Sakra, musím ho potkat právě teď? Zoufalá elfka se spěšně otočila a vydala se na druhou stranu již skoro úplně vylidněného náměstíčka rodné vesnice. Proplétala se mezi keři a boty se jí blátem lepily k zemi. Pootočila hlavu, aby zjistila, zda ji nesledují. Nikde nikoho neviděla, přesto zrychlila chůzi a mířila si to k temné uličce na konci. Jako kdyby nestačilo, že se mu musím vyhýbat při oslavách. Teď už mi nedá pokoj ani jen tak venku! Tiše zuřila a přemítala nad svou bezvýchodnou situací.
my jsme ti lidé, před kterými nás rodiče varovali
