byla spíš zoufalá, než vzrušující.
„Tak to bychom měli. Tak se běž připravit,“ řekla Andree moje žena, když se písek v hodinách přesypal.
Připravit na co, dumal jsem, když Andrea odešla z boxu. A hned jsem se na to Petry i zeptal, zatímco mne odvazovala.
„O co jste se to sakra vsadily?“
„Ale to je jednoduché, miláčku,“ usmála se. „Ta, která prohraje, bude muset nastavit zadek té, které vyhrála. A Andrea to opravdu nesnáší. Viď, zlato,“ pokývla na jmenovanou, která se právě vrátila. Byla úplně nahá a v rukách měla čerstvě umytý anální kolík a postroj s připínacím penisem, kterým mě před chvílí ojížděla.
„Ano,“ souhlasila tiše Andrea.
Petra zvedla ze země jezdecký bičík. „Ano co?“
„Ano paní,“ řekla snad ještě o kousíček tišeji Andrea a klekla si před Petru na zem. „Prosím paní, abyste mi sešvihala a ošukala zadek, protože jsem prohrála sázku,“ zašeptala se skloněnou hlavou.
„Ty si tady klekni a dej ruce za hlavu,“ ukázala mi Petra „a ty,“ pokynula Andree k trestné koze, „se tady přehni!“
Oba dva jsme udělali, co nám bylo přikázáno. Troufám si odhadovat, že Andrea s podstatně menším nadšením než já. Mně se myšlenka, že ji uvidím v podřízené roli zamlouvala náramně.
Petra potřela kolík lubrikačním gelem a začala ho Andree strkat mezi půlky. Šlo jí to podstatně pomaleji než u mě, Andrea neměla můj trénink. Petra nespěchala, ale ani nepovolila a po chvíli vyplněné tu prosbami, tu kňučením nešťastné subinky byla úspěšná. Poplácala ji po zadku a bez dalšího ji po něm začala švihat bičíkem. Začala vcelku jemně, ale intenzitu ran rychle zvyšovala. Myslím že po první desítce ji mrskala nejméně stejně silně, jako Andrea předtím mne, když byla v nejlepším. Moje mučitelka měla zadek nejprve pruhovaný a potom celý červený. Byl na něj moc hezký pohled.
Moje manželka odhodila bičík na zem. „Tak to by stačilo. Pro začátek.“ Opásala se připínákem. „Určitě oceníš, že se ti postarám o důkladnou lubrikaci, Andrejko, že?“ zeptala se a aniž by čekala na odpověď, začala přirážet. Ovšem ne do zadku a podle ozývajících se zvuků s tím Andrea zase takový problém neměla.
„Ano, ano, super! Děkuju! Super!“
Nadšené přizvukování postupně ztrácelo artikulaci a nakonec se proměnilo v orgasmické hrdelní zavrčení. A přesně v tom okamžiku Petra přestala a vytáhla jí ze zadku kolík.
„Patnáct minut jsi říkala?“ usmála se.
„Ale to je strašně moc,“ protestovala Andrea.
„Když to zvládnul Tom, zvládneš to i ty,“ odtušila. „Budeš muset.“
Obrátila přesýpací hodiny a pustila se do díla. Nutno přiznat, že dodržovala postup, který před časem Andreu sama učila a začala pomalu a opatrně, aby si ji nenatrhla. Ale když viděla, že to její subinka dává, postupně přešla do ‚klusu‘ a pak i do ‚cvalu‘.
Bylo to sexy, bylo to strašně sexy pozorovat dvě krásné holky, jak si to takhle rozdávají. Litoval jsem jenom toho, že moje žena v rychlém tempu nevydrží tak dlouho jako Andrea, opravdu bych jí to přál.
Ale Petra mě překvapila. Vydržela tak dlouho, jako se mnou nikdy. Bylo vidět, že už je unavená, ale zaťala se a udržela se v tempu až do posledního zrníčka písku v hodinách. Vyklouzla ze své kamarádky a začala se smát.
„Bylo to super!“ vykřikla přesně stejným tónem, jak to v podobných situacích dělala Andrea.
„A co ty,“ obrátila se pak na mne. „Chtěl by ses po týdnu vystříkat? Určitě ano, jak tak koukám na to, jak nadržený jsi!“
„Ano paní,“ prosil jsem. „Strašně moc bych se chtěl udělat! Opravdu moc!“ Myslím že jsem prosil opravdu procítěně.
„Tak tedy dneska dostaneš ještě jednu šanci navíc. Andreo, ty si tady klekni a ty, Tome se přehni,“ ukázala na trestnou kozu.
Nevěřil jsem svým uším. Doufal jsem, že mi dovolí, abych si konečně zamasturboval, ne že mne čeká další šukání!
„Když jsi tak daleko, byla by škoda s tím přestat, tak budeme v tvém výcviku pokračovat.“
Jako ve snách jsem se přehnul přes kozu. Andrea klečela kousek přede mnou a měl jsem nádherný výhled na její seřezaný a vyšukaný zadek. Přestože mne tento výhled plně zaujal, zaznamenal jsem koutkem oka, že si Petra do postroje upíná obávané červené dildo s koulemi. Vůbec jsem nevěděl, že tady někde je!
Když začala přirážet, kňučel jsem úplně stejně, jako předtím Andrea. Bolestí, ponížením, nespravedlností… ale především nevýslovným vzrušením.
„Ano, budu v tvém výcviku pokračovat,“ vrčela na mne Petra. „Je jenom na tobě, jestli se uděláš, mně je to v podstatě jedno. Ale budeš nosit pás cudnosti, dokud se nenaučíš vystříkat ze šukání do prdele. Jak dlouho to bude, to je jenom na tobě,“ syčela, držela mě za zadek a přirážela.
Nevím jestli za to mohl pohled na Andrein zadek kousek přede mnou, nekompromisně krutá nálada mé ženy nebo zda to byla vůle bohů, nebo jestli se mi jenom sevřel zadek při představě dalšího týrání. Ale začalo to bolet tím správným způsobem a než jsem se stihl nadechnout, prožil jsem naprosto brutální orgasmus. Největší orgasmus svého života, při kterém se mi doslova zatmělo před očima a viděl jsem hvězdičky.
„A pak že to nejde. Všechno jde, jenom se to musí umět,“ odtušila moje manželka.