Ačkoliv je všeobecně známo, že za všechno zlé v tomhle státě může Miroslav Kalousek, tenhle zážitek jsem si spískal kompletně sám. Jet na vodu byl totiž můj nápad. Martin byl samozřejmě pro. To mne nepřekvapilo. Nadchnout ho – naprosto pro cokoliv – je velice snadné. Povahou skutečně připomíná belgického ovčáka, na kterého si hraje, když je za psa. Holt, každej jsme nějakej.
Archiv článků
Jedna z nejúspěšnějších věcí na mém YouTube jsou záznamy přednášek o BDSM, které jsme pořádali na FHS UK v minulých letech. Letos se žádná konat nebude - aspoň pohud vím - a tak jsem se rozhodl uspořádat totéž online. Ve středu 20. března 2019 od 20:00 bude na mém YouTube kanále živý stream, ve kterém budu odpovídat na vaše otázky.
Zvoním u tvých dveří. Chvilku čekám a už slyším tvé rázné kroky. Dveře se otevřely. Pohlédnu ti do tváře a jen tak lehce se pousměju. Ale z tvé tváře se nedá vyčíst, jestli jsi rád, že jsem tady. Zůstal jsi nadále vážný. „Ahoj, trošku jsem se opozdila. Nevadí?“
Nesnáším takové to tmelení kolektivu v rámci firmy. Ať už se tomu říká „teambuilding“, „vánoční večírek“ nebo prostě jenom upřímně firemní chlastačka. Firma se letos plácla přes kapsu a pronajala na vánoční večírek na víkend celý hotel v Krkonoších. Takže místo jednoho ztraceného večera je to celý ztracený víkend. Jenomže v mé pozici je prostě nemožné, abych se té opičárny neúčastnil. Kat aby to spral.
Stojím ve spodním prádle uprostřed pokoje a všude po těle mi naskakuje husí kůže. Cítím, jak se na mě upřeně díváš, tvé pohledy jezdí po mém těle. Nevím to, jen to cítím, nemůžu se ti podívat do očí. Zvedneš mi bradu, ale já stejně uhýbám pohledem.
Ze svého zamřížovaného výklenku pořádně viděl jenom na čarodějku a z okna, kterým do místnosti svítilo stříbrné světlo měsíce v úplňku. A maje na výběr z těchto dvou možností, bral Rey zavděk čarodějčinými zády, kdyby už jenom proto že ta druhá alternativa byla svým způsobem zodpovědná za to, že dnešní večer trávil za masivními mřížemi a připoután řetězy za pouta na rukách, nohách a obojek kolem krku.
Vydaly jsme se znovu k tůňce, vykoupat se a najít rákosku. Rákosí kolem potoka rostlo víc než dost. Natrhaly jsme ho spoustu a zbavily ho listí. Ale moc dobře to nevypadalo. Když Kamila námi vyrobenou rákoskou zkusmo mávla do vzduchu, zlomila se vlastní vahou.
Jarmila se dala do vyprávění rodinné historie. Její matka se na statek dostala jako děvečka pro všechno. Jenomže krátce potom si panímáma srazila vaz na těch příkrých schodech na půdu. A necelý rok potom byla svatba, na kterou se nevěsta navíc dostavila s pořádným bubnem.
Ráno jsem se vzbudila příšerně rozlámaná a příšerně nadržená. S tou druhou věcí jsem se pokusila něco udělat – tiše, pod peřinou, jak se na slušně vychované děvče sluší a patří. Jenomže než jsem se stihla dopracovat k výsledku, začala se Kamila nahoře převalovat a musela jsem toho nechat.
Ráno byl svět čerstvě umytý a zářivý, jak už to po dešti bývá. Kamila měla dorazit vlakem v šest večer a kromě toho, že ji musím vyzvednout na nádraží, jsem žádné povinnosti neměla. Od Jarmily jsem dostala snídani, ona si na ně potrpěla, a pak to bylo na mně.