Jestli tady dneska neumrznu, tak už nikdy, říkal jsem si snad už po padesáté. „Hej, nad čím dumáš?“ zašeptal kluk po mé pravici, kterého mi určili do dvojice. „Že nám tady vítr rozšlehá prdele,“ odpověděl jsem vizionářsky. „Když ne vítr, tak mazáci určitě,“ připomněl mi bažant skepticky.
Články autora Kieran
Život ve výcvikovém táboře plynul přesně tak, jak jsem očekával. Nedělal jsem si iluze o vojenském drilu, který mi budou vtloukat do hlavy. Ale nečekal jsem, že se mi od mého instruktora dostane ještě mnohem víc.
Od té chvíle, co mě jednotka SAS vyslýchala a mučila, to všechno začalo jít z kopce. Sean byl bůhví kde a já se musel důsledně stranit všech jeho i mých kámošů, abych k nim nepřivedl ty britský slídící psy. Už nikdy jsem nechtěl dopustit, aby mne zlomili, a tak jsem skončil ve výcvikovém táboře.
Svlíknou ho donaha, zmrskají ho jako koně, a když i tak nepromluví, budou mu pouštět do ptáka, koulí a do zadku proud. Nakonec promluví, tak jako každý. Dej si na ty britský zmetky bacha, brácho.