Seriál Kieran

Svlíknou ho donaha, zmrskají ho jako koně, a když i tak nepromluví, budou mu pouštět do ptáka, koulí a do zadku proud. Nakonec promluví, tak jako každý. Dej si na ty britský zmetky bacha, brácho.

Život ve výcvikovém táboře plynul přesně tak, jak jsem očekával. Nedělal jsem si iluze o vojenském drilu, který mi budou vtloukat do hlavy. Ale nečekal jsem, že se mi od mého instruktora dostane ještě mnohem víc.

Jestli tady dneska neumrznu, tak už nikdy, říkal jsem si snad už po padesáté. „Hej, nad čím dumáš?“ zašeptal kluk po mé pravici, kterého mi určili do dvojice. „Že nám tady vítr rozšlehá prdele,“ odpověděl jsem vizionářsky. „Když ne vítr, tak mazáci určitě,“ připomněl mi bažant skepticky.

Rozhlídl jsem se po okolí tábora s pocitem vězně, kterého právě pustili ze samotky na dvůr. Lesy okolo tábora zářily v zapadajícím slunci všemi podzimními barvami. Byla to taková krása, že jsem dostal okamžitě chuť se rozběhnout do přírody.

Byl jsem nervózní a adrenalin mi koloval v žilách. Ještě nikdy v životě jsem se tak nebál. Asi ani v kasárnách britské armády jsem nebyl tak vyděšený, jako teď, když mi hrozilo každým okamžikem prozrazení. Představoval jsem si, co by se asi stalo, kdyby mne v mém úkrytu objevil Connor anebo lékař a nakonec jsem toho celý rozklepaný musel nechat. Neměl jsem daleko k slzám zoufalství, ale věděl jsem, že to nevzdám.

Čardáš rákosky nebo jezdeckého bičíku na svém zadku jsem zažíval až příliš často. Nějaká záminka se vždycky našla a padesát už byla tradice, která se musela alespoň jednou za týden nalinkovat na mé zadnici. Kupodivu jsem ale zatím ani jednou nebyl bičován honáckým bičem v kládě před věznicí. Vždycky zůstalo jen u výhrůžek, ale nedošlo ke skutku.

Hučení obřích leteckých motorů se mi zařezávalo do mozku. Seděl jsem na nepohodlném sedadle toho vojenského stroje, možná stejného, který mne spolu s dalšími kluky přepravil do výcvikového tábora. Teď jsem se vracel zpět do normálního světa a měl jsem z toho rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem se těšil, že se dostanu domů do Ulsteru, do své zanedbané chudinské čtvrti v Belfastu a na druhou stranu se mi už teď stýskalo po mém instruktorovi, ale i po bráchovi Seanovi, který tábor kvůli mezinárodnímu zatykači nemohl opustit.

Rovnou z mučírny jsem putoval na ošetřovnu, kde se doktor dva dny pokoušel mě dát dohromady, abych se aspoň udržel na nohou. Nechápal jsem, proč to dělá, když mě vojáci stejně tajně popraví, ale lékař mi prozradil, že budu propuštěn na svobodu.

Už čtrnáct dní jsem si užíval Górdanovy pohostinnosti a péče. Sice jsem nesměl vytáhnout paty z hradu, ale to mi ani tak nevadilo. První týden jsem byl ještě slabý jako moucha a tak jsem opravdu trávil většinu času v té krásné a pohodlné posteli s nebesy. Buď jsem spal, nebo si četl, anebo jen tak čekal, až se Górdan vrátí zpět na svůj hrad.

Seděl jsem na zemi ve svém novém bytě v Soho. Pronajal mi ho Górdan pod stejným falešným jménem, pod jakým byl v Paříži. I já byl v Londýně se stejnými doklady, Paříž byla jejich generálka. Křestní jméno mi sice zůstalo, ale příjmení jsem měl úplně jiné.

Lewise jsem poprvé zahlédl desátý den mé práce v baru. To už jelita na mém zadku celkem vybledla, ale sem tam ještě byla nějaká mizející podlitina. Objevil se opálený z Karibiku, obklopený skupinou čtyř kluků, kterým bylo sotva povinných osmnáct. Jeden z nich vypadal tak na patnáct.

Ten asi třicetiletý muž se kolem mě začal motat asi měsíc poté, co jsme si s Lewisem vyjasnili pozice a v našem vztahu se obrazně klenula duha. Já sice pořád formálně bydlel ve svém bytě, ale stále častěji jsem navštěvoval honosný palác Harperových.

Focení u Jasona bylo čím dál zajímavější, ale taky náročnější. Má únava se stupňovala a Jasonovy požadavky také. Chtěl pouta a provazy, chtěl bolest, zastavenou v čase. Pozval si muže, který se mi představil jako Mick. Byl specialistou na bondage, což bylo něco, s čím jsem měl minimum zkušeností. Přinesl si s sebou různě silné a různě barevné provazy a šňůry, aby měl Jason na výběr, co z toho se zařízne do mých svalů.

