Ráno jsem se vzbudila příšerně rozlámaná a příšerně nadržená. S tou druhou věcí jsem se pokusila něco udělat – tiše, pod peřinou, jak se na slušně vychované děvče sluší a patří. Jenomže než jsem se stihla dopracovat k výsledku, začala se Kamila nahoře převalovat a musela jsem toho nechat.
Archiv článků
Ráno byl svět čerstvě umytý a zářivý, jak už to po dešti bývá. Kamila měla dorazit vlakem v šest večer a kromě toho, že ji musím vyzvednout na nádraží, jsem žádné povinnosti neměla. Od Jarmily jsem dostala snídani, ona si na ně potrpěla, a pak to bylo na mně.
Poslední opravdové prázdniny. Poslední léto před nástupem na vysokou školu se pro mladou dívku stane příležitostí k objevování. Nalezený deník ji přivede k poznání sebe samé, svých vlastních skrytých tužeb, historie vlastní rodiny i k odhalení tajemství starého sto let.
Ponížit můžeš různým způsobem. Spolehlivě na mne působí facka, urážka nebo zatahání za vlasy. Ale já vím, ze existuje ještě jedna věc, která pro mne znamená absolutní ponížení.
Je hezké mít nějakou příručku, podle které se můžete v životě řídit. Příkladmo v případě hotelové pokojské to může být zaměstnanecký manuál. Kniha dává jistotu a jasná řešení problémů. Jenomže i pokojská může potkat hotelové hosty, s nimiž zažije situace, se kterými manuál nepočítá.
Sakra, musím ho potkat právě teď? Zoufalá elfka se spěšně otočila a vydala se na druhou stranu již skoro úplně vylidněného náměstíčka rodné vesnice. Proplétala se mezi keři a boty se jí blátem lepily k zemi. Pootočila hlavu, aby zjistila, zda ji nesledují. Nikde nikoho neviděla, přesto zrychlila chůzi a mířila si to k temné uličce na konci. Jako kdyby nestačilo, že se mu musím vyhýbat při oslavách. Teď už mi nedá pokoj ani jen tak venku! Tiše zuřila a přemítala nad svou bezvýchodnou situací.
Všechno zlé je pro něco dobré. Kůň mé známé měl včera zažívací problémy a mé vlastní zažívání se nejspíš rozhodlo inspirovat tím ubohým zvířetem a celý den vydává pozoruhodné zvuky (u lektora na kurzu obzvláště pikantní) a je mi tak nějak napůl šoufl. Jinému zvířátku (resp. Zvířátku) bylo před patnácti lety taky šoufl, ale nakonec to dobře dopadlo.
Začaly dopadat první kapky. Proklínala jsem Boha, toho samého Boha, ke kterému jsem se ještě před týdnem vroucně modlila. V suchu kláštera se dobře věřilo, že On všechny spasí, zachrání, nakrmí hladové a uzdraví choré. Teď ale bylo všechno jinak. Musela jsem si pomoci sama. Měla jsem jedinou jistotu a to tu, že On mi určitě nepomůže.
Další povídka z archivu. Pokud mi paměť slouží, je to snad jediná BDSM povídka, kterou jsem napsal v angličtině. Napsal jsem ji před patnácti lety pro účely literární soutěže SSS SSC a inspirovala mne k ní jedna věta, kterou jsem použil jako poslední. Povídka skončila na třetím místě.
Můj obojek má na sobě napsáno NOKIA. Sice ho nenosím kolem krku, ale zato má zcela reálnou schopnost dostihnout mne kdykoliv a kdekoliv. I na koňském hřbetě uprostřed plání. Zase jsem si ho zapomněl vypnout. Naštěstí, jako všichni členové domácnosti, i koně přivykli zvukům, které vydávají moji rozliční křemíkoví pomocníčci. Takže nějaké zvonění mobilu je nemůže vylekat.