Archiv článků

Focení u Jasona bylo čím dál zajímavější, ale taky náročnější. Má únava se stupňovala a Jasonovy požadavky také. Chtěl pouta a provazy, chtěl bolest, zastavenou v čase. Pozval si muže, který se mi představil jako Mick. Byl specialistou na bondage, což bylo něco, s čím jsem měl minimum zkušeností. Přinesl si s sebou různě silné a různě barevné provazy a šňůry, aby měl Jason na výběr, co z toho se zařízne do mých svalů.

Ten asi třicetiletý muž se kolem mě začal motat asi měsíc poté, co jsme si s Lewisem vyjasnili pozice a v našem vztahu se obrazně klenula duha. Já sice pořád formálně bydlel ve svém bytě, ale stále častěji jsem navštěvoval honosný palác Harperových.

Lewise jsem poprvé zahlédl desátý den mé práce v baru. To už jelita na mém zadku celkem vybledla, ale sem tam ještě byla nějaká mizející podlitina. Objevil se opálený z Karibiku, obklopený skupinou čtyř kluků, kterým bylo sotva povinných osmnáct. Jeden z nich vypadal tak na patnáct.

Jméno Peter Slemrian mnoha našim čtenářům nic neřekne, ale mezi zájemci o japonskou bondáž má jeho jméno velmi dobrý zvuk. Tento sympatický čerstvý padesátník nevysoké postavy a příjemného šibalského pohledu pochází z Dánska a - co je pro nás to zajímavé - "na plný úvazek" vyučuje a předvádí japonskou bondáž. Při jeho návštěvě v Praze jsme ho s Míšou Into These Bonds, hlavní organizátorkou zářijového workshopu, požádali o rozhovor pro BDSM.cz.

Seděl jsem na zemi ve svém novém bytě v Soho. Pronajal mi ho Górdan pod stejným falešným jménem, pod jakým byl v Paříži. I já byl v Londýně se stejnými doklady, Paříž byla jejich generálka. Křestní jméno mi sice zůstalo, ale příjmení jsem měl úplně jiné.

Už čtrnáct dní jsem si užíval Górdanovy pohostinnosti a péče. Sice jsem nesměl vytáhnout paty z hradu, ale to mi ani tak nevadilo. První týden jsem byl ještě slabý jako moucha a tak jsem opravdu trávil většinu času v té krásné a pohodlné posteli s nebesy. Buď jsem spal, nebo si četl, anebo jen tak čekal, až se Górdan vrátí zpět na svůj hrad.

Rovnou z mučírny jsem putoval na ošetřovnu, kde se doktor dva dny pokoušel mě dát dohromady, abych se aspoň udržel na nohou. Nechápal jsem, proč to dělá, když mě vojáci stejně tajně popraví, ale lékař mi prozradil, že budu propuštěn na svobodu.

Šátek na očích a tvrdá kulička v ústech. Ruce nepohodlně natažené nahoru, prsa vypnutá, nohy u sebe jen tak tak dosáhnou na zem. Celé tělo napjaté jako struna a čekající, chvějící se. Ale nic se neděje, až na ty kapky.

Hučení obřích leteckých motorů se mi zařezávalo do mozku. Seděl jsem na nepohodlném sedadle toho vojenského stroje, možná stejného, který mne spolu s dalšími kluky přepravil do výcvikového tábora. Teď jsem se vracel zpět do normálního světa a měl jsem z toho rozporuplné pocity. Na jednu stranu jsem se těšil, že se dostanu domů do Ulsteru, do své zanedbané chudinské čtvrti v Belfastu a na druhou stranu se mi už teď stýskalo po mém instruktorovi, ale i po bráchovi Seanovi, který tábor kvůli mezinárodnímu zatykači nemohl opustit.

Povídková knížka jedné z profesionálních českých domin je příjemné čtení na nadcházející babí léto, hluboké poznání v ní však nečekejte.