Asi za hodinu si mě také zavolali k výslechu. Někdo jim ochotně prozradil, že mi před víc než měsícem Tom seřezal zadek do krve. Policajti se se mnou moc nemazlili a vypadalo to, že přiznání, že jsem si na pomstu někoho najal, ze mě dostanou za každou cenu. Pouštěli na mě hrůzu a vyhrožovali mi, ale já tam jen seděl a měl z nich legraci.

Osobní vlak se nekonečně dlouho proplétal příměstskou zástavbou a stavěl na každém rohu. Vybral jsem si ho ale záměrně, protože jsem stejně neměl co na práci a padesát mil z London Bridge do Brightonu bylo výzvou k odpočinku.

Probudilo mne teplo, praskání dřeva a hukot ohně v kamnech. Celý zmatený jsem se rozhlídl. Touhle dobou už jsem měl být dávno mrtvý, ale tady to na peklo nevypadá. Jestli ale kníže pekelný úřaduje v omšelé místnosti s otlučenými zdmi a jednou nepovlečenou postelí, pak jsem tu na audienci správně.

Cesta limuzínou trvala něco málo přes hodinu a já doufal, že to je dostatečná vzdálenost od farmy Fitzpatricků i od britských vojáků, kteří stále pátrali po trosečnících ze Zodiacu. Nestačila jim čtyři těla v márnici, chtěli mít jistotu, že jim nikdo neutekl. Zdálo se ale, že jsem měl zase jednou víc štěstí než rozumu a milým přátelům od SAS jsem unikl.

Dotek provazu přišel bez varování, ale byl zatím stejně něžný, jako doteky těch horkých rukou. Nejdřív mne ten provaz jen hladil po těle, abych se s ním seznámil a zvykl si na něj. Teprve potom následovalo to, co už jsem znal z Jasonova atelieru a Mistr Nobu toho uměl zjevně víc. Pomalu a beze spěchu mi spoutal nejdřív za zády předloktí, takže jsem se musel prohnout a vystrčit prsa, jinak bych ruce k sobě nedostal.

Po delší době čtenáře BDSM.CZ čeká pokračování dobrodružství irského rebela Kierana. Škola je prý základ života. Ale platí to i tehdy, když je žák rád, že výuku sotva přežil?

Vzpomněl jsem si na hodiny v temné cele na farmě u výcvikového tábora, kde jsem měl tu hrůzu ještě zpestřenou bolestivým uvězněním koulí do klády. V tomto ohledu jsem ale neměl žádné iluze. Už jsem věděl, že britští vojáci jsou velmi vynalézaví, co se týče mučení. Nepředpokládal jsem, že by se změnou velitele v jejich osobitém stylu vedení výslechů něco změnilo.

Ječel jsem na celé kolo a prosil, ale důtky se činily bez zaváhání a slitování dál a nejen na mých už i tak oteklých a citlivých koulích, ale zejména na napjatém břiše a na zadku. Ty údery byly k nevydržení, protože každý mi trhnul celým tělem, přivázaným jen ve třech bodech – za ruce, za nohy a za varlata. Bolelo to víc, než jsem byl schopný snést.

Tentokrát nepřišla žádná fáze cukru. Rozvázali mi sice oči a dostal jsem sklenici vody, ale to bylo všechno. Žádné sendviče a já ani neměl hlad. Celé tělo mne pořád bolelo a byl jsem hodně unavený, takže jsem už chtěl mít všechno za sebou. Věděl jsem, že jen co začnu mluvit a řeknu jim to, co chtějí slyšet, začnou se mnou zacházet o hodně líp. Jenže k té fázi jsem se musel propracovat a zdálo se, že to nebude jen tak. Ti tři zakuklenci se zjevně rozhodli, že si svou nadvládu pořádně vychutnají.

Když mne realita zase navštívila, blikala kolem mne modrá světla a houfovali se nějací lidé. Byla mi šílená zima a vědomí mi opět unikalo. Snažil jsem se ten prchavý okamžik zachytit, ale nebylo to nic platné.

Náš irský hrdina Kieran prožíval dva roky ráj na zemi. Ale nic krásného netrvá věčně a Kieran se musí znovu vrátit do akce.

Kieranův brácha má potíže. Velké potíže. A ačkoliv ze vztahu svého bratra a lorda Górdana není vůbec nadšen, doufá v pomoc z vyšších míst.

Kieran se přesvědčuje, že být idolem dívčích srdcí (a vítězem neoficiální soutěže o majitele nejhezčí prdelky) nemusí být vždycky jenom pozitivní.

Ještě předtím, než dokázal Kieran s přáteli pomoci jeho bráchovi Seanovi, ten se dostal do ještě větších potíží. Mnohem větších potíží...

Kieran se přesvědčuje, že nevídané bolesti se mu může dostat i ze strany těch, kteří mu měli pomáhat.

Mise za záchranu Kieranova bratra pokračuje. Prozradí zajatí vojáci SAS, kde je Sean držen?

Nutnost potvrzení místa Seanova věznění dává Kieranovi příležitost setkat se se starým známým a vyrovnat jeden starý účet.

Kierana čeká přísný trest z rukou jeho pána a milence Górdana. Už se na něj moc těší.

Nejriskantnější částí operace Seanova osvobození je výměna zajatců. Podaří se bez problémů? A pochopí Sean svého bratra?

Zrada je ošklivé slovo a ještě horší zkušenost.